Kde není poptávka, nebývá ani nabídka. Proto jsou již několik let některé mé dny poznamenány honbou za svazkem koriandrové natě.
Cítím potřebu zastavit české kolo gastronomických dějin a roztočit ho znovu koriandrovým směrem. Budu útočit nejen na gurmány, ale i hladovkáře posedlé zdravou výživou. A také na jedince myslící hlavně na své zdraví. I na ty, kteří se obávají, že na ně někdo v tramvaji plivne chřipku.
Proč se honím za koriandrem jako žralok za pachem krve? Naše rodina je na něm závislá. Vaří se u nás často jihoamerická kuchyně a ta se bez této zelené bylinky neobejde. Pokud vím, tak thajská také ne, takže tady cítím podporu, s ohledem na dlouhotrvající boom této kuchyně.
Koriandr vypadá trochu jako petržel, ale chuť a vůni má úplně jinou. Vzpomínám, jak jsme před více než čtyřiceti lety byly s mámou poprvé v Limě nakupovat a domnívaly se, že máme ve vozíku petržel. Neustále jsme se jedna druhé ptaly, co to tak smrdí. Když máma odhalila, že prapodivný zápach se line z našeho nákupu, byla neznámá bylina okamžitě vrácena do regálu. Pak ale zapracovali Peruánci s patřičným promo. Od té doby jedu v téhle nati.
Zvláštní vůně koriandru se nelekejte, v místní nabídce nikdy není tak intenzivní a hlavně si na ni rychle zvyknete. Vy, kdo chodíte do vietnamských restaurací na pho, koriandr jíte a možná o tom ani nevíte. O thajské kuchyni jsem se už zmínila. Koriandr by neměl chybět ani ve guacamole, ale to vědí jen v opravdu dobrých mexických restauracích. A těch je u nás jako šafránu.
Co se zdravé výživy týče, má koriandrová nať antiseptické účinky a příznivě ovlivňuje trávení. Je prostě výborný a musíte ho zkusit!
Už totiž nehodlám jako šílená lítat od krámu ke krámu našich usměvavých vietnamských spoluobčanů (v obchodních řetězcích to nemá cenu) a doufat, že zrovna dnes dovezli čerstvý. Když totiž na něj mám štěstí, tak většinou koupím i omdlelý, jehož spodek už skoro zahnívá v kyblíčku vedle petržele. Proč? Protože ho tu skoro nikdo nezná a já ho potřebuju! Ať se jde potravinový inspektor bodnout.
Pročež vzhůru za koriandrem! Abyste měli motivaci, předávám tímto dál náš rodinný klenot :
Aguadito de pollo /agvadyto de pojo/ - (=peruánská kuřecí polévka upravená pro české poměry).
Porce kuřete osolíme, opepříme a posypeme paprikou nebo pomažeme paprikovou pastou (měla by být pálivá). Obalíme v mouce. Na rozpáleném oleji opečeme z obou stran a dáme stranou. Dále pak osmahneme cibulku a česnek. Vrátíme do hrnce kuře. Zalijeme vařící vodou a necháme probublávat. Do vývaru můžeme přidat na proužky nakrájenou papriku i feferonku. Před dovařením kuřete přidáme do polévky tolik lžic rýže, kolik plánujeme porcí. Výsledná polévka by měla být hustá, takový eintopf. Je-li třeba dosolíme nebo podpoříme náš vývar kvalitním kupovaným.
A zlatý hřeb je samozřejmě koriandr. Nasekaný (čím více, tím lépe – třeba i celý svazek) se přidává do vařící se polévky. Nechte ho jen přejít varem a ihned hrnec přiklopte pokličkou. Počkejte čtvrt hodinky a servírujte. Velkou prezentaci s tím na talíři neuděláte, ale poznáte, že jste vyrobili skvost!
Dobrou chuť a pozdravujte ode mne svůj koriandr!
