Za všechno může zákazník

Zase jsem musela jít nakupovat. Někdy přemýšlím, jestli nejsem chlap. Neboť tuto činnost vykonávám, jen když opravdu musím. A tentokrát jsem si to fakt slízla!

Jelikož cítím k nakupování odpor, jak jsem už zmínila, snažím se vždy spojit nepříjemné s užitečným a mně aspoň trochu přínosným. Konám výzkumné cesty, objevím krám a vlítnu tam. Nedávno mi noha i oko padlo na nejmenovaný řetězec pyšnící se přídomkem „expres“. Pročež jsem doufala, že to tam půjde rychle.

Ale ouha. Jsem opravdu ženská. Byla jsem v onom kšeftě poprvé a řada zboží mě uchvátila. Pročež jsem to trochu s nákupem přehnala. Taky měli bílá vejce, a to je před velikonocemi artikl rovnající se pozlaceným perlám.

Přešla jsem k tomu, co nazývali pokladnou. U ní stál dvoumetrový mládenec s tváří i dlouhým vlasem cherubína. Jelikož jsem nevěděla, kam se zbožím, kategoricky mi ukázal na prostor zvící cca 30 x 30 cm. Tak jsem to tam začala vršit v domnění, že cherubín bude nákup překládat kamsi jinam. Omyl. Pravicí posunul mé položky asi o 5 cm ke straně a ty markované odkládal hned vedle. Nestíhala jsem uklízet, byvši dezorientována. Pauzu mi poskytl cherubínův dotaz a vytrčená ruka před mým obličejem: - Nevíte kolik stojí tenhle čaj? Opáčila jsem udiveně, že fakt ne. Dost jsem ho tím asi vytočila, protože s mumláním odkráčel neznámo kam. Já mezitím s opatrností a hrůzou uklízela nákup. Celou dobu jsem myslela na to, jaká bude ostuda, až začnu při odchodu pískat ve dveřích a udělají ze mě kradařku. Hora mých zaplacených poživatin se totiž mezitím skácela na nezaplacené. Jakž takž jsem se v oné změti zorientovala.

Pak se cherubín vrátil, značně nasrán. Cenu nenašel. Fronta za mnou úpěla. Proběhla konzultace s druhou pokladní. Cosi namarkoval. Opatrně jsem se zeptala, zda již namarkoval dijonskou horčici. Cherubínoidní mládenec se rozzuřil: - Jak to mám vědět? Já na to: - No, vy jste někam odešel a já nevěděla, kde jste skončil, proto se ptám… -Já jsem nikam neodešel! - zařval na mě nelogicky. Fronta sténala. Já se začínala bavit. Druhá pokladní zmatenému cherubínovi poradila, aby se podíval na display. Neměl z toho radost. Fronta již hlasitě brumlala. Přesto jsem nevydržela a děla jsem: - No, máte to tu trochu nešťastné. Je tu málo místa. - A co s tím mám jako podle vás dělat?  zasyčel na mne s brunátným výrazem. - Třeba o tom někoho informovat… odpověděla jsem s úsměvem. - Není to možný jinak, máme tu málo místa!  kontroval cherubín. - To vidím ... vtipně jsem sekundovala a dodala jsem: - Já se nechci hádat, jen bych tam nerada měla nějaké položky dvakrát… 

To už cherubín neunesl. Na mou hlavu se sesypala snůška výčitek na téma, jaký jsem tam udělala bordel. Za stálého uklízení zboží jsem se ubránila a kupodivu zůstala v klidu. Rychlá slovní přestřelka. Vcelku slušná z obou stran. Ukončila jsem ji po zaplacení sdělením, že si tedy hned zkontroluji, zda je na účtence veškeré zboží opravdu jen jednou. -To si klidně udělejte ! sdělil mi cherubín. A urazil se. Fronta si oddechla.

Udělala jsem. Objevila jsem dvojnásobné rybí pepřenky a tukový rohlík, který jsem nezakoupila. Znovu jsem se otočila k pokladně. Fronta hlasitě povolila v kolenou a někteří jedinci vypadali, že se snad i rozpláčou. Zbylí jemně zuřili.  I tak jsem suše požádala o vysvětlení. Cherubín mi záhadu vyložil, jako bych byla momentálně retardovaná. Tukový rohlík tam byl proto, že onen čaj byl poslední, tak se musel vzít čaj levnější a tukovým rohlíkem vyrovnat při markování cenu. Při svém poměrně slušném IQ jsem naštěstí pochopila, ale trochu se podivila. Načež jsem požádala o vrácení peněz za pepřenky. Ironicky se šklebící cherubín dramaticky vytáhl vlastní peněženku z kapsy a flákl 35 Kč na pult mezi zboží zoufalého zákazníka, který přišel po mně. Bez omluvy.

A tak jsem si penize vzala, už nic nekomentovala a vysublimovala. Fronta začínala vypadat nebezpečně…

P. S.  Nezvonila jsem!

(Obrázky - internet)