Jakože zazdít život?:))

I tak vazmóžno...

Souhlasím s Veronikou, že je to o volbě, navíc bez zadních vrátek. Ale upřímně, kdo z nás si takhle nekompromisně zvolil svůj způsob života? A o co ho máme lepší? Ona alespoň věděla, proč to dělá, kam směřuje. Taky si sama někdy připadám jako nějaká nedobrovolná rekluza - za tmy do práce, za tmy z práce a mezitím jen do krámu nakoupit atd., všechny to známe. Život jakoby se někam ztratil, někdy mám pocit, že těch pět dní mezi víkendy někdo vezme a jen tak ho vyleje do h.... Kdybych věděla, jak tuhle zeď rozbít...

Mějte se.

Jasně, taky souhlas s Veronikou. A hlavně je nutno si uvědomit, v jaké době to bylo. Ženské tehdy nemohly samostatně nic. Některé o sobě rozhodly klášterem, jiné možná i tím zazdenim. Lido- a co se tyce vas - to je tim podzimem... Bude lip!  moc dik za precteni i reakci.

Stejně je to zvláštní. Dobré skutky mohla přece konat i bez zazděnosti, ale přesto jí jakoby přidávalo na oblíbenosti právě to...

To by bylo něco na mou klaustrofobii

Prostě trpěla! To vždycky zabírá!  a dik za navstevu.