Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rivalky a smrt

2. 11. 2015 9:00:00
Přetahovaly se o jednoho muže. Ta vznešenější na něj sice měla papíry, ale k ničemu jí to nebylo. Stejně vyhrála její sokyně. Jenže, jak známo, staré hříchy mívají dlouhé stíny...

Psal se rok 1547. Dne 24. ledna se v Praze narodila jedenáctá princezna. Patnácté dítě císařského páru. Tři dny po porodu umírá zesláblá maminka Anna Jagellonská. A tatínek Ferdinand I. Habsburský truchlí, jelikož svou manželku velmi miloval. Jeho důkaz lásky máme v Praze dodnes. Letohrádek královny Anny.

Císař Ferdinand se už nikdy neoženil. Maličká Johana byla přepravena do Innsbrucku, kde už v jezuitském duchu vychovávali její sestry. Ale tu nejstarší, Alžbětu, už nepoznala. Byla totiž o jednadvacet let starší, stihla se stát polskou královnou a bohužel také umřít dva roky před Johaniným narozením.

V Innsbrucku se princezna Johanna věnovala hlavně studiu jazyků. Zřejmě na ně měla hlavu, neboť se naučila francouzsky, italsky, španělsky, maďarsky a ovládala i latinu. Němčina byla samozřejmostí. No, čeština byla zřejmě opomenuta, jak to vypadá... Dále pak se Johana věnovala hudbě, umění a filosofii. Prostě všemu, co by měla budoucí vznešená nevěsta znát. A tou se stala velice brzo.

Když v roce 1564 zemřel císař Ferdinand I., jeho nástupcem se stal Johannin bratr Maxmilián. A ten prý moc dobře věděl, kam Johanu provdat. Potřeboval totiž nové finanční zdroje z Itálie. A tak se už 18. prosince roku 1565 stala Johana manželkou Francesca, syna florentského vévody Cosima Mediciho.

Nebylo to šťastné manželství. Francesco byl totiž celý pryč ze své vášnivé a ambiciózní milenky Bianky Cappello. O ní bude ještě řeč. Johana byla, bohužel, jejim naprostým kontrastem. Byla dost uzavřená, často smutná a velice zbožná. Působila chladně a pyšně. Proto ji neměli rádi ani Florenťané, kterým už stačil jen fakt, že patřila k Habsburkům.

A manžel Medici? Vzhledem k tomu, že se svou milenkou vůbec netajil, cítila se Johana permanentně jako ta druhá, což ji samozřejmě značně ponižovalo. Přesto ale ale rodila jedno dítě za druhým. Jenže samé dcery. Pročež to měla Johanna s manželem ještě horší, jelikož se Francesco v její posteli vyskytoval jen kvůli mužskému dědici.

Napjaté situace v rámci potomstva fikaně využila milenka Bianca Cappelo. Velice šikovná dáma. Pocházela ze vznešené a bohaté benátské rodiny. Už jako patnáctiletá utekla s chudým písařem Pietrem Bonaventurim do Florencie, přičemž vykradla rodinnou pokladnu. Milenci se vzali, ale živořili ve značné chudobě. Bianku takový život přestával bavit. V roce 1564 se narodila dcera Virginia. Manželé ale pořád žili jako psanci. Biančin otec se totiž nevzdal a Benátská republika požadovala vydání Pietra a Bianky na Cosimovi Medicim. Pietrovi se usilovným lobbingem tu i onde podařilo získat podporu prince Francesca. A při té příležitosti ho seznámil se svou krásnou ženou. Načež bylo vymalováno. Některé prameny pojímají tuto událost romanticky, tedy jako osudové setkání a velkou lásku na první pohled. Spiš to ale vypadá, že se Bianca šikovně chytla příležitosti. Hlavně ale polapila Franceska. A to tak, že kvalitně...

Francesco začal svou milenku obskakovat a dělal, co ji na očích viděl. Bianca najednou žila v přepychu a dostávala darem nejen drahé šaty a a šperky, ale také zahrady, vinice a vily. Žila ve vlastním přepychovém paláci. Francesco byl zamilovaný až po uši. A do toho ho oženili. Nemůžeme se tedy divit, že ho Johana moc nezajímala. Zato ji ale měl velmi rád její tchán Cosimo Medici. Dokonce nechal na jeji počest vyzdobit freskami patio medicejského sídla Palazzo Vecchio.

V roce 1572 Bianca "náhle" ovdověla. Pietro byl zavražděn. Údajně vlivnou rodinou Ricci, protože se zapletl s jejich dcerou Cassandrou. Kterou poté kdosi zamordoval také. Zdá se, že se vše událo se souhlasem Francesca...

Byla to pěkně vypjatá doba. A do to všeho Johanna mezi léty 1566 a 1575 rodila jen samé dcery. V roce 1574 to začal být opravdu problém, protože Francesco se stal po smrti otce toskánským velkovévodou. A potřeboval následníka. Což vnuklo nápad cílevědomé a protřelé Biance. Zorganizovala porod svého a Franceskova syna Antonia. Opravdu tak. Jelikož fingovala vlastní těhotenství, koupila si chlapečka, podstrčila ho velkovévodovi a tak ho učinila šťastným. Francesco hned uznal dítě za vlastni. Na podvod se přišlo až po letech a Francesco Biance odpustil. To jen tak na okraj...

