Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tak jsem zase viděla Eurovizi

13. 05. 2016 12:15:06
Druhé semifinále. A jsem tady, abych poreferovala a poskytla vám luxus všech detailů. Vy jste to chtěli! Takže žádné óch a ách, jak se na to vůbec můžu dívat...

Předtím, než uvedu v chod svou břitkou klávesnici, chtěla bych vám všem poděkovat. Nenačechrali jste mi jen karmu, ale taky ego. A taky jsem nikdy neměla tak obsažnou a uchechtanou diskusi. Pročež hlubokosklon všem, co vydrží i dnešní pokračování. Neboť eurovizní noc byla náročná...

Začnu u moderátorů, kterým jsem se nevěnovala minule. Inspiroval mě čtenář, který mi na soukromý mail napsal, že si teda myslel, že dáma Petra je trochu hezčí. Překvapila ho taky její výška - vyčnívá totiž nad svým parťákem Mansem (loňským vítězem) o notný kus. Já konstatuji, že Petra je milá, ale působí poněkud mužně. Asi proto mi Viki (čtenář v nickovém utajení) důvěrně sdělil, že facku by od ní držet nechtěl...

Včerejší večer zahájili oba rozjaření moderátoři alamuzikálovým tanečkem. A taky rozverným zpěvem na téma Eurovize. No, bylo to trošku dlouhý...

Po nich se konečně přihnal na jeviště první dychtivý účinkující z Lotyšska. Prý ho neoficiálně zvolili za nejkrásnějšího soutěžícího z řad mužů. Asi mám jiný vkus. Chlapec byl tak trošku otrhán, z džín mu visely cáry, ale pěl velice dramaticky. Kradař jeden. Vyfouk Richardovi Krajčovi Srdcebeat, neboť jeho píseň slula Heartbeat. Krást se nemá, jelikož Krajčo zůstává lepší o notný nedosažitelný kus.

Následovalo Polsko. Doslova něco pro mne - pro milovnici historie. Reprezentant měl rudý kabátec s černými nárameníky a la Vivat Beňovský, dlouhý vlnitý vlas jak Ladislav Pohrobek a knírek jak pan Wolodyjovwski. Navíc byl jeho srdcervoucí song hodný trubadúra. Jen jsem nepochopila, proč měl černě nalakované nehty. Že by proto, že se píseň jmenovala Colour of Your Love? Něco naznačoval?

Po něm přišla na řadu Kanaďanka Rykka, co reprezentovala Švývcarsko. V úvodním představujícím šotu dokonce zakrasobruslila. Jen dorazila na jeviště, začalo se z ní hulit. Fakt. Když se dým rozplynul, a ona stále nekašlala a furt zpívala, dokázala svůj kladný vztah ke sportu. Začala se pokoušet o dřepy, ale nějak je nedotahovala. A přidala i náznak sjezdu na lyžích. Její průhledná dlouhá sukně ale poměrně rušila můj kvalitní sportovní zážitek.

Načež dorazil model Čupřina. Z Izraele. V jednom místě hlavy měl totiž mohutně vyvinuté kadeře. Hoch trošku vypadal jak špatně udělaná ženská, ale zpíval tak dlouho a naléhavě, až dojal sám sebe. Nerad opouštěl podium...

Ale musel, protože jsme všichni toužili po nahotině a čekali na tanec s vlky. Jenže Bělorusko ostrouhalo. Zakázali jim nejen živou vlčici, ale taky nudistu. A tak nám je aspoň promítli v důvěrné chvilce vytí, kterým píseň začínala. Pak už přišel Ivan, co má nejdelší vlasy ze všech účinkujících. A protože byl oblečený, byla to nuda. Jako fakt nuda. Přesto ale nakonec přišla třešnička na dortu. Švédská. Když dlouhovlas dozpíval, za moderátorkou Petrou se na pár vteřin prokmit úplně nahatý Mans kryjící své choulostivé partie plyšovým vlčkem. Pěknej chlap to je....

Když jsme se vydýchaly (=my ženy), přišla srbská domina. Celá v černém se zubatou ofinkou. Dávala někomu Goodbye a byla dost drsná. Snažil se k ní přilísat její tanečník, ale byl odmršten. Poté se za dominou objevila černá úderka zpívajících družek. Když píseň konečně skončila, pěvkyně se zdála být tím vším zasažena...

Po ní jsme dostali avízo, že by měla přijít hvězda. Nicky Byrne z Irska, který býval členem nějaké slavné pěvecké skupiny. Její jméno jsem nikdy neslyšela, pročež jsem ho hned zapomněla. Jeho song byl doslova děsnej. Já už nechci další Lunetic!

