Slovanská Němka a český krasavec

Hlavně ale trošku zapomenutá kněžna. Stojí za připomenutí už i proto, že za manžela měla údajně nejpohlednějšího chlapa našich raných dějin. 

A jestli se ptáte, kde jsem přišla k takové absurditě jakou je slovanská Němka, pak vězte, že mě navedl Palacký. Především jedna jeho informace o již avizované Hiddě z Wettinu, co se provdala za drsného českého knížete Spytihněva II.

Hidda, nebo také Ida, se narodila někdy kolem roku 1035 jako hraběcí dcerka Dietricha Dolnolužického. A právě jeho starodávný německý rod byl podle Palackého prapůvodně slovanský. U Přemyslovců to ale asi nebyl rozhodující fakt. Daleko důležitější pro ně byl Hiddin strýček z matčiny strany, míšeňský markrabě Ekkehard II. Mocný muž, který mezi lety 1030-1031 velel saskému vojsku, které se snažilo zpacifikovat našeho odbojného knížete Břetislava. A to byl Spytihněvův táta.

Budoucí Hiddin ženich se kněžně Jitce narodil právě roku 1031. Dětství Spytihněv moc hezké neměl. Jeho vzpurný otec Břetislav byl totiž permanentním trnem v oku římského krále Jindřicha III. zvaného Černý. A tak, když bylo malému kněžici sedm let, musel jako rukojmí do Německa. Vzájemné půtky na nějakou dobu ustaly. Pak se Jindřich zase začal chovat rozpínavě a Břetislav okamžitě vystartoval. V roce 1040 převálcoval vojsko svého odpůrce v bitvě u Brůdku a dostal syna domů. Jenže po pár měsících klidu chytil Jindřich druhý dech. Vpadl do Čech a oblehl Pražský hrad. Břetislav se musel vzdát, aby zabránil pustošení země. Následně si ho Jindřich vychutnal v Řezně, kde musel Břetislav bosky prosit o odpuštění. Až poté dostal „milostivě“ Čechy v léno. Taky musel složit patřičný slib podřízenosti a zavázat se spojenectvím. A jeho prvorozený synek zas putoval do Němec jako záruka.

Kdy se Spytihněv do Čech vrátil, se neví. Je ale známo, že jako mladík pomáhal knížecímu otci stavebně rozšiřovat Pražský hrad. Zřejmě aktivní prací. Podle Kosmase v budovatelském zápalu vrazil do kláštera sv. Jiří a německé abatyši zbořil pícku. Onu představenou demolice natolik vytočila, že mladého kněžice na místě seřvala. Spytihněv na potupný incident nikdy nezapomněl a později se abatyši kvalitně pomstil. O čemž bude ještě řeč.

Zřejmě v rámci utužování česko-německých vztahů se Spytihněv oženil s již zmíněnou Hiddou Wettinskou. A ještě jedna vazba tu byla - Hidda byla vzdáleně příbuzná s rodem Spytihněvovy matky - Jitky ze Schweinfurtu. Podrobnosti o sňatku známy nejsou, ale soudím, že nevěsta musela být spokojená. Neboť Kosmas o Spytihněvovi uvádí:

Bylť to muž velmi krásný, vlasy měl tmavší nad černou smůlu, vousy dlouze splývající, tvář veselou, líce bělejší nad sníh a uprostřed jemně zardělé.

A k tomu dodávám já, že na svou dobu byl onen krasavec dost vysoký - z jeho kosterních pozůstatků bylo zjištěno, že měřil asi tak 179 cm.

Když v roce 1055 zemřel kníže Břetislav, na stolec naskočil - v souladu se seniorátem - právě Spytihněv. Bylo mu čtyřiadvacet let a přesně věděl, co chce. Měl ale hodně bratrů, kterým moc nedůvěřoval. Hlavně těm na Moravě - Vratislavovi, Konrádovi a Otovi. A když zmínění sourozenci neposlechli a nepřísahali mu věrnost, uvěznil je. Vratislav utekl. Do sporu se zapletla i knížecí máti Jitka, která se zastávala mladších synů. Pročež upadla v nemilost a byla přemístěna do Uher. Tam ji brzy dostihl Vratislav.

