Máte doma psa? Pak víte, o čem mluvím. Pokud ne, čtěte. Možná pak lépe porozumíte němým (?) tvářím, které denně vídáte v tramvaji, před obchody nebo jen tak na procházce.
Mistři obličejů jsou nesporně jezevčíci. Už máme třetího, tak začínám být odborník. Jak ten se umí podívat!
Jezevčíka hlavně nesmíte urazit nebo se mu smát. Nejenom, že vás zpraží takovým pohledem, že se ve vás scvrkne dušička (HAJZLE!), ale přestane s vámi i mluvit. Přilézt musíte vy (No tak, vem si ten suchárek, nedělej fóry, já už to víckrát neudělám, budliky budliky….) a na milost jste pak vy i vaše ňamina vzati pohledem NO JO, KDYŽ UŽ JSI TAK TRAPNÁ …
Nejmarkantnější jsou tramvajové obličeje, zvané podkošíkové. Náš Ben uměl takové, že nás půl vozu vždycky přemlouvalo, abychom mu košík sundali. „Vždyť se ten pejsek trápí“ slýchávali jsme často. Ben okamžitě a neomylně poznal, že je litován a ihned se jeho výraz prohloubil do stavu JÁ UŽ SE SNAD I DUSÍM!
Nepřekonatelnou ksichtovou mistryní je Frida. Její škála je nepřeberná. Obličej JÁ NIC, JÁ MUZIKANT nemá ani smysl komentovat. Někdy stačí jen její vytáčení očí a nepatrný (mnohdy i velmi patrný) pohyb obočím (JDI SE VYCPAT!) To když jí domlouváme.
Před nedávnem Frida prodělala docela těžkou operaci, ze které samozřejmě vinila nás. Krátce po ní, už doma, asi nějak špatně šlápla a zaúpěla bolestí. Konejšivým hlasem (fakt mně jí bylo líto!) jsem řekla: „Bolí to, viď.. .“ Otočila se po mně s pohrdavým odbrouknutím a v jejím obličeji se jasně zračilo: TY VÍŠ PRDLAČKU, TY JEDNA SADISTKO!
Němé tváře nejsou němé. Ani náhodou! I napříč rasovým spektrem. Pořádně se podívejte, do ksichtíku psa uvázaného před samoobsluhou a řekněte „Neboj, panička za chvilku přijde“ a uvidíte: KECY! TO ZAS BUDE DOBA, ACH JO…
