Nazýval ji svou „nejdražší chotí“ (Anna Svídnická)

Svou mladičkou a krásnou manželku. Ale až poté, co mu konečně dala syna. Když se Anna Svídnická stala třetí manželkou českého a římského krále Karla, bylo jí teprve čtrnáct let. Budoucí Otec vlasti byl o třiadvacet let starší….

Anna byla jediné dítě Jindřicha Svídnického, mladšího knížecího syna. Rodiče jí zemřeli, když byla ještě malá. Roku 1326 převzal nad Svídnickem vládu Annin strýc zvaný Bolko Parvus (=Malý). Byl velice zdatným a neprůstřelným panovníkem. Promyšlenou politikou totiž vytrvale bránil pokusům o připojení Svídnicka k České koruně, o což se velice snažil Jan Lucemburský.

Bolko Parvus měl také vysoce postavenou pratetu - uherskou královnu Alžbětu, zvanou Polská, jelikož byla dcerou krále Vladislava Lokýtka a Jadwigy, což byla sestra Anniny babičky Kunhuty, provdané kněžny Svídnické. A královna Alžběta se malé osiřelé holčičky ujala a vzala ji k sobě na vychování. Na budínském královském dvoře žila Anna skoro deset let. Hlavně mezi spoustou piastovských příbuzných, kteří přišli do Uher s Alžbětou jako její doprovod. Alžběta dokonce zřídila na svém dvoře jakýsi sňatkový ústav pro panovnické dcery všech úrovní. Urozené dívky dostávaly dobré jazykové a literární vzdělání, dokonce se naučily číst a psát, což moc obvyklé nebylo. A zatímco se učily jemným francouzským mravům, kolem nich se domlouvala vysoká politika. Už i proto, že Alžběta Polská měla velkolepý dvůr s obdobnou hierarchií úředníků, jako její královský manžel Karel Robert z Anjou..  

Maličká Anna se kamarádila se vznešenými princeznami. Jednou z nich byla Markéta Lucemburská, dcera českého a římského krále Karla z jeho prvního manželství s Blankou z Valois. Byla nevěstou uherského kralevice, jelikož i ona byla poslána na vychování k Alžbětině dvoru. Nejvíce si prý Anna rozuměla s přepůvabnou Alžbětou, dcerou bosenského bána. K této dívce jedna poznámka, neboť život dělal veletoče už ve středověku. Alžběta Bosenská se totiž po smrti čtrnáctileté uherské královny Markéty Lucemburské stala její nástupkyní. Provdali ji za ovdovělého mladého krále Ludvíka Velikého z Anjou, tedy syna Alžběty Polské, její  „vychovatelky“.

Ale ještě předtím, než se tohle všechno událo, rostla Anna den za dnem do stále větší krásy. A to doslova, jelikož ji historie označuje za jednu z nejkrásnějších žen své doby. Byla samozřejmě velice žádoucí partií. Ale půvab nebyl v tomhle směru hlavní. Zájem byl hlavně o Annino budoucí dědictví - knížectví svídnické a javorské. A tak, když se konečně v Čechách narodil roku 1349 kralevic Václav, začal král Karel jednat. V prosinci následujícího roku uzavřel s Anniným strýcem Bolkem smlouvu o budoucí svatbě tehdy jedenáctileté Anny a ani ne ročního Václava. Bylo dohodnuto, že pokud se ještě Bolkovi nenarodí syn (žádného neměl), převezme v budoucnu vládu nad knížectvím mladý pár. Jenže, když po vánocích roku 1350 maličký český kralevic zemřel, celý plán šel do kytek taky.

To asi s Karlem dost zamávalo. Jenže za rok a kousek bylo zase všechno jinak. Tehdy král ovdověl podruhé, když v únoru roku 1353 zemřela Anna Falcká. A teď sledujte tu rychlost:
Už 10. března 1353 se na dvoře rakouského vévody Albrechta Habsburského ve Vídni sešly všechny vznešené hlavy zemí sousedících se Svídnickem. A s nimi Bolek Parvus, král Karel s bratrem Janem Jindřichem Lucemburským, pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, říšští duchovní kurfiřti, velvyslanec benátského dóžete a uherský král Ludvík jako zástupce polského krále Kazimíra. Karel se na potlachu vzdal lenní svrchovanosti nad Mazovskem. Ve prospěch Polska. Načež dostal souhlas s vtělením Javorska a Svídnicka do zemí Koruny české a souhlas ke sňatku s Annou. Navíc byl ještě dohodnut sňatek Karlovy dcery Kateřiny s Rudolfem, synem vévody Albrechta. Poté arcibiskup Arnošt z Pardubic okamžitě vyrazil do Avignonu, aby získal od papeže dispens, jelikož Karel a Anna Svídnická byli vzdáleně příbuzní.

