O čtyřech ženách, které trpěly manželovi harém - pokračování

Už pochoval dvě manželky a to mu bylo jen třicet čtyři let. Naštěstí se císař a několikanásobný král měl kde utěšit.

Fridrich II. Štaufský měl totiž harém. A v něm krasavice odevšad. A mezi nimi žila ta nejmilovanější - Bianca Lancia d' Agliano. Krásná mladá šlechtična z Piemontu se s císařem poznala roku 1225,  když byl ještě ženatý s Jolandou Jeruzalémskou. Blanka (někdy také Beatrice) prý byla jedinou láskou Fridrichova života. Z jejich vztahu se narodily tři děti: Konstancie (budoucí byzantská císařovna), Manfred (budoucí sicilský král) a Violanta. Všichni tři přišli na svět někdy mezi lety 1230-1233.

U syna Manfreda bych se na chvíli zastavila. Koluje o něm jedna legenda, o kterou se postaral protištaufsky zaměřený kronikář Giovanni Villani. Vypustil totiž do světa zprávu (i s dramatickou iluminací), že když v roce 1250 Manfredův císařský otec těžce onemocněl, synek se už těšil na svá dědictví. Jenže jednoho dne přišlo zlepšení. Pročež Manfred zapíchl komorníka a pronikl do císařské komnaty. Načež vzal polštář a tatíka udusil... Tolik bulvár ze třináctého století.

A zase zpět do roku 1233. Tehdy totiž Blanka zřejmě zemřela. Neví se proč, ani jak. Díky kronikářům se ví jen jedno - že se císař Fridrich II. Štaufský se svou láskou oženil in articulo mortis. Tedy ve chvíli smrti. Zdá se, že když Blanka umírala, chtěla zabezpečit budoucnost svých dětí. Nebo se kála a šlo jí jen o vlastní duši? Snad oním prazvláštním sňatkem vyřešila oboje...

Císař Fridrich ovdověl potřetí. O novou manželku se mu zanedlouho postaral opět papež. Tentokrát Řehoř IX. Naléhal na císaře, aby se oženil s anglickou princeznou Isabelou, sestrou krále Jindřicha III. Plantageneta. Žádala si to politická situace. Chystala se totiž další křížová výprava do Svaté země. Nová spojenectví se uzavírala i přes sňatky korunovaných hlav.

A tak se v únoru roku 1235 ve Westminsteru nejdříve konala svatba v zastoupení a v červenci téhož roku se ve Wormsu manželé poprvé setkali a poté byli v místní katedrále oddáni definitivně. 

Isabela Anglická byla velice krásná a o dvacet let mladší než císař. Přesto skončila hned po příjezdu do Sicilského království v harému. A to i když byla korunovaná královna a císařovna. Manžel ji občas navštěvoval a určitě nejen to. Měli totiž spolu několik dětí. První syn Jordanus se narodil už na jaře roku 1236 a ke svému jménu přišel tak, že ho pokřtili vodou z řeky Jordán. Miminko se ale nedožilo ani roka. Pak přišla Agnes, která zemřela v několika měsících. V roce 1238 se narodil syn Henry, který se konečně dožil dospělosti. Jako poslední se narodila dcera Margaret. Možná dostala jméno po sv. Markétě, protože porod neprobíhal dobře. Světice totiž pomáhá právě a hlavně v takových případech. Prosba ale vyslyšena nebyla.  Císařovna Isabela Anglická zemřela ještě v den porodu - 1. prosince roku 1241.

A zase vznikla fáma. Tentokrát se připisuje papežské kurii, která zrovna byla se Štaufy ve při. Začalo se povídat, že se prostě císař své ženy zbavil...

Ať to bylo jak bylo, fakt je ten, že se císaři po smrti Isabely nějak přestalo dařit. Papež ho dokonce exkomunikoval z církve jako kacíře a vyhlásil proti němu křížovou výpravu. Pak ještě Fridrich začal mit finanční potíže a projel pár důležitých bitev. Jeho císařská moc slábla. Nakonec těžce onemocněl a v roce 1250 zemřel. 

Harém osiřel...