A protože doposud nikdo nic nevymyslel, začala hloubat sama. Povedlo se. Zrealizovala sen každé ženy - konečně se nádobí mylo samo....
Byla z dobré rodiny, a tak se i dobře vdala. Jmenovala se Josephine Cochranová, za svobodna Garisová. Tatínek byl stavitel a úspěšně budoval Chicago. Kdyby tak tušil, že většinu jeho práce zlikviduje obrovský požár v roce 1871... To ale předbíhám, protože Josephine se narodila o moc let dřív - v roce 1839.
Jak už jsem avizovala, rodina Garisových spadala do vyšší společenské vrstvy. A tak, když si Josephine brala prachatého obchodníka a politika Williama Cochrana, dostala náležitou výbavu. Sklo a porcelán na prvním místě. Šlo o drahé a početné soupravy, jelikož mladou paní čekal bohatý společenský život, s nímž souvisela i reprezentativní pohoštění v honosném domě.
A tehdy asi všechno začalo. Josephine prý často bývala nervózní z neskutečného množství špinavého nádobí, které zůstávalo po hostech. Nejvic se o ni pokoušely mrákoty, když viděla - a hlavně slyšela - jak služebnictvo s její luxusní výbavou zachází. Vzácné kousky často končily otlučené nebo roztřískané v koši. Pročež nějakou dobu Josephine myla své poklady sama, ale to ji samozřejmě brzo přestalo bavit. A tak si řekla, že když ještě na otravné nádobí nikdo nic nevymyslel, bude si muset pomoct sama. Možná zapracovaly geny. Josephinin pradědeček John Fitch byl totiž zdatný vynálezce a konstruktér. Jako první na světě spustil na řeku Delaware vlastnoručně postavený parník. A prý to dokázal jen proto, že byl děsně urputný...
A to měla Josephine po něm. Zde je ale třeba podotknout, že s nápadem na hromadné a nezávislé mytí nádobí přišel jistý Joel Houghton už v roce 1850. Šlo o jakýsi ručně poháněný ostřikovač, který ale neměl na zapatlané kousky valného účinku. A proto asi tohle udelátko skončilo v propadlišti dějin. Josephine šla na problém úplně jinak. Pod heslem chceš-li něco speciálního, udělej si to sám, sestrojila první myčku z měděného kotle. Dovnitř umístila na kruhový držák drátěný koš s perfektně vymyšlenými fůšky na sklenice, talíře, šálky i větší kousky porcelánu. A motor tím vším otáčel ve vodě s mýdlem. A bylo to...
Mycí mašina doma fungovala, a tak se s ní Josephine často chlubila svým hostům. A ti ji vehementně přesvědčovali, že by si měla takový zázrak patentovat. Do toho najednou ovdověla. Manžel William Cochran se v podstatě upil a nechal jí jen dluhy. Josephine se rozhodla, že se v pětactyřiceti letech jen tak nedá. Začala tím, že si lehce změnila jméno. Ke svému dosavadnímu příjmení přidala -e- a stala se Cochraneovou. Pak si podala žádost a patent dostala v prosinci roku 1886. Tušila, že v myčce je naděje. Zadařilo se v roce 1893, když se svou myčkou vyhrála první cenu na světové výstavě v Chicagu. Vynález se zalíbil hlavně restauracím a hotelům a poptávka jen rostla. A tak roku 1897 začala firma Garis-Cochrane Dish-Washing Machine Company vyrábět první funkční myčky. Pravda, nějakou dobu trvalo, než se nápad dostal k těm nejpotřebnějším - k ženám v domácnosti. Stalo se tak až za padesát let...
Přesto a proto a navždy - děkujeme, Josephine!
Fakta: mujeresconciencia.com; mujeresenlahistoria. com
