Už několik let. Každý rok aspoň jednou. Na smažení. Houby už konečně rostou, tak volím_tradici. Rodinné trénování žlučníků.
Když fotím plodnici, volím_vidlici!
Na naší samotě u lesa to zas vypadá jak na parkovišti před hypermarketem. Jsme vyhlášené houbařské místo, pročež jsou k nám pořádány spanilé jízdy z blízkého i vzdáleného okolí. Od dětství potlačuji choutky na probodávání pneumatik nožem-rybičkou. Povětšinou se totiž jedná o vozidla došedších odhazovačů odpadků, rozkopávačů prašivek i méně známých jedlých hub a také hlasité svolávače (MÁŇÓÓÓ!!!! MÁŠ NĚCO?)
A hlavně nám ubírají z našeho!!! Na druhou stranu je zase přínosem, že my starousedlíci jsme nuceni se v našich hlubokých lesích probíjet dál a dál. A tak neustále objevujeme nová odlehlá naleziště.
Než jsme se k nim v sobotu dostali, museli jsme projít přes drancované území. Nájezdníci zřejmě postupovali pod heslem volím_rojnici. Tentokrát se nespokojili jen s devastací výstavních muchomůrek, ale zlikvidovali dokonce i klouzky. Při té příležitosti naštěstí přehlédli několik vzrostlých hřibů.
Když jsme se blížili k tajnému místu křemenáčů, narazili jsme na dva zbloudilce. Okamžitě následovala rodinná znakovka (ZRYCHLIT!) a nenápadný sběr šesti vzrostlých jedínců na jednom fleku. Vetřelci byli slušní. Pozdravili z dáli a obloukem nás obešli. Proč by také chodili po cestě, že... Naštěstí u nás rostou houby i na tak neuvěřitelných místech, že by na ně nepřišli ani stopaři od Hunů.
Po návratu mne čeká šílenství obalování. Ani tentokrát nepodlehnu výkřikům ŽE TĚ TO BAVÍ, TO BUDEŠ SMAŽIT I TY MRŇAVÝ ? Jo! Jelikož mladí poddubáci, klouzci a kozáci jsou nejlepší. Z hřibů frční tradiční řezy. Je toho tolik, že na odvoz domů volím_krabici.
Hlavně, že dnes nevolím_márnici.