V průběhu odstraňování odpůrců si Spytihněv vzpomněl na dávný výstup s abatyší Jiřského kláštera a vyhnal ji taky. Podle Kosmase hlavně proto, že byla Němka.

... Spytihněv, ten inhed Němcóm zjevi svój hněv.
Ve třech dnech všě Němcě vypudi.
Svatojuřskú knieniu vzrudi,
a vsadiv ju na kolesě,
vyvez ju z země, ostavi ju na bavorském lesě.

Jak vidno, zmíněnou informaci převzal také Dalimil. I další kroniky líčí masivní odsuny Němců z Čech, které měl Spytihněv údajně nařídit. Ale zas tak dramatické to být nemohlo, míní historie. Nesmíme přece zapomenout, že sám Spytihněv měl za ženu Němku, i když možná slovanskou…

Dalším důkazem, že Spytihněv nešel proti Němcům plošně, je jeho proslulá čistka v Sázavském klášteře. Mniši praktikující slovanskou liturgii byli odejiti a nahradili je Němci s liturgií latinskou. Zbožný Spytihněv totiž na církev sázel a usilovně rozvíjel dobré styky s velitelským stanovištěm v Německu, a taky a hlavně s papežem. Zdá se ale, že mu nešlo jen o vladařskou politiku. Vehementně totiž podporoval cíkevní instituce a zakládal nové - např. kapitulu v Litoměřicích. V Praze se zase pustil do stavby trojlodního kostela sv. Víta. Traduje se, že Spytihněv osobně - během pouti k ostatkům sv. Václava - zaregistroval, jak nedostačující kapacitu má rotunda sv. Víta a přilehlý kostelík. Pročež nechal obé strhnout a zahájil stavbu tzv. Spytihněvovy baziliky.

V roce 1058 ale začalo být v Čechách husto. Vratislav udělal knížecímu bráchovi čáru přes rozpočet (vice v souvisejícím článku První česká královna byla Polka). Ve vyhnanství v Uhrách získal patřičné spojence a oženil se s královou dcerou. A začal hrozit útokem. Chtěl zpátky svou Olomouc. Spytihněv mu raději vyhověl, ale zbytek Moravy si nechal.

A hned se pustil do realizace své největší touhy. Koruny. Chtěl znak své moci, který by zvýšil prestiž knížectví. Na krále to sice Spytihněv nedotáhl, ale něco se povedlo: podle záznamu kardinála Deusdedita v Collectio canonum mu papež Mikuláš II. udělil právo nosit mitru. Šlo o znamení hodnosti - mitru nosili pod korunou dokonce i císařové, takže šlo o jistý příslib. Ona vznešená pokrývka hlavy byla znamením, které Spytihněva povyšovalo nad jiné nekorunované vládce. Zadarmo to ale nebylo. Poplatek za viditelné vyjádření přízně papežského stolce činil sto hřiven stříbra ročně. 

A Hidda? Bohužel o ní moc nevíme. Dala Spytihněvovi minimálně dvě děti. Syna Svatobora (někdy uváděn jako Fridrich) a dceru neznámého jména, která se provdala za jistého Wichmanna z Cely. Syn Svatobor zastával od roku 1085 významný post aquilejského patriarchy. Jenže se brzy připletl do pouliční rvačky a v ní ho zabili.

A teď už ke sklonku Spytihněvovy vlády v Čechách. Rozbujely se boje o moc v Uhrách, kde se o trůn prali dva bratři - Ondřej a Béla. Ondřej byl král, ale taky Vratislavův tchán. Jako spojence měl Němce. Jeho bratr Béla zase povolal na pomoc polského Boleslava Chrabrého. V roce 1061 došlo k bitvě u Hradce nad Moravicí, kde Spytihněv sice zvítězil, ale krátce poté zemřel. Buď na následky zranění, nebo na nějakou rychlou nemoc. Bylo mu totiž pouhých třicet let.

Jak dopadla vdova Hidda, není známo. Předpokládá se, že odešla do Saska. Možná ji vyhnali. Vládu totiž po bratrovi převzal Vratislav, toho jména II. Zatím jen jako kníže. Ale nakonec dosáhl toho, o co tolik stál Spytihněv. V roce 1085 se Vratislav stal prvním českým králem…