Proč jen? Její bratři Vilém a Petr ji totiž svou slávou prakticky zastínili. Jmenovala se Eva a také ona prožila zajímavý život, který stojí za zmínku...
Byla z Rožmberka. Její otec se jmenoval Jošt (III.) a matka Anna z Roggendorfu. Z jejich manželství se Evě narodilo šest sourozenců: Ferdinand (zemřel jako miminko), Alžběta, Oldřich (zemřel roční), Vilém, Bohunka a Petr Vok. Nejstarší sestra se jmenovala Anna a byla z otcova prvního manželství.
Eva se narodila 12. dubna 1537, dva roky po Vilémovi. Dětství prožila s bratry a sestrami v Jindřichově Hradci. Už jen s matkou, protože otec zemřel v říjnu 1539, jen čtrnáct dnů po narození Petra Voka. A tak, když Eva dospěla, postarali se o její další osud právě její dva slavní sourozenci. Ale i ona měla jednu velkou poradní zásluhu. Když jednou v lese spadla z koně, pomohl jí z nesnází neznámý muž. Jmenoval se Jakub Krčín a původem byl z Jelčan. Nedostudovaný, ale šikovný rybníkář, tehdy řídil hospodářství kláštera v Borovanech. Slovo dalo slovo, Eva se doma přimluvila, a Jakub Krčín v roce 1561 nastoupil u Rožmberků jako podpurkrabí. A bylo to šťastné rozhodnutí, jak ukázala budoucnost. Díky němu rožmberské panství jen vzkvétalo a Krčín neustále profesně rostl. A my se dnes těšíme z jeho rybníků.
Vilém a Petr Vok se pohybovali v nejvyšších císařských kruzích. Ve Vídni nebo při korunovaci Maxmiliána II. (1562) v Prešpurku se seznámili s chorvatským bánem Mikulášem Šubičem Zrinským. Šlo o veleslavného vojevůdce a neohroženého turkobijce. Už jako mladík pomáhal v roce 1529 bránit Vídeň před vojskem sultána Sulejmana Nádherného. A jelikož Turci nedali pokoj ani potom, Nikola Šubić Zrinski proti nim bojoval neohroženě dál a získával další vavříny. I když občas některé bitvy prohrál.
A tak mladé Rožmberky napadlo, že by to mohl být dobrý ženich pro dosud neprovdanou Evu. Vojevůdce byl od roku 1561 vdovec s mnoha dětmi. Jeho žena Katarína Frankopan jich prý porodila minimálně třináct, ale některé zemřely, aniž se dožily dospělosti.
Když si Eva v roce 1564 Mikuláše Zrinského brala, bylo jí dvacet sedm. Ženich byl sice udatný, ale o třicet let starší. Svatba byla samozřejmě velkolepá, jak se na Rožmberky slušelo. I když měli smutek, jelikož Vilémovi zemřela manželka...
Hned po svatbě odjeli novomanželé do chorvatského sídla Zrinských - na hrad Čakovec. A do roka byl na světě jejich syn Jan, budoucí hlavní dědic Rožmberského majetku.
Klidný pobyt na Čakovci pak narušili Turci. Sultán Sulejman zase pořádal tažení. A vzhledem k tomu, že od bitvy u Moháče (1526) byly dvě třetiny Uher součástí Osmanské říše, bylo ohrožení habsburské říše opravdu veliké. Spolehlivý a Turky obávaný Mikuláš Zrinský se stal velitelem strategické pevnosti Siget (maď. Szigetvár) - vodniho hradu asi 120 km na východ od Čakovce. Před odchodem Mikuláš ještě stihl zplodit dceru neznámého jména, která se Evě narodila někdy v polovině roku 1566.
Sigetští obránci se dlouho drželi. Čekali českou pomoc, které velel Mikulášův švagr Vilém z Rožmberka. Jenže čeští páni se zasekli u Rábu a do bojů vůbec nezasáhli. Údajně z důvodu nerozhodnosti císaře Maxmiliána II. Jenže se taky povídá, že Češi se do bojů s Turky moc nehrnuli. Prý se se hromadně dopředu omlouvali. Byli často nemocní, stávaly se jim nenadálé úrazy a někteří se dokonce vymlouvali na "schátralost těla, špatné nohy, stáří a tloušťku." Zdá se, že k modrým knížkám jsme tíhli už v renesanci...
Mikuláš Zrinský se s více než dvěma tisíci Chorvatů a uherských žoldnéřů na Sigetu hrdinně bránil déle než měsíc. Přesila Turků byla obrovská. Nakonec se jim podařilo hrad zapálit. Tehdy Mikuláš v čele zbylých vojáků vyběhl z plamenů a vrhl se do přímého boje. Turci ho zranili, zajali a 7. září roku 1566 sťali. Jeho hlavu pak poslali budínskému pašovi, který ji poté nechal doručit do ležení Maxmiliánova císařského vojska.
Eva ovdověla. Zpočátku se o ni a děti postaral Mikulášův syn z prvního manželství Jiří. V této souvislosti dodám jednu zajímavou informaci: Jiřího syn, pojmenovaný po dědečkovi, tedy Mikuláš, se později oženil s dcerou Alžběty Báthoryčky - Čachtické paní.
Jakmile došlo k vypořádání dědictví, vrátila se Eva s dětmi do Čech. Usadila se v Českém Krumlově, ve vdovském domě po své matce. Za pár let se přestěhovala k bratrovi Petru Vokovi do Bechyně, kde se žil pravý renesanční život.
A pak se zamilovala. Na jedné ze slavností poznala Eva nepříliš zámožného italského šlechtice Paola di Gassoldo. V roce 1578 si ho vzala a odešla s ním do Mantovy. Jen s onou dcerou, jejíž jméno neznáme. Syna Jana si totiž velice oblíbili jeho strýcové, kteří neměli děti. Hlavně Petr Vok měl pro něj slabost. A tak zůstal Jan u Rožmberků, kde vyrůstal jako dědic. Dostalo se mu skvělého vzdělaní a výchovy, která směřovala ke dvorské kariéře. Povedlo se. V roce 1582 se Jan Zrinský ze Serynu stal pážetem císaře Rudolfa II.
A Eva? Žila v cizině a možná už tehdy se stala tak trochu zapomenutou sestrou. Zemřela v Mantově roku 1591. Do Čech se už nikdy nevrátila...
