Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z extrému do extrému (sv. Augustin)

28. 08. 2014 9:00:00
Od dětství se takzvaně hledal. V mládí vytloukal hospody, střídal ženské a žil doslova zhýralým životem.

Jeho matka se jmenovala Monika a měla z něj nervy nadranc. Včera jsem líčila, jak se za něj sedmnáct let modlila, aby se polepšil. Pak se to konečno povedlo a budoucí sv. Augustin se našel. V duchovním životě, v lásce a moudrosti.

U nás v Praze na Karlově mostě šlape jeho socha po knihách. Jeroným Kohl tak v roce 1708 zobrazil, jak se sv. Augustin popasoval s heretiky. Však jsou na těch kacířských svazcích jejich jména. Jako odlehčení sochař naznačil a připomenul i slavnou legendu o chlapečkovi s mušlí (Augustin ho má u nohou). Vypráví o tom, jak se jednou procházel Augustin na mořském břehu a všiml si klučíka snažícího se mušlí přelít moře do důlku v písku. S úsměvem dítěti objasnil, že to asi nepůjde. To ale odpovědělo: "Spíše dokáži toto moře přelít, než ty pochopíš tajemství Nejsvětější Trojice." Tenhle zapeklitý problém Augustina totiž hodně trápil. Co papyru jenom o něm popsal! O tom ale později.

Augustin.pngSousoší si objednal a zaplatil konvent augustiniánů od kostela sv. Tomáše. Tenhle řád ale jejich jmenovec nezaložil. Ustanovila ho církev spojením několika poustevnických skupin, které se řeholí sv. Augustina řídily. V Čechách se řád, jehož znakem je planoucí červené srdce ležící na probodené černé knize, usadil v roce 1333. Augustiniáni se v Čechách drželi po staletí. Trošku s nimi sice zamávaly husitské války a také císař Josef II. rušením klášterů. A pak je rok 1950 a komunistický režim smetl úplně. Ale po roce 1989 se augustiniáni zase vrátili. Do Prahy do kostela i konventu u sv. Tomáše a taky do kláštera ve Starém Brně.

Svatý Augustin slaví dnes. Říká se mu "učitel západu", jelikož byl jeden z nejvýznamnějších křesťanských teologů a filozofů. Zanechal po sobě obrovské dílo. Díky jeho spisu Confessiones (Vyznání), toho víme hodně o jeho životě. Silně si v něm (dokonce v deseti knihách!) posypal hlavu popelem.

Jak už jsem uvedla, v mládí se Augustin značně vydováděl. Sice v rodné Thagastě vystudoval a pak učil rétoriku, ale po nocích lítal po hospodách, pil, měl milenky a údajně holdoval brakové literatuře. Dokonce měl kolem sebe partu jakýchsi zhýralců a všichni společně se oddávali zábavě, kterou bychom dnes mohli označit jako porno. Vážně. Tohle všechno na sebe v Confessiones napráskal. I to, že měl nemanželského syna. A že se dal k sektě manichejců, ačkoliv ho matka vychovala jako křesťana.

Augustin-perex.pngNějakou dobu působil Augustin i v Kartágu, ale pak se rozhodl odjet za vidinou lepšího uplatnění a mamonu do Říma. Moc se mu tam nelíbilo a navíc mu tehdy i došlo, že u manichejců žádnou pravdu nenajde. Tu totiž pořád hledal. A tak když dostal nabídku z Milána, kde hledali učitele řečnictví, neváhal ani chvíli. Už totiž slyšel o biskupovi Ambrožovi, co ve městě působil a byl na něj moc zvědavý. A tak se tam vydal. V Miláně ho konečně našla matka Monika, která za ním přijela z Afriky. Opětovně do něj začala hučet, aby se už konečně vzpamatoval. Nabádala ho, aby se konečně oženil. Ne ale s dlouhodobou milenkou, se kterou už léta střídavě žil. Dokonce našli i adeptku, ještě nedospělou dívku, na kterou měl Augustin dva roky počkat. Chtěl to prý zkusit. Nevydržel, neboť byl otrokem svých smyslů, jak sám o sobě řekl. Takže zas vletěl do starých kolejí - děvky, pití, zhýralí kumpáni...

A pak se to stalo. U jednoho krajana zahlédl na stole listy apoštola Pavla. A uslyšel prý dětský melodický hlásek, který pořád opakoval : VEZMI A ČTI! A tak poslechl a četl v kapitole Římanům : "Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadli vášním."

A bylo vymalováno. To byla ta pravda, kterou Augustin hledal. Rozbřesklo se mu a o Velikonocích v roce 387 se nechal sv. Ambrožem pokřtít. Bylo mu 33 let. Během křtu se ozvala rána. Mámě Monice konečně spadl kámen ze srdce... film2.jpg

Štastná matka a polepšený syn se rozhodli vrátit domů do Afriky. Cestou ale Monika onemocněla a v Ostii zemřela. Augustin ji pohřbil a odešel do Říma, aby poznal klášterní život. Asi po roce se vrátil do Thagaste, prodal svůj dům a pozemky a peníze rozdal chudině. Začal žít jako mnich a doháněl zanedbané teologické vzdělání. A psal a psal. Taky hodně cestoval a kázal, takže se brzy kolem něj shromáždila skupina věrných a stal se velmi uznávaným myslitelem. V roce 391 ho vysvětili na kněze a za dva roky už byl biskupem ve městě Hippo Regius (dnes Annaba v Alžírsku). A nabýval na vážnosti. V roce 411 vedl v Kartágu dokonce církevní sněm.

