Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Výbušný sex

30. 11. 2015 11:00:00
Tak strašně se jí líbil, až z něj šílela. Často za ním posílala služku s různými vzkazy, aby ho k sobě přilákala.

Láska v tom ale moc nebyla. Obzvlášť z jeho strany. Jelikož o "vztahu" referoval následovně:

Prosila mne pro Boha, abych jí neříkal Vaše Milosti, že ona nijak pyšná není. A co nejpěknější slova si mohla vymysliti, ta jest ke mně mluvila. A prosila mne, abych její byl, ale já k ní chodit nechtěl. Eliška chtěla, abych jí činil tak, jak ona mi činiti bude, za ňadra začastý mi šahala, tak dlouho se se mnou objímala a vzdychala, že jsem jí potom taky za ňadra šahal, ač mi nebylo potřeba šahat, však jest bylo všude vodhrázdíno...“

Tohle teda ženskou moc nepotěší...

A co že to bylo za chtivici? Jmenovala se Eliška Kateřina a byla ze slavného a bohatého rodu Smiřických ze Smiřic. Narodila se roku 1590 a vyrůstala na zámku v Kostelci nad Černými lesy. Eliška nebyla žádná krasavice - údajně měla výrazný dlouhý nos a koňský obličej. Asi proto se o ni ženichové moc nezajímali. Jenže Elišce se chlapi líbili a zřejmě měla značně divokou krev.

Jednoho dne roku 1607 zahlédla Eliška sličného a udělaného vesnického kováře Jiřího Wagnera. A nedala pokoj, dokud ho nedostala. Jak k tomu přistupoval on, jste si už přečetli. Ale byl to chlap a přes veškerý odpor měl své potřeby. Takže se vlastně jednalo jakousi vzájemnou soudružskou výpomoc. Ale jen do té doby, než se techtle mechtle provalily. Otec hrabě Zikmund Smiřický zuřil jak markýz Gero. Kovář Jiří skončil v temném sklepení a Eliška v domácím vězení.

A tady bych se na chvíli zastavila. Jak známo, v Čechách se vždycky všechno rozkecá. Podobně dopadla i tahle story. Ale zapracovala romantika a lidová tvořivost. Zrodila se píseň. Všichni ji známe ze Stroupežnického Našich furiantů, kde ji zpívá dědeček Dubský:

Znám já jeden krásný zámek

nedaleko Jičína

a pod zámkem žil ovčáček

měl překrásného syna

a v tom zámku jedna panna

ta ovčáčka milovala

psala jemu v tajnosti

psaní plné milosti...

A tak dál. Jak vidno, došlo k lehké dezinformaci ohledně profese milence. Což mírně napravila kramářská píseň z roku 1789. V ní byl otec uveden jako kováříček, ale synek stejně zůstal ovčáčkem...

Zpět do reality příběhu.

Ve vězení drželi Elišku Kateřinu dlouhých dvanáct let. Nejprve na Hrubé Skále a potom na Kumburku ve věži. Nešlo totiž jen o její sexuální poklesek, ale hlavně o majetek. Otec Zikmund totiž zemřel už v roce 1608. Mimo Elišky měli na dědictví nárok i její tři sourozenci. Jenže nejmladší bratr Albrecht zemřel roku 1618 a nejstarší Jindřich byl slabomyslný, tudíž prakticky bez nároku. Příležitosti se tedy chytila sestra Markéta Salomena provdaná za Jindřicha Slavatu z Chlumu. A taky jistý Ota z Vartenberka, který se stal Eliščiným rytířem na bílém koni. Přicválal totiž ke Kumburku a věkově mírně nadlimitní vězenkyni osvobodil. A hned si ji vzal. U bohatých ošklivých dědiček občas padnou zábrany. Však taky Ota začal hned uplatňovat nárok na manželčin majetek.

Ale Markéta to nevzdala. A netušila, co svým jednáním spouští. Prostě chtěla smiřické majetky jen pro sebe. A tak vytáhla těžký kalibr. Odrazila se od Zemského práva, které dělo: „Jestliže panna do uzavření manželství svého panenství nezachová, má býti podle práva vyděděna a dědictví má získat nejbližší příbuzný“.