Děs pokračoval makedonskou pěnicí jménem Kaliopi. Mírně obstarožní dáma doprovázela svůj zpěv velice kvalitním cvičením od pasu nahoru. Tyrš by zajásal. Prováděla totiž slušná prostná, i když kolem duly větry. Jen si asi zapomněla kužely. Při tom všem ještě stihla zpívat makedonsky a mohutným hlasem. Produkci ukončila jekotem.

Trošku jsem se zklidnila při Čupřině 2 z Litvy. Vlasový look podobný jako u Izraele. Kluk to ale byl hezčí. Že by proto, že měl kukuč Paula Newmana? Píseň ušla, neboť eurovizní laťka je opravdu hodně nízko. Pak se najednou objevily nějaké čmoudíky a z nich chlapec vyskočil úplně jinak oblečený. Koukala jsem jako blázen...

A teď překvapení! Na Eurovizi dorazila soutěžit taky Austrálie. Protože tam tuhle soutěž prostě milujou. Říkal Libor Bouček. A možná, aby byl evropský úlet s Austrálií ještě umocněn, přišla zpívat Korejka, co je tam naturalizovaná. Údajně nejvíc favoritka ze všech favoritek. Ale byla fakt dobrá. Její song působil mírně odlišně. A to že seděla, nikam se nehnala a nikdo ji neobíral, bylo taky úlevný...

Slovinsko reprezentovala zpěvačka, co se taky živí jako učitelka. Její šaty model zubní pasta (rozuměj - všechno jde ven vrchem) s černým šněrováním v dekoltu, toť pastva pro pánské oko. Jestli ale takhle občas přijde do školy, nedivila bych se, kdyby žáci přestali komunikovat na celé pololetí. Píseň jsem moc nesledovala, neboť mou pozornost zaměstnávaly napnuté tkanice spoutaného výstřihu. Vydržely...

Poté na pódium vtrhla Bulharka s půlkou hlavy na ježka. Opačnou stranu jistilo dlouhé blond háro. Umělecký dojem doplňoval futuristický kostým ve stylu Star Trecku. V hudbě se ozývaly bulharské motivy. Zas tak špatný to nebylo, konečně jsem měla dojem, že jsem něco podobného nikdy neslyšela. A taky musím ocenit práci nohou zpěvačky při divokém rytmickém tanci. Jen jsem nepochopila, proč se ke konci vystoupení rozsvítila. Kvůli písni to nebylo, ta se jmenovala If Love Was a Crime. Že by zločin ve světle spravedlnosti?

O to víc po zanikli následní tři Dánové, s nudnou tuctovou písní. Hudba zas jak přes kopírák...

A teď pozor, tady se zklidníme, srandičky nebudou. Ukrajinu totiž reprezentovala Krymská Tatarka Jamala s písní s názvem 1944, k níž ji inspirovala historie její rodiny. I její babičku na příkaz Stalina deportovali v osudném roce z rodného Krymu do stepí Uzbekistánu. Byla tehdy těhotná. Ve vlaku porodila a miminko zemřelo. Podařilo se jí ale v příšerných podmínkách transportu přežít a postarat se o prvorozenou dcerku. Jen díky babičce žije i Jamala. Je totiž dcerou oné malé holčičky. Příběh a píseň, při které mrazilo...

Norsko reprezentovala blonďatá Laponka. Čekala jsem něco výjimečného, třeba i pověstný sámský halekavý jojk. Jenže nic takového, zas omletý song bez hudebního nápadu.

A pak tam vlítli Gruzínci. To byl rachot! Pokus o těžkej rockovej odvaz docela vyšel. Jen jsem litovala, že doma nemám svářečkou kuklu. Příliš mnoho laserů a záblesků. Jsem už dáma v letech se slabým zrakem...

Následně se předvedla Albánie. Zpěvačka se objevila se na pódiu stojící a celou dobu se ani nehla. Asi kvůli zlatým šatům - apropos docela pěkným - které činily dojem, že se v nich nedá pohnout ani cupitáním. Zlato bylo i všude vůkol. Nějak nevím proč, ale píseň se mi docela líbila. Asi už z čirého zoufalství. Pročež mě posléze zklamalo, že Albánka nepostoupila. Že bych se eurovizně „vpila“?

Závěr byl milý. Belgický návrat k jednoduchým osvědčeným a poslouchatelným hitovkám. Hezky rozpohybovaný roztomilou zpěvačkou Laurou Tesoro a její roztancovanou grupou.