Jenže politická doba byla neklidná. Evropou se valily barbarské kmeny a národy se stěhovaly. Germánský kmen Vandalů to vzal přes Hispánii až do severní Afriky. A tak v roce 429 začali Vandalové i s obléháním města Hippo. Několikaměsíční náročnou situaci plnou hladu, bojů, nemocí a mrtvých už Augustin nezvládl. Zemřel v roce 430 a dobytí města Vandaly se už nedožil. Hordy profláklých ničitelů pak město zdevastovaly a vyhnaly katolické kněze. Vandalové prý vyloupili i Augustinův hrob a co z něj zbylo převezli na Sardinii. Odtud se pak ostatky dostaly do Milána, kde byly uloženy v katedrále v Pavii.

Sv. Augustin je patronem teologů, knihtiskařů a pivovarníků. Prý napomáhá k dobrému zraku. Jeho atributy jsou biskupské roucho, anděl, Jezulátko (co na něj asi mluvilo a moře přelévalo), planoucí srdce, mušle a šíp.

Tolik o osudu "extrémisty" Augustina. Jeho života běh je jen důkazem, že některým svatým nic lidského nebylo cizí ...

LITERATURA : Rok se svatými (Schindler a Schauber); kralovskacesta.cz; internet-fotografie z filmu;

Autor: Šárka Bayerová | čtvrtek 28.8.2014 9:00 | karma článku: 14.40 | přečteno: 1084x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Americká princezna

Byla krásná, bohatá, vzdělaná, a na svou dobu hodně nespoutaná. A taky porodila jednoho z nejvýznamnějších mužů světa.

6.11.2017 v 9:06 | Karma článku: 30.58 | Přečteno: 1329 | Diskuse

Šárka Bayerová

A už mě ty volby nebavěj

Nakonec si to můžu dovolit. Mám odvoleno a nezbývá než doufat. A to já umím. Takže se mi nechce číst úvahy ani prognózy co, kdy, kam, kolik a kudy jinak. Natož je psát...

21.10.2017 v 11:42 | Karma článku: 22.71 | Přečteno: 891 | Diskuse

Šárka Bayerová

Vynalezla prsenku

Veškeré půvabné variace se tu hodí. Nejen ona titulková z "básníků". Taky třeba kozenka. Nebo ta mého táty, který na nás - svůj "harém" složený z mámy, ségry a mně - zase s oblibou volával - Holky, máte náprsenky, už můžem jít?

5.10.2017 v 22:01 | Karma článku: 25.02 | Přečteno: 1197 | Diskuse

Šárka Bayerová

Víkend s dupálistkou

... aneb Králík a já. Nebo vzletně bych mohla svůj blog otitulkovat Amatérské nahlédnutí do duše domácího mazlíka se silným charakterem....

2.10.2017 v 10:11 | Karma článku: 24.14 | Přečteno: 592 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Jídlo a jazykověda

Nežijeme abychom jedli, ale jíme, abychom žili, říká známé přísloví. V češtině najdete mnoho obratů rčení a přirovnání, která se jídla a poživatin nějak týkají, i když nejde právě o proces stravování.

18.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 616 | Diskuse

Jana Slaninová

Zeman, Babiš, Bartoš a ti další, jsou osvícení!

A fakt nekecám. Už tolik času to mám možnost pozorovat. A to aniž bych o to zrovinka nějak stála. Mám i důkazy!

18.11.2017 v 17:40 | Karma článku: 12.92 | Přečteno: 534 | Diskuse

Lubomír Vít

Je křesťanství jenom pohádka?

To do nás vtloukali komunisté. Ve škole nás učili, že náboženství vzniklo aby ovládalo masy. Dokonce byla písnička, poručíme větru dešti,kdy má pršet a kdy vát.

18.11.2017 v 16:31 | Karma článku: 17.91 | Přečteno: 374 |

Mirka Švarcová

Mí prarodiče jsou pašáci!

Procházím se po domě, je ve mně malá dušička, je mi úzko. V tom domě jsem strávila celé svoje dětství. Krásné dětství. S babi a dědou v líbánkách i hádkách, ale vždy s nimi byla ve finále velká legrace.

18.11.2017 v 15:37 | Karma článku: 24.78 | Přečteno: 555 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor, co povstal z mlžného oparu.

K tomu, když si ještě pomyslím, že k tomu došlo vlastně díky mé vlastní iniciativě. Ach jo. Na druhou stranu, zase kdyby k tomu nedošlo, neuvědomil bych si, jaké existuje propojení mezi jízdou autem v mlze, úklidem a nákupem.

18.11.2017 v 14:15 | Karma článku: 10.69 | Přečteno: 235 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.