Hodně smutný. O lásce dvou mladých lidí, do které zasáhla nemoc a smrt. O jednom mladém malíři a nešťastné švadlence…
On se jmenoval Adolf Kosárek a narodil se v Herálci u Humpolce roku 1830. Tatínek byl důchodním na panství Trauttmansdorfů a pro syna naplánoval úřednickou kariéru taky. Adolf se dobře učil, a tak v roce 1847 nastoupil jako písař na arcibiskupském statku. Už dávno maloval, hlavně krajiny. A šlo mu to tak dobře, že když jeho obrázky jednou uviděl pan direktor, ukázal je arcibiskupovi Bedřichu Schwarzenbergovi. Štěstí a vysoký církevní hodnostář rozhodli o příštím životě talentovaného mladíka. Dostal stipendium, se kterým ho pan arcibiskup poslal na pražskou akademii.
Adolf se usadil v Praze a začal studovat u profesora Maxe Haushofera. Maloval tak skvěle, že už první rok začal prodávat. Krajiny byly totiž zrovna v módě a ty on opravdu uměl. Však i jeho profesor byl na ně specialista. Vydělané peníze i stipendium pomohly Kosárkovi podniknout studijní cesty. Po vlastech českých, ale i do Alp a na Rujanu. Také několikrát vystavoval s Krasoumnou jednotou, a už v roce 1854 slavil úspěch. Měl hodně přátel a nejvíc se prý kamarádil s Josefem Mánesem. Ten je pro náš další příběh hodně důležitý.
Také v soukromém životě se Adolfovi dařilo. V domě U Černého Beránka ve Valdštejnské ulici se zamiloval do dcery své bytné. A švadlenka Františka Pokorná ho taky moc milovala. Začali chystat svatbu. Budoucnost se zdála růžová…
Jenže zrovna, když Kosárek začínal být slavný, přišla nemoc. Tuberkulóza. V roce 1858 vlastně ortel smrti. A teď si pořádně prohlédněte obraz Josefa Mánesa Švadlenka. Prý je na něm Adolfova Františka ve chvíli, kdy se dozvěděla o snoubencově chorobě. Zrovna si šila svatební šaty. Na stěně pokoje visí obrázek Panny Marie Karlovské, ochránkyně budoucích matek…
Josef Mánes totiž býval častým Kosárkovým hostem, a tak prý do obrazu zakomponoval i typické klenutí bytu ve Valdštejnské ulici a řadu dalších drobností, které vedou k domněnce, že navždy zachytil jednu z nejsmutnějších chvíl života Františky Pokorné.
A Adolf Kosárek? Moc neodpočíval. Jeho malířská posedlost ho hnala z místa na místo. Neustále se vysiloval dlouhými vycházkami do plenéru, kde skicoval za každého počasí. Právě v této době namaloval svá nejkrásnější díla, ve kterých se dá najít i jeho zoufalství. Přesto se ale umělcův stav zlepšil natolik, že se s Františkou oženil a dočkal se i narození dcerky.
Pak ale souchotiny udeřily znovu a v plné síle. Adolf Kosárek, jeden z největších českých krajinářů, zemřel 29. října roku 1859 v domě U Černého Beránka. Nebylo mu ani třicet let...