Všechno klaplo, a tak mohl Karel koncem května vyrazit na svatbu do Budína. Bylo mu třicet sedm let, jeho nevěstě čtrnáct. Před svatbou ještě stihl z bývalého zetě Ludvíka vyrazit potvrzení, že se vzdává veškerých nároků na území, které bylo ve hře. Načež se hned konala svatební veselice, pravděpodobně těsně po 27. květnu. Podotýkám, že od smrti Anny Falcké uběhly jen tři měsíce a kousek.  A možná šlo dokonce o svatbu dvojitou, jelikož se zřejmě ve stejné době oženil i mladičký královský vdovec Ludvík s Alžbětou Bosenskou.

Karel se z Budína vrátil do Čech a Anna ho následovala až o měsíc později.  Vzápětí společně vyrazili do Svídnice, kde byly dotaženy veškeré formality a sepsány příslušné listiny. Karel Anně přiznal plat ve výši 15 tisíc hřiven pražských grošů a jako zástavu jí připsal tři věnná města - Hradec Králové, Poličku a Vysoké Mýto.

Konečně byla česká noha ve svídnickém nohávě. A mohlo se přistoupit ke korunovaci Anny českou královnou. Soudobý kronikář František Pražský konstatoval, že „téhož roku (1353) se Karel IV. oženil s dcerou bratra svídnického vévody Annou. Na českou královnu byla korunovaná 28. července téhož roku při slavnostní mši. Tato Anna je třetí manželkou pana krále.“ 

Krátce po korunovaci odjel Karel do německých oblastí říše. Několik měsíců cestoval po městech, vedl diplomatická jednání, ale také se věnoval svému největšímu hobby. Kde to jen šlo, skupoval další a další svaté ostatky. Především ale připravoval půdu pro svou císařskou korunovaci a trasoval korunovační cestu k papeži do Říma. Ale aby tohle klaplo, musela být Anna napřed korunována královnou římskou. Stalo se tak v Cáchách 9. února roku 1354. 

Organizační práce se dařila, takže v říjnu stejného roku odjel Karel do severní Itálie. Korunovační jízda byla na spadnutí. Šestnáctiletá královna dorazila do Pisy v lednu roku 1355, kde už na ni čekal manžel.  Karlův dechberoucíí dvůr už byl sešikován a spojil se s Anninou velkolepou družinou, kterou vedl pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic a nejvyšší český maršálek Čeněk z Lipé. K ruce měla Anna také šestnáct dvorních dam. Jako ochranka byli součástí korunovační jízdy slezští vévodové, říšská knížata a čeští rytíři s početným vojenským doprovodem.

Pompézní Karlův a Annin průvod vyjel z Pisy 22. března a na pár dní se zastavil v Sieně. K branám Říma dorazila korunovační jízda 2. dubna. Traduje se, že Karel nejdříve šel do věčného města převlečený za poutníka. Aby ohledal terén a pořádně si Řím prohlédl. Prý tomu tak bylo hlavně proto, že se Karel papeži zavázal pouze k jednomu dni pobytu. A tak teprve nazítří vjeli všichni do věčného města se vší nádherou. Po obřadu korunovace na císaře a císařovnu následovala triumfální jízda městem. Davy jásaly, zvony zvonily a z průvodu létaly stříbrňáky na všechny strany.

