Se lvem navždy a nikdy jinak

I když se jmenoval Jan, mluví se o něm jako o Markovi. Italské Benátky si bez něj ani nedovedeme představit. Má tam sochy, kostel i náměstí. A hrob.

Umučení sv. Marka (iluminace z r. 1410 - Les Tres Riches Heures du Duc Berry) - Wikipédia

Vypadá to tak, že jeho matka se jmenovala Marie, byla bohatá vdova a pořádala pověstnou "Poslední večeři". Zřejmě jí i patřila Getsemanská zahrada. A tak prý chlapce Jana, řečeného Marka, jednou v noci právě tam vzbudil hluk. Načež viděl, jak zatýkají Ježíše. Chtěli odvést i jeho, ale vysmekl se jim a utekl. Nahatý. Pochopům zůstalo v ruce jen plátno, které měl kolem boků.

Není se co divit, že Marka později pokřtil apoštol Petr. Jelikož ho měl rád, nechal si ho u sebe jako pomocníka a dokonce mladíka nazýval svým synem.

Přesto to Marka táhlo do světa.  Na první misijní cestu se vydal s Pavlem z Tarsu a Barnabášem kolem roku 44.  S Barnabášem, Židem původem z Kypru, byli asi příbuzní. Zřejmě bratranci.  Všichni tři společně odjeli do Antiochie a pak právě na Kypr.  Když pokračovali v evangelizaci v Malé Asii, tak se zřejmě Marek s Pavlem z nějakého důvodu pohádali.  Takže se Marek po vlastní ose vrátil do Jeruzaléma. To se ví proto, že na další cestu už ho Pavel z Tarsu s sebou vzít nechtěl.  A tak se Marek, už jen s Barnabášem, vrátil kolem roku 50 hlásat křesťanství zase na Kypr.

V mezidobí se Marek určitě nadále vídal s apoštolem Petrem. Důkazem je jeho evangelium.  Evangelium podle Marka.  Jsou to vlastně sebraná Petrova kázání, která Marek sepsal na žádost římských křesťanů. A už jsme u  Markových atributů. Prvním je kniha (někdy svitky)  – jeho evangelium.

Druhým je lev.

Evangelium podle Marka totiž začíná vyprávěním o Janu Křtiteli:

„Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!‘“

No a za krále pouště byl tehdy považován lev.  Tedy, upřímně řečeno, přijde mi to dosti krkolomné. Ale prý to tak s tím atributem doopravdy je.

Zpět k běhu Markova života.

Roztržka s Pavlem asi nebyla moc vážná.  Zřejmě se usmířili a dál spolupracovali, jelikož spolu dokonce na nějakou dobu skončili ve vězení.  A když pak Pavla z Tarsu zavřeli podruhé, přišel ho Marek navštívit.

Pak odešel evangelista Marek do Alexandrie, aby tam založil křesťanskou obec. Stal se dokonce biskupem a evangelizoval a evangelizoval.

Kolem roku 63 se vrátil na čas do Říma a shodou okolností byl nablízku apoštolům Petrovi a Pavlovi až do chvíle jejich mučednické smrti.

Po návratu do Alexandrie potkal Marka podobný osud. Jak už to u svatých a mučedníků bývá.

Ve velikonočním období dne 25. dubna (kolem roku 68) sloužil biskup Marek mši. Do kostela vtrhli místní vytrvalí pohané, uvázali mu na krk provaz a vyvlekli ho ven. Následně vláčeli Marka  hrbolatými kamennými ulicemi tak dlouho, dokud ho neusmýkali.

Traduje se, že když evangelista skonal, strhlo se příšerné krupobití. Jen díky němu mohli křesťané Markovo tělo vrahům vzít a důstojně pohřbít. A to je důvod, proč se naši věřící předkové u svatého Marka dovolávali pomoci právě při bouři a hlavně krupobití.

Když téměř o osm století později kdosi  stěhoval  Markovy ostatky */ do Benátek  (prý hlavně proto, že tehdy Benátčané dostavěli první baziliku jemu zasvěcenou), také se strhla bouře a vypadalo to na ztroskotání. Posádce se ale najednou zjevil sám evangelista a navedl loď k ostrůvku, kde se všichni zachránili.

Od té doby lvi (i okřídlení), Benátky a sv. Marek jedno jsou.

Skoro je mi až divné, že Marek není patronem rybářů a námořníků. Vždyť dalším z jeho atributů je i loď! No, zřejmě je to tím, že post už obsadil sv. Petr a pevně ho drží ve spolupráci se svým bratrem sv. Ondřejem. A tak se tedy Marek stará o notáře, stavební dělníky, zedníky, sklenáře, skláře, košíkáře, malíře na sklo a písaře.

No a u nás v Čechách a na Moravě  má navíc v popisu práce  i agrotechnické lhůty! A tak pamatujte, že :

Na svatého Marka brambor plná jamka …

*/ Glosa – není jisté, zda se dotyčnému či dotyčným podařilo do Benátek přestěhovat ostatky v kompletním stavu. Koptové totiž dodnes uctívají hlavu světce ve svém chrámu sv. Marka v Alexandrii.

Literatura : Rok se svatými (Schindler a Schauer), Karmelitánské nakladatelství a Nový zákon

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html