Světoběžník z Karlova mostu (sv. František Xaverský)

Nechci sahat Brokoffovi do svědomí, ale nemohu se zbavit dojmu, že si popletl Indy s Indiány. A hned na jednom ze svých umělecky nejoceňovanějším sousoší.

Originál sochy sv. Františka Xaverského (1711-12) se poroučel do Vltavy při povodni v roce 1890.  Dílo se podařilo po částech vytáhnout a opravit. Je v Lapidáriu. Na mostě je už jen kopie, kterou zhovotvil v roce 1913 Č. Vosmík.

Sousoší zpodobňuje slavného jezuitu, kterak zdvihá kříž před indickým knížetem (s tou péřovou čelenkou fakt vypadá jak Indián, to teda uznejte) těsně před křtem. Ve spodní části sochy jsou seřazeni další pohlaváři ze zemí, kde světec evangelizoval: Číňan, Tatar, mouřenín, Ind. Když F. M. Brokoff tuhle nádheru sochal, bylo mu jen 23 let. A tak podlehl pokušení a umístil se do výjevu taky. Stojí pod světcovou rukou, která třímá kříž...

Sv. František Xaverský k Praze nějak osudově patří. I když byl až z Navarry. Proslavil ho i Jakub Arbes ve svém romanettu Svatý Xaverius. Tedy spíš jeho obraz od malíře Palka/Balka v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně (vpravo). Kam se asi umírající světec dívá? A co když má obraz opravdu onu záhadnou "geometrii"?

Když byl Francés de Jasso nebo španělsky Francisco de Javier ještě dítě (narodil se 1506), kolem rodného hradu zuřily vytrvalé boje. Baskická Navarra chtěla nezávislost. Ale Španělsku a Francii se to nelíbilo. A v této válce bojoval na španělské straně muž, který měl v budoucnu Františka velmi ovlivnit.  Ignác z Loyoly. Toho v roce 1521 u Pamplony dokonce trefila dělová koule, ale přežil. A měl z toho takové trauma, že se dal na modlení a založil nový církevní řád - Tovaryštvo Ježíšovo, tedy jezuity. O tom ale později. Zpět k Františkovi a jeho rodině. Dopadli špatně - v roce 1524 jim za odboj zkonfiskovali majetek. A tak se chytrý synek raději rozhodl pro duchovní kariéru. V roce 1525 odešel na studia do Paříže.

Za pár let se na koleji mezi mladými studenty objevil už osmatřicetiletý Ignác z Loyoly. Dokonce přímo u Františka na pokoji. Byli spolu ale dost "na nože", jelikož ve zmíněné válce o Navarru stáli na protějších stranách. Především ale vadil Františkovi sám Ignác. Zdál se mu exaltovaný a hlavně přehnaně zbožný až fanatický. Jenže, rok se s rokem sešel a aby to jinak. Ignác získal Františka i jeho přátele pro myšlenku nového řádu - jezuitů.

Po složení řeholních slibů (1534) se grupa přátel a budoucích prvních jezuitů vydala na svou první cestu - přes Lotrinsko, Švýcarsko a Německo do Benátek, neboť chtěli do Jeruzaléma. Kvůli válce s Turky se plán nevydařil. A tak zůstali v Itálii, kázali, vyučovali a ošetřovali nemocné. Později Ignác s Františkem působili přímo ve Vatikánu, kde pomáhali při reformě církve a lobbovali za nový řád. V roce 1539 jim ho papež schválil. Načež do Říma dorazili poslové císaře římského a španělského krále Karla V.  a portugalského krále Jana III.. Žádali misionáře. Tehdy hlavně pro Západní Indii (tedy Jižní Ameriku). Jenže když se s jezuity setkal portugalský král osobně a promluvil si s nimi,  dispozice se trochu změnily.

František Xaverský se posléze vydal z Lisabonu do Indie východní. Tedy té pravé. Do portugalské kolonie, jejímž centrem bylo město Goa. Zprvu vyučoval jen náboženství, kázal a křtil. Prostě misionář. Ale později se snažil zlepšovat i život domorodců, který byl dost tristní. Také hodně cestoval a zakládal další misie.

Asi se mu tohle rajzování zalíbilo, jelikož v misionářské činnosti pokračoval v Malace poblíž Singapuru (1545) a pak na Molukách. Z cest se pravidelně vracel do Indie. Jednou se prý František Xaverský potkal s Japoncem jménem Andžiró, který mu vyprávěl o své daleké vlasti. No a František hned dostal chuť evangelizovat nejen v Japonsku, ale i v Číně. Což byl dost problém, jelikož tam cizince vůbec nevpouštěli.

A v roce 1549 se František do Japonska dostal poprvé. Velmi ho okouzlilo. Ve svých dopisech je dokonale popsal. Pak se zase vrátil do Indie. Po krátkém pobytu na misijní základně se znovu začal chystat na cestu. V plánu bylo znovu Japonsko a a hlavně vytoužená Čína. Měl dokonce k dispozici malou flotilu a dostal pověřovací listiny pro čínského císaře. Jenže - jistému Alvarovi da Gama (ano, synek Vasco da Gamy) se to nějak nelíbilo. Asi nechtěl, aby mu jezuité mluvili do kšeftu. Takže intrikami jeho cestu zmařil. A připravil Františka i o privilegia, která mu měla přijetí u čínského císařského dvora umožnit. František se ale jen tak nedal a vyplul na vlastní pěst. Hodně riskoval, protože porušení zákazu o vstupu cizinců do země se v Číně trestalo smrtí.

František Xaverský se dostal jen na poslední stanoviště, kam cizinci mohli. Na ostrov San-cch'-an. Snažil se najít někoho, kdo by ho do Číny nějak propašoval, ale těžce onemocněl a po dvanácti dnech utrpení zemřel - 3. prosince roku 1552. Sám, opuštěný a nešťastný. Ale traduje se, že snad u něj byl prostý a hodný Ćíňan, který ho prý i pohřbil.

Jezuité si zjistili co a jak se stalo a v následujícím roce Františkovo tělo exhumovali a převezli do Goa, kde ho slavnostně pohřbili. V roce 1615 si církevní hodnostáři odvezli do Říma jeho ruku jako relikvii. A roku 1622 byli František Xaverský spolu s Ignácem z Loyoly prohlášeni za svaté.

Svatý František Xaverský je patronem zámořských misií, jezuitů, námořníků, misionářů a katolického tisku. Na zobrazeních u sebe mívá křticí misku (ve tvaru svatojakubské mušle), kříž, planoucí srdce a také domorodce ze zemí, kde působil. Umělce zjevně příběh jeho konce fascinoval, jelikož se vyžívali ve výjevech z hodiny smrti světce. Strhující a vděčný námět - světec umíral o samotě, v daleké a neznámé zemi. Některá díla jsou až naturalistická  (viz barokní socha vlevo nahoře) nebo plná mystiky. Takový je už zmíněný Balkův obraz v pražském kostele sv. Mikuláše.

Zvláštní osud světoběžníka, jehož život skončil v šestačtyřiceti letech na druhém konci světa...

I když u nás nikdy nebyl, svoje místo tu má. Mezi svatou smetánkou na Karlově mostě...

P.S. A nezapomeňte, že zítra je sv. Barbory! Ta je na mostě také.

Námět: Rok se svatými (Schindler a Schauber); obrázky-internet