...Bič boží. Ona ale nechtěla jeho, a tak zemřela daleko od domova a spolu s ní všechny její družky.
Dnešní oslavenkyně svatá Voršila, neboli Uršula. Jinde jí říkají i Orsola či Ursula. Asi byla princezna. Buď britská nebo bretaňská. Historie opět tápe, takže drastický příběh utvářely jen legendy. Špatné překlady a lidový přenos informací navíc všechno pěkně zamotaly.
A tak nejen nevíme, zda byla Voršila z Bretaně nebo z Británie, zda měla družek 11.000 nebo 11 (vypadá to, že někdo špatně přečetl římskou číslici) a kdy vlastně vůbec žila. Ale žila určitě, protože v roce 1106 o ní objevili v Kolíně nad Rýnem nápis na kameni. Takže aspoň něco. Zmíněný důkaz je ze 4. nebo počátku 5. století a označuje i místo umučení skupiny panen.
Jak se tam dostaly?
Podle pověstí byla Voršila královská dcera. Vehementně se o ni ucházel jistý divoký pohanský kníže. Jelikož byla Voršila křesťanka a příslíbila své panenství někomu úplně jinému v nebi, schylovalo se k průšvihu. Ale pomohl anděl. Zjevil se Voršile a poradil jí, aby si vymínila tříletou lhůtu na rozmyšlenou pod záminkou poutě do Říma. Vyšlo to - nápadník jí na to skočil. Dokonce své vyvolené slibil, že až se vrátí, stane se i on křesťanem. A tak dala krásná Voršila dohromady své družky, jejichž početní odhad se výrazně liší, jak už jsem uvedla. Ale některá jejich jména přesto známe: Martha, Saula, Britula, Saturnina, Gregoria, Palladia, Saturnia...a Kordula. Tu probereme taky. Ale až zítra, jelikož bude mít zrovna svátek.
Děvčata tedy vyplula. Zanedlouho je na moři chytla bouřka a jejich loď ztroskotala u germánských břehů. Proti proudu řeky Waal se divky následně dostaly až do města Colonia Agrippina (dnešní Kolín nad Rýnem). Tam se jim prý znovu zjevil anděl a informoval je o faktu, že tu se vší pravděpodobností budou do roka umučeny. A doporučil pokračovat směr Řím. Voršila byla trochu zaskočena, ale poslechla a vydala se i s družkami po Rýnu do Basileje. Odtamtud došly poutnice do Říma pěšky. Nějakou dobu tam pobyly. No a pak je zase anděl vyzval ke zpáteční cestě. Jenže - když dívky dorazily loďmo (opět po Rýnu) do Colonie, řádili tam právě Hunové s Attilou včele.
Překrásné panny se divokým nájezdníkům samozřejmě líbily. Attila chtěl Voršilu. Ona jeho ale ne a po jejím vzoru se rozhodly své panenství ochránit i její družky. A tak je Hunové všechny pobili. Voršilu zastřelili šípem, takže hlavní atribut už bychom měli...
Od té doby se v místě traduje, že dívky obětovaly svůj panenský pel Kolínu nad Rýnem a že jejich mučednická smrt zachránila obyvatele před zkázou. Hordy krutých Hunů se totiž z oblasti vzápětí po masakru stáhly. Lidé pak všechny krásné mučednice pohřbili a místo pietně uctívali. A další generace pak budovaly kapličky, kaple a kostely.
Voršilin kult se nenápadně šířil Evropou století za stoletím. Až v roce 1535 vyvrcholil v italské Brescii. Jistá Angela Merici tam založila nové řeholní společenství. Tzv. uršulinky, u nás zvané voršilky, které se věnují vzdělávání a výchově dívek. Působí i v Čechách a na Moravě - v Kutné Hoře, Olomouci a v Jiřetíně. A samozřejmě v Praze na Národní. Víte, kde bývala Klášterní vinárna proslulá svými šneky na česneku? Tak tam to je. Klášterní komplex i s kostelem Sv. Voršily (viz socha vlevo nahoře).
A za rohem je i Voršilská ulice.
Krásná princezna a mučednice Uršula je patronkou pedagogů, vychovatelek, mladých dívek a nemocných dětí. Pomáhá k dobrému manželství a jistí klidnou a šťastnou smrt, kterou si sama neužila...
Pro umělce byla vždycky vděčným objektem - malovali ji i sochali s jejími atributy, tedy šípem, korunou na hlavě, v lodi, s holubicí a často v plášti, pod kterými ukrývá své družky.
U nás její svátek odpradávna naznačoval, co přijde: Když na Uršulu vítr duje, tuhou zimu ohlašuje.
Ale taky suše informoval: Svatá Voršila zimu posílá.
A já k tomu dodávám - s ohledem na ranní povětrnostní hlásání a uvedené pranostiky to vypadá, že letošní zima bude fakt hustá...
Námět: Rok se svatými (Schindler a Schauber), obrázky - internet
