Už jako dítěti jí naplánovali kariéru královny. Šla ještě výš. Neboť to z burgundské princezny dotáhla až na římskou císařovnu. Jednu dobu byla dokonce natolik strategickou nevěstou, že ji ke sňatku chtěli donutit násilím.
Adelaida Burgundská, které agresivní otec možného nového manžela zřejmě otrávil manžela stávajícího. Aby dosáhl svého. Tím chudákem zamordovaným byl Lothar II., italský král. A oním pletichářem markrabě Berengar z Ivrey.
A ona? Adelaida, Adéla, německy Adelheid. Italská královna. Narodila se v Burgundsku roku 931 jako dcera krále Rudolfa II. Do italského království ji zasnoubili už v dětství. S Lotharem II. se brali, když bylo Adéle šestnáct let. Prý se měli rádi, ale dlouho jim to nevydrželo. Dceru Emmu stihli.
V roce 950 rozpínavý markrabě Berengar obsadil část Itálie a zábor si posichroval i nedobrovolnou smrtí panovníka. Za necelý měsíc se nechal korunovat na italského krále. No a jelikož tahle akce byla přece jen poněkud přes čáru, dostal Berengar nápad. Provdat mladou vdovu Adélu za svého syna Adalberta a získat tak právoplatný i dědičný nárok na korunu. Adéla rezolutně odmítla. A tak ji Berengar uvěznil ve věži hradu u jezera Garda. Čtyři měsíce se ji snažil zlomit. Nedala se. Ba naopak. I s dcerkou Emmou se jí podařilo uprchnout na hrad Canossa a požádat o pomoc německého krále Otu I.
Dobře udělala. Jelikož Ota hned sebral vojsko a přešel přes Alpy do Lombardie. Berengara porazil a následně vyhnal. A Adelaidu si vzal za ženu sám. V roce 951. S ní získal i právní nárok na italskou korunu. S tímhle "prozíravým a statečným" římským a německým králem měla Adéla další čtyři děti. Dceru Matydu (zjevně pojmenovanou po babičce z otcovy strany, sv. Matyldě z Ringelheimu) a tři syny. Když Jindřich a Bruno zemřeli, stal se později dědicem trůnu nejmladší syn Ota (II.).
Adelaida byla nejen krásná, ale i hodná a zbožná. A možná i veselá kopa, protože se na většině svých vyobrazení usmívá. Zakládala kláštery a kostely v Itálii, v Německu i ve Francii. Modenskému biskupství věnovala značnou část majetku poraženého Berengara a získala mnoho výsad pro benektinské opatství Montecassino. Velmi se také angažovala v tzv. clunyjském hnutí, kde šlo o vymanění církve ze světské moci a podřízení klášterů přímo papeži.
V roce 962 byla spolu s manželem korunována římskou císařovnou. Mezi tím vším doprovázela manžela na jeho taženích a cestách a také se velice aktivně podílela na výchově svých dětí. Hlavně syna Oty. A tak když ovdověla (963) žila na jeho dvoře. Byla mu dobrou rádkyní, jenže se asi inspirovala u své tchýně Matyldy a po jejím vzoru rozdávala ze státní pokladny klášterům a kostelům. Taky ji vůbec neměla v lásce její byzantsko-řecká snacha Theofano. Takže byla Adéla z císařského dvora zapuzena pro rozhazovačnost. V roce 978 odešla do Itálie.
Na císařském dvoře ale pak všechno šlo od desíti k pěti. Chyběla moudrá hlava. A tak se později syn s matkou v Římě usmířil. Jenže brzy poté Ota II. vytáhl proti Arabům a v bitvě u Stilo byl poražen. Stihl se sice vrátit do Říma, ale vzápětí zemřel na úplavci (983). Za malého Otu III. pak vládla jeho matka Theofano jako regentka.
Když roku 991 Theofano zemřela, vrátila se Adelaida do Německa. Vychovala nezletilého vnuka a vytrvale spravovala říši.
Pak se konci tisíciletí zhoršila politická situace v jejím rodném Burgundsku. Vnuk už dospěl, a tak se tam Adelaida vydala. Poradila svému bratranci králi, dosáhla smíru. Znepřátelené strany odložily zbraně, tak se vydala domů, do Německa. Na zpáteční cestě se zastavila v Alsasku v benediktinském klášteře Seltz, který sama založila. Prý se cítila unavená, tak se rozhodla nějakou dobu zůstat. Zemřela tam 16. prosince roku 999. Bylo jí 68 let.
Císařovna Adelaida byla velice inteligentní, uměla nejen číst a psát, ale také ovládala čtyři jazyky slovem i písmem. Už její současníci ji obdařili přídomkem Mater regnorum, tedy "matka království". Jedním ze zmíněných současníků a obdivovatelů byl i pozdější papež Silvestr II. A tak není divu, že už v následujícím století byla Adéla prohlášena za svatou. V roce 1097 papežem Urbanem II.
Svatá Adelaida se tak stala nejen historicky proslavenou moudrou vládkyní, ale i patronkou vdov, šlechtičen, vyhnanců, zneužívaných vězňů i vězenkyň a již zmíněných nevěst.
Však ona sama byla nějakou dobu nevěstou pod nátlakem, ale odolala, našla si jiného a stala se císařovnou. Šikovné děvče, řekl by klasik...
Námět : Rok se svatými (Schindler a Schauber); obrázky-internet
Glosa: zítra slaví sv. Jan z Mathy, co ho u nás na Karlově mostě popularitou úplně převálcoval jeden Turek.
