Má je v mozku. Kdykoliv je třeba - hlavně když něco provedeme - vytáhne si potřebné šuple a virtuózně použije v něm uschovaný námět, který pravidelně vede k našemu mučení.
Je jí jedenáct, jmenuje se Frida a je to jezevčice. Měli jsme několik psů, ale kam se na ni se svými nápady všichni hrabou! A to byli taky jezevčíci!
Fridin genofond se vší pravděpodobností obohatil neznámý otec neznámého původu. Takže došlo k prudké reakci umíněnosti jezevčíka (matka) s chytrostí voříška (snad otec). Pročež od Friduliných štěněčích let čelíme její tyranii. Občas vítězíme, ale pak nám zas ona nemůže zapomenout, že jsme jí na pár hodin zlomili ego. Ale rádi se máme pořád. Však už jsem ji v minulosti tady na svém blogu dost "proslavila"...
V neděli se psice opět vyznamenala. Opustili jsme byt na pouhých 35 minut. Bez ní, neboť pršelo. Chtěli jsme ji ušetřit potupného koupání, které nenávidí.
Výsledek Fridiny pomsty vidíte na obrázku. Ty fusekle byly moje, byly vlněné a zánovní. Zmíněný šuplík s punčochovým kalibrem vytáhla po roce. Zrovna nedávno jsme konstatovali, že už ji eskamotérské kousky tohoto typu přešly. Že už má prostě svá léta. Cha!
Mé milované domácí ponožky prosmýkala domácí tyranka kudy mohla (zřejmě i přes truhlíky na terase) a částečně sežrala. Jejich konzumaci zjevně prokládala mlsáním libečku, který spásala přímo z květináče. Proto jsou zbytky fusek mírně dozelena...
Jsme zvyklí už na ledacos. Kdysi jsme dokonce uvažovali o úpravě bytu ve stylu šaten horníků. Veškeré svršky i boty na háky a vytáhnout ke stropu. Nebyli jsme si jisti ničím. A tak jsme ji vychovávali a vychovávali. Roky. Nikdy jsme neskončili a ani neskončíme, jak vidno. Na ty její šuplíky jsme prostě krátcí...
Ad "O svatých trochu jinak": tento týden slaví sv. Cecílie (22.11.)
