Chlapa to chtělo dlouho. Na okně, na hanbě a v přilehlém okolí nepřímého světla už byl moc velký babinec. Možná proto je Miriam tak zabejčilá a trucuje. Od Václava si v tomto směru moc slibuji.
Václav byl pojmenován podle jednoho z mých prvních čtenářů, který se projevil. Na základě jeho dotazu, vztahujícího se k mé úchylce dávat všem svým potvorám roztodivná jména, se rozvinula tak půvabná diskuse, že vydala za samostatný miniblog.
Tímto tedy podávám důkaz, že je možné, aby se orchidej jmenovala Václav. Já sice toho svého v důvěrných chvílích rosení občas oslovuji „Vendelíne“, ale i tak se zdá být spokojen. Kvete jak za dolary. Ostatní holky vůkol jsou z něj úplně mimo.
V průduškách mi kvete květ
Václav je tu zase zpět
když zavlaje zástava
tak jsem šťastná hned!
Z ošklivého boubelovitého káčátka Klotyldy se rozvinula nádherná labuť. Mezičlánek byl ale dost hrozivý, což můžete sami posoudit z úvodní fotky. Václav má portrét v perexu.
I Fatma, která je pro svou velikost zřejmě ještě pod zákonem, pučí a pučí. Bergüzar je asi z Václava úplně na mraky, jelikož vyhodila další tři květy.
Hej, pak užijem veselí
ve sklenici vod zelí
Václava mám nejradší
protože je kus!
Na vysvětlenou - sloky písně, kterou jsem kdysi tak milovala, jsem pro své potřeby trochu přeházela. Některé jsem musela vynechat. Bohužel. Např. roztomilý veršík "Kdopak umí z člověků schovat kombajn pod deku" se mi k orchidejákovi Václavovi nehodil.
Závěrem mohu jen doufat, že to se mnou nedopadne následovně :
Hej, máme úsměv na lících
zas jsme spolu v Bohnicích
hrajeme si na cvoci
a na žraloci ...