Byla nejhodnější ze všech našich psů. Ale až po dovršení jednoho roku věku. Jako štěně a puberťačka byla Širín někdy k nepřežití.
Širín v období Conanky Ničitelky (1999).No, řekli byste to do ní?
Rozkousala na co přišla. Hlavně boty. Ohlodala nohy veškerého nábytku. Vytrhala linoleum. Zvracela pouze v cizích autech. Vyla v tramvaji. Pletla se pod nohy tak, že jsem si kvůli ní jednou v Čerčanech na nádraží málem urazila hlavu o koleje.
Jednu dobu jsme dokonce uvažovali o úpravě bytu. Inspirovali jsme se televizními a filmovými záběry z hornických šaten, kde se šatstvo a obuv zavěsí na jakýsi hák a vytáhne až ke stropu. V našem malém bytě mělo vše své místo a jaksi nebylo úniku. Conanka Ničitelka tak například rozcupovala postupně všechny druhy polštářů. Pro informaci uvádím, že nejhůře se uklízí molitan, peří je proti tomu zívačka. Zlikvidovala i pohankový polštářek a část výplně sežrala. Tehdy byla přichycena při činu a my se báli ji ztrestat, abychom jí nepřitížili. Naopak. Pohanka viditelně prospěla jejímu zažívání.
V době, kdy Širín patřila do naší rodinné smečky, nás milovala orientální komunita. Její jméno je totiž z arabských a perských pohádek. Taková česká Krasava. Když jsme na Širín zavolali, otáčely se hlavy některých cizinců a na tváři se jim vždy usadil široký úsměv. JE OPRAVDU KRÁSNÁ, slýchali jsme často českou větu pronesenou s různými přízvuky…
Jednou se stalo, že jsem se se Širín bouřlivě vítala. Jak to umí jen jezevčíci, slastně chrochtala a ňuchala mi kolem celého obličeje. Po chvíli jsem zjistila, že mi chybí zlatá náušnice. Ihned jsem psici nařkla z krádeže a začala jí prohledávat tlamu. Nebylo mi lehko, protože náušnice měla bodec, který by jí mohl způsobit vnitřní zranění. Rodina se ale semkla proti mně. Obvinili mě, že jsem paranoidní a že jsem si buď náušnici vůbec nevzala nebo ji někde ztratila. Širín nás celou dobu sledovala s nasazeným ksichtíkem JAK BYCH SI MOHLA NĚCO PODOBNÉHO DOVOLIT?
Odjeli jsme na chalupu. Byla jsem všem pro smích, neboť jsem za Širín chodila jak stín a čekala na hromádku. Když prostě máte k některým náušnicím citový vztah, nedbáte ani hovínka. Nic jsem nenašla, tak jsem definitivně ztratila naději.
Druhý den jsme byli na houbách v lese. Když Širín zase udělala bobek, vrhla jsem se k němu se šiškou coby preparačním nástrojem. Ségra zvedla oči k nebi a vysvětlovala Širín, která na mne nevěřícně zírala, že jsem prostě posedlá.
A má posedlost se mi vyplatila. Najednou jsem v exkrementu zahlédla zirkon a rázem jsem věděla, jak se cítili zlatokopové na Aljašce. Před užaslýma očima své sestry jsem vyňala náušnici, která se po omytí v přilehlé louži leskla jak vypucovaná od zlatníka.
Pražské legendy vyprávějí, jak se našly peníze v břiše opice nebo jak byl ztracený prsten objeven při kuchání štiky. Co je to proti náušnici, která prošla zažívacím traktem živé jezevčice s orientálním jménem ?