Pročež Markéta Salomena spustila v roce 1619 akci praní špinavého rodinného prádla po soudech. Přiměla dokonce kováře Jiřího k oné nelichotivé výpovědi o sexuálních zkušenostech s Eliškou. A pak to šlo ráz na ráz. Soud odsoudil Otu z Vartenberka, že jednal protiprávně a poslal ho za mříže. Poté se na jičínský zámek, kde pobývala Eliška Kateřina, dostavila "kómis", která měla Elišce zabavit majetek a předat ho Markétě. Eliška se odmítla vzdát a s pomocí žoldáků chvíli zámek bránila. Pak se jí ale pomocníci rozutekli. A tak vzala Eliška pochodeň a seběhla do sklepení, kde byl uložen střelný prach. Ruku jí vedlo zoufalství. Následný výbuch udělal z jičínského zámku zříceninu a zranil a zabil spoustu lidí. Mezi čtyřiceti mrtvými byla samozřejmě Eliška a také její švagr Jindřich Slavata.

No vidíte, i takové následky může mít trocha neuváženého sexu...

Autor: Šárka Bayerová | pondělí 30.11.2015 11:00 | karma článku: 29.73 | přečteno: 1820x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Nápad, který přišel za svinského počasí

A dostala ho zase ženská. I když byl tenhle převratný zlepšovák vlastně jen pro muže.Tenkrát. Šlo totiž o trable v dopravě...

20.11.2017 v 12:53 | Karma článku: 21.02 | Přečteno: 640 | Diskuse

Šárka Bayerová

Americká princezna

Byla krásná, bohatá, vzdělaná, a na svou dobu hodně nespoutaná. A taky porodila jednoho z nejvýznamnějších mužů světa.

6.11.2017 v 9:06 | Karma článku: 31.00 | Přečteno: 1406 | Diskuse

Šárka Bayerová

A už mě ty volby nebavěj

Nakonec si to můžu dovolit. Mám odvoleno a nezbývá než doufat. A to já umím. Takže se mi nechce číst úvahy ani prognózy co, kdy, kam, kolik a kudy jinak. Natož je psát...

21.10.2017 v 11:42 | Karma článku: 22.72 | Přečteno: 907 | Diskuse

Šárka Bayerová

Vynalezla prsenku

Veškeré půvabné variace se tu hodí. Nejen ona titulková z "básníků". Taky třeba kozenka. Nebo ta mého táty, který na nás - svůj "harém" složený z mámy, ségry a mně - zase s oblibou volával - Holky, máte náprsenky, už můžem jít?

5.10.2017 v 22:01 | Karma článku: 25.04 | Přečteno: 1236 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 13.41 | Přečteno: 331 | Diskuse

Libuse Palkova

Mateřství jako služba Bohu

Myslíte že úloha matky, a vše co mateřství obnáší, je srovnatelné s povinnostmi a prací třeba takového katolického kněze? Na tuhle myšlenku mě přivedla nedávná diskuze na zdejším blogu

22.11.2017 v 8:12 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 278 | Diskuse

Jarka Jarvis

Země šusťáků

Zajímalo by mě, co to poslední dobou znečišťuje vzduch, že se pořád chce někdo od někoho odtrhávat: Katalánsko od Španělska, Quebec od Kanady, Skotsko od Británie. Zřejmě nikdy neslyšeli o Svatoplukovi, a jeho prutech.

22.11.2017 v 7:28 | Karma článku: 7.15 | Přečteno: 231 | Diskuse

Helena Vlachová

O dobrých lidech mezi námi

Sdělovací prostředky nás zahlcují především negativními zprávami. Jako by nestačilo, že je venku mlha, prší a rychle se stmívá...

22.11.2017 v 6:02 | Karma článku: 8.45 | Přečteno: 194 | Diskuse

Pokorná Mirka

Zákony profesora Parkinsona platí,

napadá mě často. Naposledy, když jsem slyšela o jednání nově zvolené poslanecké sněmovny. Parkinson bylo skutečné jméno skutečného profesora.

21.11.2017 v 15:19 | Karma článku: 15.88 | Přečteno: 550 |


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.