Na svatbu čekala přes třicet let…

…a ženich ne a ne se rozhoupat. Nakonec si ji nevzal. Kdyby ano, třeba by se u nás historie vyvíjela úplně jinak. Neboť manželka bývá krkem, který otáčí hlavou svého muže.

A taky jsme mohli mít císařovnu sídlící v Praze. Zásadní problém byl v tom, že oním ženichem byl náš Rudolf II.

Jmenovala se Isabela Klára Evženie a byla španělská infantka. Jejím otcem byl Filip II., král španělský, anglický, jeruzalémský, obojí Sicílie, irský, filipínský a portugalský, ochránce víry, arcivévoda rakouský, vévoda burgundský, milánský a brabantský, hrabě habsburský, tyrolský a flanderský. Výčet titulů je tak úchvatný, že jsem si ho nemohla odpustit.  

Z výše uvedeného vyplývá, že Isabela a Rudolf byli bratranec a sestřenice v první linii, neboť Rudolfova matka Marie Habsburská byla Filipovou sestrou. V rámci spletitých rodinných vztahů musíme ještě probrat Isabelinu matku. Alžběta z Valois byla francouzská princezna. Docela hezká, i když ji později mírně zhyzdily pravé neštovice. A Isabela měla štěstí, že se víc podobala jí. Proslulý habsburský ret u ní nebyl tak výrazný.

Když byly Isabele dva roky, zemřela její maminka při předčasném porodu další sestřičky, která také nepřežila.  Byla to pohnutá doba, ale Filip II. musel myslet mocnářsky. Pročež našel Isabele strategického ženicha, aby se moc držela v rámci rodiny. Čtrnáctiletého budoucího císaře Rudolfa.

Nejdřív se čekalo, až nevěsta Isabel doroste. Když dorostla, čekalo se, až dá mladý císař povel k sňatku. Když se dlouho nic nedělo a Rudolf pomalu stárl, ztratil jeho mocný španělský strejda trpělivost a zasnoubení zrušil. Neboť mezitím „zestárla“ Isabela taky. V duchu doby, neboť jí už bylo přes třicet. Načež došlo k paradoxu. Fakt, že už nemá nevěstu, Rudolfa zdrtil. Propadl se do depresí a choval se ještě víc podivínsky, než u něj bylo obvyklé. Od té doby to s ním šlo z kopce.  Upřímně řečeno, každý chlap těžko vydychává odmítnutí, natož pak jedinec s psychickou zátěží, že…

Už se psal rok 1598. Po celou dobu godotovského čekání na ženicha Isabel nezahálela. Pomáhala svému otci s vladařskou administrativou. Uměla víc jazyků než on, takže hlavně překládala. Dokonce i koncipovala důležité listiny. Možná proto připsal táta Isabele věnem Španělské Nizozemí a Vévodství burgundské, což ale na druhou stranu šlo ruku v ruce s jeho novými svatebními plány. Pro ženicha se tradičně nešlo daleko. Stal se jím Rudolfův mladší bratr Albrecht VII. Habsburský, pro kterého původně plánovali církevní kariéru. Doposud se realizoval jako kardinál, arcibiskup toledský, portugalský místokrál a místodržící Španělského Nizozemí.  Pročež je jasné, že bylo třeba šoupnout habsburskou nohu do habsburského nohávu. Víc už Filip II. zorganizovat nestihl, jelikož 13. září roku 1598 umřel.

A tak se čtyřicetiletý Albrecht vzdal veškerých svých církevních funkcí a v dubnu roku 1599 se s Isabelou oženil. Poté vládli rukou společnou a nerozdílnou Španělskému Nizozemí až do roku 1621, kdy Albrecht zemřel. V průběhu manželství se jim narodili dva synové a dcerka, ale všichni tři zemřeli ještě v dětském věku. Neměla to Isabela v životě lehké…

Isabela Klára Evženie nepřežila jen svého manžela, ale také následujícího krále. Svého bratra Filipa III. Dočkala se panování synovce Filipa IV., pro kterého spravovala Nizozemí až do 1. prosince roku 1633, kdy v Bruselu zemřela. Bylo jí šedesát sedm let.

Byla docela hezká, inteligentní, rozhodná a politicky velice schopná. Škoda, že se Rudolf II. tak dlouho rozmýšlel…