Poslala do Čech spisy „toho bludaře Viklefa“?

Provdali ji hodně daleko. Až za moře. Sice jen za kanál, ale ostrov je ostrov. Tahle česká princezna se dostala asi nejdál.

Jmenovala se Anna a narodila se čtvrté manželce svého otce. Tátovi se později začalo říkat Otec vlasti a o mamince se traduje, že lámala podkovy a ohýbala železné pruty. Jasně, Karel IV. a Alžběta Pomořanská. 

Anna se narodila jako první dítě jejich manželství, 11. května roku 1366. Už měla dvě setry a jednoho bratra z předchozích otcových manželství. Kateřinu měl Karel IV. s Blankou z Valois a Alžbětu a Václava s Annou Svídnickou. No a tři sourozenci jí zemřeli ještě dřív, než se ona sama narodila. Ale Annina maminka, u nás často zvaná také Eliška Pomořanská se po jejím narození postarala o dalších pět děti, z nichž do dospělosti přežily tři: Zikmund (1366 - liška jedna ryšavá), Jan Zhořelecký (1370) a Markéta „Mladší“ (1373 - mladší proto, že jednu Markétu už měl Karel IV. s Blankou z Valois, ale ta zemřela v roce 1349, když jí bylo teprve čtrnáct. A to už byla uherskou a chorvatskou královnou, neboť ji stihli provdat za za Ludvíka I. z Anjou).

Když Karel IV. zemřel, bylo Anně pouhých jedenáct let. Přesto už byla zasnoubená. A ne poprvé. Dva předešlé sňatkové plány otci nevyšly, ale ten třetí sliboval zajímavé spojenectví. S Anglií. Panovníci obou poměrně vzdálených zemí byli totiž zajedno v názoru na papežské schizma. Oba podporovali Urbana VI. proti francouzskému vzdoropapeži Klementovi VII. Navíc taky šlo o lucemburské državy v Nizozemí. Podpora Anglie proti Francii by se Karlovi IV. šikla…

Po smrti mocného krále a císaře zrealizoval svatební plány jeho syn a nový král Václav IV. Sestřiny námluvy dotáhl do konce, a tak se mohla patnáctiletá Anna v říjnu roku 1381 vydat s početným doprovodem za svým ženichem Richardem II. Plantagenetem do Anglie. Mírné problémy byly s průjezdem francouzského území, jelikož bývalí spojenci byli t.č. znepřáteleni kvůli oněm dvěma papežům. Pomohl ale nevlastní Annin strýc, lucemburský vévoda Václav, syn Jana Lucemburského a jeho druhé ženy Beatrix Bourbonské. Jak vidno, rodinné vztahy fungovaly skvěle.

V Calais, které tehdy patřilo Anglii, Annu přivítal polorodý bratr krále Richarda John Holland, vévoda z Exeteru a přepravil ji přes kanál. Na anglickém území převzal českou princeznu další králův příbuzný, tentokrát strýc Jan z Gentu, vévoda z Lancasteru. Tyhlety obřadní předávačky asi všechno dost zdržovaly, protože se budoucí manželé osobně setkali až 18. ledna roku 1382 v Londýně. A pak už to šlo hopem. Za dva dny svatba a za další dva Annina korunovace anglickou královnou.

Klaplo to. Spojenecké plány i manželství.

Krátce po sňatku provodil král Richard královnu do Windsoru a žili pak spolu velmi šťastně - napsal Jean Froissart, francouzský kronikář a člen družiny vévody Václava Lucemburského.

A jaký vlastně byl král Richard II.?  Údajně vysoký, velmi pohledný a inteligentní. Zdá se ale, že měl nějakou formu poruchy osobnosti, která se projevila hlavně ke konci jeho vlády. Uvažují historikové. Také se objevily názory, že byl možná homosexuál jelikož měl značné narcistní sklony.  V tomhle směru se také řeší, že možná proto zůstalo  jeho manželství s Annou bezdětné. Kdo za to mohl, se už nedozvíme. Dějiny ale říkají, že Richard Annu moc miloval. Rozuměli si spolu i v podpoře veškerého umění. Anna prý v Anglii iniciovala vydávání mnoha  bohatě iluminovaných rukopisů. A svorně s Richardem sponzorovali básníka Geoffreye Chaucera. 

Nutno také poznamenat, že se se velmi rozvinuly vzájemné kontakty mezi Anglií a Českým královstvím. Navíc část českého doprovodu zůstala s královnou na anglickém dvoře. Místní mírně neotesané dvorní dámy se prý jemným mravům naučily právě od Anniných družek. Také je pravděpodobné, že v oné době do Anglie přicházelo daleko více studentů z Čech. A konečně jsme u „bludaře Viklefa“, jak jsme si u nás počeštili anglického náboženského reformátora Johna Wycliffa, který měl značný vliv na Jana Husa. Zřejmě po některém ze studentů poslala Anna do své domoviny první opisy jeho knih. Neboť se o Viklefa prý nebývale zajímala.

Angličané na Annu zpočátku hleděli trošku skrz prsty. Stála totiž daňové poplatníky dost peněz. Král Richard zacvakal za její ruku Václavovi IV. 20 000 florinů, což podle informace Wikipedie dělá dnes až 4 miliony liber. Takový majlant a politický a ekonomický přínos téměř veškerý žádný, zdálo se.  Jenže, Anna byla hodná, krásná a hlavně laskavá. Angličané změnili brzy názor. Zasazovala se totiž výrazně o prominutí různých trestů po revoltách, a to lid vždycky uměl ocenit. Proto se do historie jednou provždy zapsala jako Good Queen Ann. Tedy Dobrá královna Anna.

 „Tato královna, ačkoliv neporodila dítě, přispívala ke slávě a bohatství tohoto království tak, jak byla schopna" uvádí Eveshamská kronika.

A ještě o jedné česko-anglické vzájemnosti se povídá. O nejoblíbenější anglické koledě Dobrý král Václav. Dlouho se věřilo, že do Anglie ji přivezla právě Anna, protože  píseň vypráví o sv. Václavovi. Melodie sice pochází ze 13. století, ale s textem je to jinak. Zjistilo se, že jde o anglický překlad básně českého dramatika a básníka Václava Aloise Svobody  z roku 1847. Škoda. Byla to hezká legenda. Přesto je ale cosi českého ve státě anglickém - v prokliku výše je česká verze (překlad překladu) a tady jedna z anglických, tedy slavný Good King Wenceslas.

Bezdětné, ale šťastné manželství trvalo jen dvanáct let. Anna zemřela roku 1394 na mor. Pro Richarda II. to byla velká rána. Palác Sheen, místo posledního Annina vydechnutí, nechal v zoufalství z její smrti doslova srovnat se zemí.  A na pohřbu se vůbec neovládal. Když hrabě z Arundelu dorazil na obřad pozdě a zoufale se omlouval, král ho vzteky praštil holí do hlavy. Hrabě omdlel a zakrvácel podlahu. Pohřeb se pak zdržel ještě víc,  protože se chrám musel znovu vysvětit... 

Po dvou letech se Richard z politických důvodů oženil znovu se sedmiletou Isabelle z Valois, francouzskou princeznou. A jak dopadl?  V roce 1399 ho z trůnu sesadil jeho bratranec Jindřich a uvěznil ho na hradě Pontecraft, kde Richard po roce zemřel. Zřejmě byl zavražděn. Jeho poslední přání, aby byl pochován vedle své milované Anny ve Westminsterském opatství, bylo splněno až za třináct let po jeho smrti…
 

Fakta: m.panovnici.cz