Bylo jí jen 24 let. Stihla se vdát, mít tři děti a ovdovět. A hlavně udělat mnoho dobrého. Ale šťastná asi moc nebyla.
Narodila se roku 1207 jako Erszébet v Uhrách. Se vší pravděpodobností v Bratislavě. Byla princezna, dcera krále Ondřeje II. a jeho manželky Gertrudy Meranské. Známe ji jako sv. Alžbětu Uherskou či Durynskou a dnes má svůj den. Pro nás je zajímavé, že byla sestřenicí českého krále Václava I. a velkým vzorem pro jeho sestru sv. Anežku Českou.
Durynská se Alžbětě říká proto, že se tam se provdala. Za Ludvíka, čtvrtého lantkraběte. Na durynském dvoře žilo děvčátko jako snoubenka od čtyř let. Prapodivné zvyky, poslat tak malé dítě do neznáma jako budoucí nevěstu...
Ludvík a Alžběta se brali se v roce 1221. Prý se milovali. A z údajně šťastného manželství se narodily tři děti.
Roku 1223 se mladá matka a princezna setkala s františkány. Bohatou Alžbětu naprosto uchvátil ideál chudoby sv. Františka z Assisi. A tak hned rozjela pomoc na všechny strany. Obdarovávala kláštery, začala se starat o chudé i nemocné. Ludvík ji v charitativní činnosti podporoval. Jenže - pak musel odjet do Itálie na říšský sněm a tam navíc přislíbil účast na křížové výpravě.
Mezitím se Durynskem přehnal mor a záplavy. Alžběta pomáhala, kde mohla. Především se snažila nasytit chudé a ošetřovat nemocné. Aby měla prostředky, prodala veškerou svou drahou garderóbu a šperky. V Eisenachu pod hradem Wartburgem vybudovala špitál, kam denně docházela a pomáhala s péčí. A jak vidno z vyobrazení vpravo, zdá se, že věděla jak na to. Používala roušku...
Ale pak přišel rok 1227 a její milovaný Ludvík zemřel v jižní Itálii na mor. Mířil do Svaté země a stihl se jen nalodit. Alžběta byla zoufalá. Prý tehdy řekla: Je mrtev. Jako kdyby pro mě dnes zemřel celý svět…
Zanedlouho nastaly tlaky, aby se Alžběta znovu provdala. Nechtěla, a tak ji prý dokonce i nějakou dobu věznili a hlavně jí přiškrtili tok financí. Nepovolila. Složila totiž slib čistoty. Po nějaké době se situace stabilizovala, hlavně přičiněním její uherské královské rodiny.
Alžbětě byla navrácena její práva a hlavně důchody. Ale zřejmě už tehdy byla pod vlivem svého značně přísného zpovědníka Konráda z Marburgu. Ten ji přesvědčil, aby opustila své děti i Wartburg a připojila se v Marburgu k terciářkám sv. Františka. Konrád Alžbětu „duchovně vedl“ několik let. Musel to být fanatik, neboť prý Alžbětu pravidelně trestal půsty i důtkami, což ona snášela s pokorou. Velmi mu podléhala, a tak předala děti do výchovy svého švagra. Veškeré své důchody a majetek věnovala církvi a vrhla se do práce pro opuštěné, nemocné a chudé.
Sama žila velmi prostě. Se svými družkami, které byly kdysi její služky. Trvala na tom, že si jsou rovny - musely jí tykat a zapomenout, že je princezna. I veškerý luxus byl zapomenut. Prosté jídlo, prosté šaty a život obětovaný bližním...
A to se i stalo Alžbětě osudným. V roce 1231 se se vší pravděpodobností nakazila morem a zemřela. Jelikož byla uctívana už za života a zázraky se kolem dí děly snad pořád, papež Řehoř IX. ji kanonizoval už roku 1235.
Sv. Alžběta Durynská se stala patronkou nemocnic, umírajících dětí (světice vyléčila malomocnou holčičku, které přenechala svoje lůžko), bezdomovců a světlušek - malých skautek a zdravotních sester. A hlavně tzv. alžbětinek, jeptišek Řádu sv. Alžběty, který k nám do Čech přišel počátkem 18. století. Sestry se usadily Na Slupi, kde byl díky donátorce hraběnce Markétě Valdštejnové, roz. Černínové a staviteli Kiliánovi Diezenhoferovi vybudován klášter s kostelem a špitálem. Alžbětinky zde působily po staletí, vzdorovaly válkám a nemocem. A pomáhaly. Rozmetal je až komunistický režim, který konvent doslova zdecimoval. Sestry byly většinou drženy v internaci. Roku 1989 se jich dožilo jen šest a ty požádaly o restituci. Klášter se vrátil do správy jejich řádu. A z bývalého špitálu je dnes Nemocnice sv. Alžběty.
Umělci byla světice vždycky milována. Zobrazovali ji všech fázích jejího krátkého života - v honosném i prostém oděvu, často s korunou nebo jak rozdává almužny či omývá nemocné. Hlavními atributy sv. Alžběty Durynské jsou: koš s chleby, mísa s rybami, džbán s vínem, model kostela, kniha a koš růží.
V Praze na Karlově mostě dělá sv. Alžběta od roku 1707 společnost sv. Markétě Antiochijské a sv. Barboře. Autorem sousoší je Jan Brokoff.
Svatou Alžbětu jsme nemilovali jen u nás. Velmi ji ctí ve Španělsku i v Jižní Americe, kde je m.j. patronkou kolumbijského hlavního města Bogoty. A španělské zdravotní sestry slaví svůj den s ní, tedy 17. listopadu.
Pro nás má dnešní den ještě další a úplně jiný význam. A tak se o mne pokouší fabulace v souvislosti s Alžbětiným částečným českým původem. Třeba se s naší Anežkou "tam nahoře" (při příležitosti její kanonizace 12.11.1989) jako příbuzné domluvily a vývoj událostí v listopadu památného roku jemně postrčily dopředu...
Námět: Rok se svatými (Schindler a Schauber), obrázky - internet
