Velmi slavná matka ještě slavnější dcery. Se superstarovým vnukem. Má na svědomí nejen chladná rána, ale bohužel tak trochu i 1. světovou válku.
Včera slavila. Svatá Anna. I s Jáchymem, svým o trošku méně slavným manželem.
Sice o nich není zmínka v Novém zákoně, ale díky apokryfu sv. Jakuba víme aspoň něco. Dlouho nemohli mít děti. A jelikož se tehdy podobný handicap vnímal jako nepřízeň boží, snažili se jak mohli. Až jednou dokonce v chrámu kněží odmítli jejich oběť. To už bylo na Annu s manželem moc. Pročež Jáchym učinil poslední pokus. Vydal se postit do pouště. A ejhle! Po čtyřiceti dnech se mu zjevil anděl a potomka přislíbil. Zanedlouho, ač byla Chana (hebrejsky Anna=milostná, laskavá) už silně věkově nadlimitní, se narodilo děvčátko. Dostalo jméno Marie. Později i přídomek Panna. To už je ale zcela jiný příběh.
Jáchym prý zemřel brzy po narození dcerky, údajně v dosti požehnaném věku. Anna ho přežila o řadu let.
Lidové vrstvy Annu milovaly odpradávna a církev jim to posvětila. Naprostý vrchol anenské tradice nastal v 15. a 16. století, jelikož v roce 1481 byla matka Panny Marie přijata do církevního kalendáře a pro její svátek bylo určeno datum 26. července.
V jejím zobrazování se umělci doslova vyžívali. A nejen ti anonymní. Mistr Teodorik, Dürer, Caravaggio... Malovali ji samotnou, samodruhou (s Pannou Marií), samotřetí (s Pannou Marií a Ježíškem), samostatně jako vážnou a důstojnou starší paní v přepásaném šatu a se závojem. Občas i s manželem Jáchymem.
Pro Karlův most nám ji vysochal v roce 17O7 Matěj Václav Jäckel. Na sousoší, jehož originál je na Vyšehradě v Gorlici, vidíme svatou Annu jako samotřetí. Drží Ježíška, který má v ruce královské jablko. A mladičká Panna Marie k němu vztahuje v půvabném gestu ruku s růžemi.
O tisícileté oblibě sv. Anny svědčí zástupy jejích jmenovkyň. Nejen Andulka šafářova, ale i královny a princezny. I v současné moderně Anna frčí. A to se možná už dnes ani pořádně neví, že je hlavně patronkou matek, manželství a šťastného porodu.
Určitě to neví papoušek vlnkovaný. Taky jmenovec. Kdysi kdosi půvabně zkomolil jeho latinské jméno undulatus na hezkou českou andulku ...
