Všichni ven, hadi a štíři !

Dnes je totiž váš velký den. Takže, pokud jste ještě nevylezli, máte nejvyšší čas! 

Svatý Jiří v akci :-) (Internet)

Moje máma vždycky říkala, že i když je sebekrásnější počasí, před sv. Jiřím se nemá sedat na zem. Že prý je jedovatá. Kde to vzala, nevím. Ale striktně na tom trvala.

Asi to bude tím, že české tradice, jaro a tenhle svatý (zase z Nikomédie) patří neodmyslitelně k sobě. Naši dávní předkové sice svatého Jiří (říkali mu Juří) velmi ctili, ale v jiných zemích očividně ještě víc. Jinak by nebyl patronem: Anglie, Černé Hory, Etiopie, Gruzie, Kanady, Katalánska, Řecka, Srbska, Benátek, Janova, Barcelony ... a dalších a dalších. A slavný svatojiřský kříž najdeme na mnoha vlajkách, nejenom na anglické, britské či gruzínské.

Co svatého Jiří tak proslavilo? Mučednictví? Legendy? Církev?

Začneme popořádku.

Pocházel z Anatolie z křesťanské rodiny. Narodil se kolem roku 270.  Jeho matka byla z Palestiny, a tak když poměrně brzy ovdověla, vrátila se s dětmi do rodného města Lyddy (dnes Lod v Izraeli).  A tam se Jiřímu dostalo i vzdělání. Když dospěl, vstoupil po vzoru otce do armády. Římské. Byl dobrým vojákem, a tak ho povyšovali a povyšovali. Až se dostal do Nikomédie jako osobní strážce císaře Diokleciána.

V té době to ale byl dost průšvih. Kdo se ve svatých už trochu vyzná - tím samozřejmě myslím, kdo mne čte :-) - si řekne ... a jéje ... Jelikož Nikomédie byla líheň svatých hlavně díky Diokleciánovi. Na jejich mučeníčko mučení a vraždeníčko vraždění měl jmenovaný císař snad patent.

No a těchto "taškařic" se Jiří odmítl účastnit a přiznal se, že sám je stejné víry. Dioklecián nevěřil svým očím ani uším. Taková zrada! A nakázal to, co mu šlo nejlíp :

1/ mučení - nohy do klády a těžký kámen na prsa. Po trhání kolem s hřeby následovala

2/ poprava - stětím u Nikomédijské obranné zdi dne 23. dubna roku 303.

Uvedená hrůzná podívaná prý přiměla císařovnu Alexandru a pohanského kněze Athanasia k přestoupení na křesťanství. To měl asi Dioklecián radost. Podle některých verzí, totiž nechal po uvedeném domácím duchovním veletoči stít i manželku.

A Jiřího tělo? Pohřbili ho v Lyddě, kde začal být hned uctíván jako svatý mučedník. Východní církve ho dokonce označují za megalomartyra (velemučedníka)a slaví ho 23. dubna. My na západě o den později.

Za kult sv. Jiří v Evropě vděčíme křižákům. S nimi přišla legenda o sv. Jiřím a drakovi ve velmi romantické verzi. Její podobnost s bájí o Perseovi a Andromedě určitě není čistě náhodná.

Poslyšte nejznámější verzi (mírně zkrácenou) :

U pramene zásobujícího palestinskou Lyddu si postavil hnízdo drak. Aby lidé dostali vodu, museli vždy přinést drakovi jako oběť dívku, kterou určil los. Až jednoho dne vylosovali královskou dceru. Když ji předhodili odporné nestvůře, jel zrovna kolem na svém komoni sv. Jiří a třímal kopí. Draka zabil a princeznu zachránil. A všichni vděční občané se zřekli pohanství a přijali křesťanskou víru.

I u nás v Čechách máme na stejné téma překrásnou lidovou hru. Legendu o svatém Juří.

A tak je odpradávna sv. Jiří na obrazech a jako socha téměř vždy hrdinou nesmrtelné legendy. Na koni jako rytíř. Jeho atributem je drak, ale i kopí, korouhev a někdy kolo (to lámavé).

Je patronem rytířských řádů, skautů, vojáků, zbrojířů, rolníků (podle původu jména - řecky Georgios - zemědělec), kovářů, artistů a chovanců chudobince. A také naší nádherné románské baziliky na Pražském hradě.

Svatý Jiří - drakobijec, megalomartyr a jeden ze čtrnácti svatých pomocníků.

A k tomu všemu se u nás ještě stará o ty hady a štíry ...

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html

Literatura : Rok se svatými (Schindler a Schauer), Karmelitánské nakladatelství