Do světnice na chalupě se nám nastěhovala myš. Začalo to minulý víkend. V noci se prohlodala igelitovou taškou na truhle a okousala housku. Byli jsme lehce v šoku. Dost brzo na to, aby se myši stahovaly do baráku!
Inu, hodně lilo. Taky máme furt otevřené dveře. Takže jsme doufali, že nezvaná návštěvnice zas vypadne.
Myší se nebojíme, neječíme a na židle nevyskakujeme. My dvě se ségrou jsme zažily trénink už v dětství, kdy jsme s nimi (a s rodiči) soužili v naší dřevěné chatě s papírovými stěnami. Nejenže sežraly hřbet vzácného Vilímkova vydání Petrolejového prince, ale natolik líbezně okousaly tátovo pyžamo, že vypadal jak člen Detvanského souboru písní a tanců. To jsou ti, čo majú také široké nohavice, že sa im nezišlo na rukávce. Tenkrát jsme se všichni málem počůrali smíchy, když se táta oděl do kabátku, jemuž chyběl jeden rukáv nad loktem, přední díl dosahoval deset centimetrů nad pupík a obě nohavice kalhot končily v cárech pod koleny.
Zpět k současné vetřelkyni. I když naše jezevčice Frida čmuchala a čmuchala, nic nevyčmuchala. Ani tenhle víkend. Tak jsme se utěšovali, že se myš z chalupy vystěhovala. Chyba lávky.
Zřejmě je nějak výjimečně horolezecky vybavená. Nebo je mutant netopýra. Dostává se totiž do míst, kde bych ji naprosto nečekala. I na stole jsme našli hovínkové důkazy. Jeden bobek byl dokonce v hrnku. To snad musela udělat stojku!
V neděli ráno začala ségra hledat cigarety. Novou krabičku, která byla od večera na poličce. Cigára nikde. Objevila je pod gaučem. V jakém stavu, vidíte na fotce.
S ohledem na nápis na krabičce doufáme, že ta svině chlupatá opravdu chcípne!
