Ale prababičku měla českou. Po matce zase pocházela z ruského knížecího rodu Rurikovců. A to zas nebyli žádní Rusové, ale Varjagové. Tak se na východě říkalo Vikingům.
S národnostmi v korunovaných rodech to bylo vždycky komplikované. Prostě mišmaš. A často příbuzenský.
U Svientoslavy, o které bude dnes řeč, to bylo podobné. Narodila se někdy mezi lety 1046-1048 v Polsku. Tatínek Kazimír I. byl kníže z rodu Piastovců, což znamená, že byl trošku i Přemyslovec. Po babičce Doubravce, díky které přišlo z Čech do Polska křesťanství. Svientoslavina maminka zase pocházela z Ruska. Jmenovala se Maria Dobroněga Kyjevská a byla dcerou nebo vnučkou (historici to pořád řeší) proslaveného knížete Vladimíra I., který se dokonce stal svatým. U nás ho dobře známe hlavně díky břitkému peru a jadrnému slovníku Karla Havlíčka Borovského.
Když bylo Svientoslavě asi tak patnáct našli jí ženicha. Žádala si to politická situace, protože Poláci měli problémy s Němci a s těmi byl zadobře jeden český vzdalený příbuzný. Jmenoval se Vratislav (II.) a naše známá Doubravka byla jeho praprateta. Vratislav konečně dosedl v Praze na knížecí stolec a právě ovdověl. Už podruhé. O první manželku ho připravil bratr Spytihněv (byli synové Břetislava a Jitky) v rámci bojů o knížecí moc. Když Vratislav před rozzuřeným bráchou prchl z Olomouce do Uher, uvěznil Spytihněv aspoň jeho těhotnou ženu Marii (není jisté, zda se tak opravdu jmenovala). Dobře se asi moc neměla, protože brzy předčasně porodila a zemřela i s dítětem.
Upřímně řečeno, Vratislavovi to přišlo docela vhod. Bylo mu kolem čtyřiadvaceti let a na uherském dvoře se brzy rozkoukal. A tak se kolem roku 1057 oženil se sedmnáctiletou Adleytou/Adlétou, dcerou krále Ondřeje III., tedy princeznou z rodu Arpádovců. Nakonec - i tak se mohou uzavírat mezinárodní spojenectví. A dařilo se na všech stranách. Narodil se jim Břetislav (po dědečkovi), pak Jitka (po babičce a také Vratislav, který ale brzy zemřel. A pak v roce 1061 najednou umřel bratr Spytihněv. Z Vratislava byl kníže. Jenže Adléta dlouho kněžnou nebyla. Porodila ještě dceru Ludmilu a roku 1062 zemřela. Prý vyčerpáním, jelikož rodila jedno dítě za druhým.
A tehdy konečně přišla na řadu polská Svientoslava. Do roka se slavila svatba a nevěsta si při té příležitosti změnila jméno na Svatavu. Čechy dostaly novou kněžnu. A brzo i další Přemyslovce: Boleslava, Bořivoje, Vladislava, Juditu a Soběslava. A Vratislav? Čechy pod jeho vládou jen kvetly. Asi hlavně proto, že se kníže kamarádil s císařem Jindřichem IV. a stal se jeho spojencem. Ale Vratislav taky budoval - v roce 1063 založil olomoucké biskupství. Znovu povolal slovanské mnichy do Sázavského kláštera a založil kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Dokonce tam prý osobně nanosil dvanáct nůší kamene.
A pak se mu jednoho dne vyplatila správná angažovanost v zahraniční politice. Podpořil císaře Jindřicha IV. v jeho boji s papežem. Šlo o investituru, tedy právo, kdo bude jmenovat církevní hodnostáře. A tak mu byl roku 1085 přiznán titul krále. Nebyl sice dědičný, ale byla to velká pocta. Z knížete Vratislava II. se stal první český král - Vratislav I. A ze Svatavy královna. První společná korunovace proběhla v Mohuči a ta druhá, slavnostní, 15. června roku 1086 v pražské bazilice sv. Víta.
Poslední léta Vratislavova života nebyla klidná. Přemyslovci se zase hádali a prali o knížecí stolec. Král musel často zasahovat a plápolal mezi svými syny ze dvou manželství a bratrem Konrádem Brněnským. Nakonec se Vratislav rozhodl ctít senioriát a za svého nástupce vyhlásil Konráda. Načež si 14. ledna roku 1092 vyjel na lov. Neměl to dělat. Napíchl se totiž na větev, nešťastně spadl z koně a vzápětí zemřel.
Ze Svatavy byla vdova. A na dlouho, protože svého královského manžela přežila o vice než třicet let. A nebyly to jednoduché roky, protože musela sledovat další přemyslovské boje, které se rozpoutaly krátce po Vratislavově smrti. Usmiřovala své pastorky a syny a bohužel i vlastní synátory mezi sebou. Navíc působila jako katalyzátor mezi Českým státem a Polskem, kde to zase bylo na nože. I když byl polským králem její bratr.
Kněžna a první česká královna Svatava Polská zemřela 1. září roku 1126. Pochovali ji po boku jejího manžela v kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Dožila se na svou dobu nesmírně požehnaného věku - bylo jí kolem osmdesáti let. A požehnaní byli i tři z jejích synů. Bořivoj, Vladislav i Soběslav nakonec jeden po druhém dosedli na kýžený český knížecí stolec...