A teď už jistě dychtivě čekáte, jak to dopadlo. Kdo zamíchá kartami v sobotu při finále? Pane bože, to je tak na-pí-na-vý!!!!!!!! No tak jo, tady jsou oni šťastlivci: lotyšský pseudomissák, gruzínští ranaři, bulharská žárovka, australská Korejka, Jamala z Ukrajiny, srbská domina, polský pan Wolodyjowski, milá Belgičanka a obě čupřiny - z Izraele a Litvy.

Tak já nevím, mám psát ještě finále? No, budou tam ještě ti, co měli účast jistou - tedy Švédsko, Španělsko, Francie, Anglie, Itálie a Německo. Některé ukázky naznačují, že materiál bude. Ale nevím, jestli to dám...

****

Zatím si před finále trošku zavzpomínejte. Dávám sem proklik na letem světem historií Eurovize. Z dob živých orchestrů, líbivých hitů a skvělých zpěváků. Uvidíte taky ještě „nedodělanou“, tedy poměrně ošklivou Céline Dion.

Eurovizní historie vítězů od roku 1956

****A taky nezapomeňte, že je dneska zmrzlého Serváce - seznamte se...

a můžete i se zítřejším Bonifácem (z mého archivu)

Autor: Šárka Bayerová | pátek 13.5.2016 12:15 | karma článku: 30.22 | přečteno: 1590x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Americká princezna

Byla krásná, bohatá, vzdělaná, a na svou dobu hodně nespoutaná. A taky porodila jednoho z nejvýznamnějších mužů světa.

6.11.2017 v 9:06 | Karma článku: 30.58 | Přečteno: 1328 | Diskuse

Šárka Bayerová

A už mě ty volby nebavěj

Nakonec si to můžu dovolit. Mám odvoleno a nezbývá než doufat. A to já umím. Takže se mi nechce číst úvahy ani prognózy co, kdy, kam, kolik a kudy jinak. Natož je psát...

21.10.2017 v 11:42 | Karma článku: 22.71 | Přečteno: 891 | Diskuse

Šárka Bayerová

Vynalezla prsenku

Veškeré půvabné variace se tu hodí. Nejen ona titulková z "básníků". Taky třeba kozenka. Nebo ta mého táty, který na nás - svůj "harém" složený z mámy, ségry a mně - zase s oblibou volával - Holky, máte náprsenky, už můžem jít?

5.10.2017 v 22:01 | Karma článku: 25.02 | Přečteno: 1191 | Diskuse

Šárka Bayerová

Víkend s dupálistkou

... aneb Králík a já. Nebo vzletně bych mohla svůj blog otitulkovat Amatérské nahlédnutí do duše domácího mazlíka se silným charakterem....

2.10.2017 v 10:11 | Karma článku: 23.99 | Přečteno: 590 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Ladislav Kolačkovský

Dětští vojáci ve službách Našeho císaře pána

V době první světové války se na všech stranách bojišť začaly objevovat zprávy o dětských vojácích. I v Rakousku-Uhersku. Skutečně za císařství bojovaly děti?

17.11.2017 v 20:36 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 239 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

Inkluze po česku aneb Společné vzdělávání u nás neexistuje

Inkluze je opět tématem, tématem rozvířeným především účetními: úředníkům na Karmelitské došlo, jaké peníze inkluze podle vyhlášky 27 stojí. A proto se chystá už druhá šetřivá novela. A to máme jen podivnou inkluzi po česku.

17.11.2017 v 19:56 | Karma článku: 14.72 | Přečteno: 339 | Diskuse

Karel Sýkora

Levalet válí

Specifický přístup ke graffiti má francouzský umělec Levalet. Jeho kousky vždy využívají prostředí a samotná malba tak funguje dohromady s prvky, které už na ulici byly. Tady je pár jeho realizací v ulicích Paříže.

17.11.2017 v 14:50 | Karma článku: 5.26 | Přečteno: 89 |

Iveta Svobodová

Milada, film režiséra Davida Mrnky

Vyrazila jsem do kina a netušila,co mě čeká. Cestou jsem si uvědomila, že o Miladě Horákové téměř nic nevím. Za totality, když se o ní promluvilo, byla zrádce lidu a po roce 1989 se o ní sice mluvilo, ale tak nějak symbolicky.

17.11.2017 v 12:24 | Karma článku: 14.76 | Přečteno: 493 | Diskuse

Karel Sýkora

Poděkování v modlitbě za konec komunistického režimu

Sametová revoluce je označení období politických změn v Československu mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na pluralitní demokracii.

17.11.2017 v 6:08 | Karma článku: 9.48 | Přečteno: 146 |


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.