Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co má společného panický pel a bernardýn? (sv. Bernard)

20. 08. 2014 9:00:00
Tak to si počtete. Zase jedna "zajímavá" figura mezi svatými z Karlova mostu. Jeho život byl naplněn samými překvapeními. Hlavně pro nás. Však obrázek uvnitř už mnohé napovídá...

Bernard se narodil na zámku Fontaines u Dijonu v roce 1090. Šlechtický synek měl ještě čtyři bratry. Traduje se, že když s ním byla matka v jiném stavu, zdál se jí sen, že porodí bílého psíka s rezavou skvrnou. Její zpovědník jí sen vyložil jednoznačně - narodí se jí syn, který bude dům boží střežit jako pes a ňafáním odhánět všechny nepřátele.

A tak byl Bernard už od útlého dětství vychováván v bázni boží. Navíc si vytvořil láskyplný vztah k Panně Marii, která se mu údajně jako roběti zjevila s Ježíškem na rukou. No a když Bernardovi už jako mladíkovi zemřela matka, doslova se upnul k té nebeské. O tom bude ještě řeč.

Bernard studoval v klášterní škole a byl velice ctnostný. Prý doslova urputně bránil svou panickou čistotu. Šlo to s ním až tak daleko, že když na něj jednou zase přišlo tělesné volání, skočil po hlavě do zamrzajícího rybníka. Prý to zabralo. Pak ho jednou na cestách s přáteli sváděla roztoužená majitelka hostince. Urputně se jí bránil a hulákal : "Loupežníci !!!!!" Což posléze kámošům vysvětlil tím, že ona dáma jej skutečně chtěla oloupit. O jeho panický pel...

Jak vidno, neměl to v životě lehké. A tak se uchýlil se svými rodnými bratry a zhruba 30 druhy na rodinný statek v Chatillon, kde všichni začali žít jako mniši. Pak komunita přešla do kláštera v Citeaux, který patřil poměrně novému řádu cisterciáků.

Zhruba po jedenácti letech dostal Bernard důvěru, aby založil nový klášter v Clairvaux. A tak se stalo. Ze zarostlého údolí plného močálů mniši vybudovali opravdové "jasné údolí" (v latině se údolí jmenovalo Clara Vallis). S novým cisterciáckým klášterem vznikla i nová, daleko přísnější pravidla. A v pětadvaceti letech už tu Bernard šéfoval jako opat. Za pár roků potom ho dokonce církevní sněm pověřil, aby sepsal řeholní pravidla templářů - tak byl uznávaný.

Když zanedlouho došlo k církevnímu rozkolu (1130), trochu se to kolem Bernarda mlelo. Za patnáct let se ale stal papežem jeho žák - pod jménem Evžen III. Ten se se svým mentorem často radil, pročež naplánovali i křížovou výpravu. A Bernard osobně objížděl Německo, Burgundsko a přilehlé okolí, aby přesvědčil lid o nutné obraně Božího hrobu. Nějak to ale nevyšlo. Hlavně kvůli byzantskému císaři, který pochopitelně neměl zájem, aby se mu územím přehnaly hordy křižáků...

Mezitím Bernard sepisoval traktáry, měl mraky vidění, rovnal spory v církvi a kázal. Hlavně o Panně Marii. Velmi tak ovlivnil mariánskou úctu ve středověku. V této souvislosti dostal i přízvisko doctor mellifluus, což zní docela hrozně, ale znamená to medotekoucí. Tak sladké prý byly pocity při poslechu jeho promluv.

K tomuto období se váže jedna originální legenda. A je teda fakt hustá ..! Když se prý jednou Bernard celý den modlil před oltářem Panny Marie, únavou a vyčerpáním ztratil vědomí. Panna Maria ho probrala a osvěžila přesným výstřikem svého mateřského mléka přímo do jeho úst. Tento výjev se ve výtvarném umění nazývá Lactatio Bernardi a vyřádilo se na něm několik malířů. Například anonymní umělci ve středověkých rukopisech, dále pak Filippino Lippi, Murillo nebo onen Alonso Cano, jehož dílko tu vidíte.

Bernard byl na sklonku života velmi vyčerpaný a často nemocný. Zemřel ve svém klášteře a mezi svými mnichy 20. srpna roku 1153. Za svatého byl prohlášen roku 1174.

Hlavními atributy světce s medovým jazykem jsou včely, úl, kniha, bílý psík (občas s tou skvrnkou), Panna Maria (občas s obnaženým prsem a proudem mléka), roucho opata cisterciáků, drak (=pokušení) a lebka. Je patronem včelařů, voskařů a Gibraltaru.

A jak je to s tím bernardýnem? Dobromyslné plemeno typu Bohouš bylo vyšlechtěno ve Švýcarsku, zřejmě pro účely tahu. Psy pak chovali mniši v Hospicu sv. Bernarda od roku 1660. To je fakt. Legenda ale říká, že s nimi zachraňovali lidi z lavin. Však všichni známe roztomilá zobrazení bernardýnů se soudkem rumu pod krkem. Nebylo to tak - psi spíše pomáhali s vozíky a se saněmi. Ale nebýt sv. Bernarda, jmenovali by se určitě jinak a taky by se tak neproslavili...

Glosa: sv. Bernarda máme od roku 1709 i na Karlově mostě. Autorem je Matěj Václav Jäckel. Na sousoší je sv. Bernard se svou favoritkou Pannou Marií.

LITERATURA : Rok se svatými (Schindler a Schauber)

Autor: Šárka Bayerová | středa 20.8.2014 9:00 | karma článku: 11.28 | přečteno: 466x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Nápad, který přišel za svinského počasí

A dostala ho zase ženská. I když byl tenhle převratný zlepšovák vlastně jen pro muže.Tenkrát. Šlo totiž o trable v dopravě...

20.11.2017 v 12:53 | Karma článku: 21.02 | Přečteno: 640 | Diskuse

Šárka Bayerová

Americká princezna

Byla krásná, bohatá, vzdělaná, a na svou dobu hodně nespoutaná. A taky porodila jednoho z nejvýznamnějších mužů světa.

6.11.2017 v 9:06 | Karma článku: 31.00 | Přečteno: 1406 | Diskuse

Šárka Bayerová

A už mě ty volby nebavěj

Nakonec si to můžu dovolit. Mám odvoleno a nezbývá než doufat. A to já umím. Takže se mi nechce číst úvahy ani prognózy co, kdy, kam, kolik a kudy jinak. Natož je psát...

21.10.2017 v 11:42 | Karma článku: 22.72 | Přečteno: 907 | Diskuse

Šárka Bayerová

Vynalezla prsenku

Veškeré půvabné variace se tu hodí. Nejen ona titulková z "básníků". Taky třeba kozenka. Nebo ta mého táty, který na nás - svůj "harém" složený z mámy, ségry a mně - zase s oblibou volával - Holky, máte náprsenky, už můžem jít?

5.10.2017 v 22:01 | Karma článku: 25.04 | Přečteno: 1236 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 13.41 | Přečteno: 331 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jarka Jarvis

Země šusťáků

Zajímalo by mě, co to poslední dobou znečišťuje vzduch, že se pořád chce někdo od někoho odtrhávat: Katalánsko od Španělska, Quebec od Kanady, Skotsko od Británie. Zřejmě nikdy neslyšeli o Svatoplukovi, a jeho prutech.

22.11.2017 v 7:28 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 231 | Diskuse

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 194 | Diskuse

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 550 |


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.