A pak se v roce 1577 konečně narodil následník pravý a hlavně legitimní. Johanna mu dala jméno Filip - na počest svého bratrance Filipa II., španělského krále.

Bianca měla rázem po žížalkách. Naděje, že by mohl převzít vládu její "syn" Antonio se rozplynula. Ale Francesco s ní byl pořád. I když za pár měsíců Johana znovu otěhotněla. Bohužel se jednalo o těhotenství osudné.

Dne 10. dubna roku 1578 spadla Johana ve velkovévodskem paláci se schodů. Následoval předčasný porod chlapečka, který vzápětí zemřel. Johana skonala následujícího dne. Říkalo se, že k neštěstí došlo po další z mnoha manželských hádek. Dokonce se spekulovalo, že ji Francesco strčil. I otravě se mluvilo. Moderní věda ale tento drb vyloučila. Bylo ale zjištěno, že Johana při pádu utrpěla rupturu dělohy. Navíc prý měla od dětství skoliózu. Nejen páteř, ale i pánev byla silně deformovaná. Musela mít strašně těžké porody - byl skoro zázrak, že jich přežila sedm.

Vnučka slavného českého krále Vladislava Jagellonského zemřela v jednatřiceti letech. Pohřbili ji do medicejské hrobky v bazilice San Lorenzo ve Florencii.

Bianca Cappello měla najednou volnou cestu. A nelenila. Už za pár měsíců se konala tajná svatba. Do roka velkovévoda Francesco Medici sňatek zveřejnil a s pompou ho oslavil 10. června roku 1579. Z Bianky Cappello byla konečně velkovévodkyně. Jenže lid ji nenáviděl. Nejen jako Benátčanku, tedy příslušnici odvěkého nepřítele Florencie, ale také jako možnou travičku a ambiciozní potvoru.

Následník ale Franceskovi di Medici souzený nebyl. Jeho a Johannin syn Filip totiž zemřel ve čtyřech letech. Hlas lidu mínil, že v jeho smrti měla Bianca určitě prsty. Možná ji osud potrestal tím, že Franceskovi už nikdy žádné dítě neporodila.

Ke konci života trpěla Bianca těžkou vodnatelností. Francesco byl léta nešťastný z předčasné smrti svého syna a měl vleklé spory s mladším bratrem Fernandem, který byl kardinál. Takže žádná rodinná idylka se nekonala...

A pak přišel říjen roku 1587. Původně letití milenci a pozdější manželé zemřeli téměř současně po slavnostním obědě na počest usmíření bratrů Medici. Nejdříve odešel 19. října Francesco. Bianca zemřela hned druhý den. Jako příčina smrti byla uvedena malárie. Novým velkovévodou se stal kardinál Fernando.

Už tehdy všichni tušili, že v případě Bianky a Franceska šlo spíš o otravu. A bylo to tak. Moderní toxikologické analýzy potvrdily arzenik v jejich ostatcích. Na svědomí měl oba mit kardinál Fernando Medici. Ale vyskytla se i legenda, že Bianca chtěla otrávit svého švagra a omylem se k jedu dostal Francesco. Bianca pak tragédii neunesla o otrávila se také.

Ať to bylo, jak bylo, zdá se, že v případě Bianky mlely proslulé boží mlýny dost kvalitně...

Glosa o něčem jiném

Dnes máme Dušičky. A tak nabizim malou vzpominku ze svého archivu:

Hřbitovní kvítí

Veselé Dušičky!

Autor: Šárka Bayerová | pondělí 2.11.2015 9:00 | karma článku: 24.43 | přečteno: 1202x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Nápad, který přišel za svinského počasí

A dostala ho zase ženská. I když byl tenhle převratný zlepšovák vlastně jen pro muže.Tenkrát. Šlo totiž o trable v dopravě...

20.11.2017 v 12:53 | Karma článku: 21.02 | Přečteno: 640 | Diskuse

Šárka Bayerová

Americká princezna

Byla krásná, bohatá, vzdělaná, a na svou dobu hodně nespoutaná. A taky porodila jednoho z nejvýznamnějších mužů světa.

6.11.2017 v 9:06 | Karma článku: 31.00 | Přečteno: 1406 | Diskuse

Šárka Bayerová

A už mě ty volby nebavěj

Nakonec si to můžu dovolit. Mám odvoleno a nezbývá než doufat. A to já umím. Takže se mi nechce číst úvahy ani prognózy co, kdy, kam, kolik a kudy jinak. Natož je psát...

21.10.2017 v 11:42 | Karma článku: 22.72 | Přečteno: 907 | Diskuse

Šárka Bayerová

Vynalezla prsenku

Veškeré půvabné variace se tu hodí. Nejen ona titulková z "básníků". Taky třeba kozenka. Nebo ta mého táty, který na nás - svůj "harém" složený z mámy, ségry a mně - zase s oblibou volával - Holky, máte náprsenky, už můžem jít?

5.10.2017 v 22:01 | Karma článku: 25.04 | Přečteno: 1236 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 331 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jarka Jarvis

Země šusťáků

Zajímalo by mě, co to poslední dobou znečišťuje vzduch, že se pořád chce někdo od někoho odtrhávat: Katalánsko od Španělska, Quebec od Kanady, Skotsko od Británie. Zřejmě nikdy neslyšeli o Svatoplukovi, a jeho prutech.

22.11.2017 v 7:28 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 231 | Diskuse

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 194 | Diskuse

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 550 |


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.