Po opulentní hostině celý císařský průvod Řím opustil, jak Karel - už konečně IV. - slíbil.  Všichni se vrátili do základny v Pise. Zajímavé je dobové svědectví, že během pobytu císařského páru vypukly ve městě lidové bouře. Palác, kde nocovali Karel s Annou, povstalci v rámci pouličních bojů podpálili. A jelikož se oheň rychle šířil, museli si císařští manželé zachránit život útěkem pouze v jakémsi středověkém pyžamu. Pisa pak musela vyplatit odškodné za zničené šaty a klenoty. Dělalo to údajně sedm tisíc zlatých…

Anna se poté v doprovodu Arnošta z Pardubic a kancléře Jana ze Středy vrátila do Čech. Karel se svojí družinou zvolil zajížďku přes Německo. Aby tam konečně všichni viděli, kdo je jejich pánem…

Na vánoce už byli Karel a Anna zase spolu. Slavili je v Norimberku. Byly to šťastné dny, jelikož těsně předtím se projednala Zlatá bula - první část Karlova říšského zákoníku. Následných slavností se Anna účastnila jako nejvýše postavená žena západu. Se zlatou císařskou korunou na hlavě.

Karel s Annou hodně cestovali. Hlavně do Uher a Německa zajížděli často. A taky měli řadu velice zajímavých přátel. Jedním z nich byl Francesco Petrarca, který přijel do Prahy v roce 1356 jako vyslanec Galeazza Viscontiho. S Karlem se znali už z Itálie. Proslulému renesančnímu básníkovi se u nás dostalo natolik skvělého přijetí, že se později rozplýval samou chválou nad vysokou kulturou a nádherou pražského dvora.

Mezitím stíhal Karel na všech stranách budovat.  V březnu roku 1357 byl dostavěn hrad Karlštejn, který se se stal nejen soukromou císařovou rezidencí, ale také pokladnicí korunovačních klenotů říšských i českých, dále pak místem korunního archivu a Karlovy sbírky ostatků svatých.  

V květnu téhož roku doprovázeli Karel a Anna královnu vdovu Alžbětu Polskou (Uherskou) na pouti ke hrobu sv. Alžběty v Marburgu. Karel IV. dokonce nesl v procesí ostatky světice. Prý hlavně proto, že si chtěl vyprosit potomka. Povedlo se. Anna porodila 18. března roku 1358.  Ale zase dceru. Anna byla zoufalá, že o svém zklamání dokonce vlastnoručně napsala Petrarkovi. Naopak Karel se radoval a všem šťastnou zprávu oznamoval. Holčička dostala samozřejmě jméno Alžběta. Zdá se, že Annu Karel IV. opravdu velice miloval. Byl šťastný. Však hned Anně nechal nedaleko Karlštejna vystavět hrad Karlík. A snad i Anna se se situací smířila, když jí do duše promluvil sám Petrarca dopisem z 23. května, v němž jí blahopřál a uvedl jako příklad seznam všech slavných žen starověku…

Nakonec se Anna a Karel dočkali. Dne 26. února roku 1361 se v Norimberku narodil syn.  Karel IV. rozesílal dopisy zprávou o následníkovi na všechny strany. Hlavně do Čech, také papeži, říšským knížatům kurfiřtům i městům.  Byl asi štěstím bez sebe, jelikož norimberské měšťany na rok osvobodil od říšských daní a vyhlásil všeobecnou amnestii. Slavné křtiny malého Václava (pozdějšího IV.) proběhly 11. dubna v kostele sv. Sebalda, patrona Norimberku. Nemluvně bylo vyváženo zlatem, kteréžto Karel následně věnoval do pokladu kaple v Cáchách. Spolupracoval i papež, jelikož při té příležitosti schválil velké odpustky.

A právě tehdy začal Karel IV. o Anně mluvit a psát jako o „nejdražší choti“. Jenže osud byl tentokrát hodně krutý. Anna totiž velice brzo znovu otěhotněla a 11. července roku 1362 zemřela po porodu i s novorozeným chlapečkem. 

Tentokrát Karel asi opravdu truchlil. Oženil se totiž skoro až za rok. Dne 21. května roku 1363 v Krakově. S vnučkou polského krále Kazimíra III. Velikého, Alžbětou (Eliškou) Pomořanskou. A sňatkem s ní elegantně rozbil protilucemburskou opozici, do které se mezitím spikli Habsburkové, uherský král Ludvík a Alžbětin polský dědeček Kazimír…

(pokračování příště)

Fakta : spolek-praha-cachy.cz (přednáška Prof. PhDr. Marie Bláhové,CSc.)