Byla vnučkou jedné z nejslavnějších a nejmocnějších mocnářek - královny Viktorie. Říkali jí Ena a stala se taky královnou - ve Španělsku.
Navazuje na: Zrazená královna
Minule jsem tak trochu pohaněla "židlochovickou tchyni", a tak bych teď chtěla, abyste ji viděli i z té lepší stránky. Z několika španělských zdrojů jsem zjistila, že arcivévodkyně Marie Kristina - doma se jí říkalo Krista - byla velice vzdělaná. Uměla několik jazyků - mimo klasické němčiny zvládala i maďarštinu, italštinu, angličtinu, francouzštinu a dokonce prý češtinu! Však také v mládí pobývala v Praze, v Tereziánskem ústavu šlechtičen na Pražském hradě. Dokonce tam nějaký čas tak trochu šéfovala, jelikož její bratranec z druhého kolena - císař Franz Josef - ji jmenoval čestnou laickou abatyší. No a když se Krista provdala do Španelska, dohnala španělštinu a hned se aktivně zapojila. Španělská historie ji hodnotí jako jednu z nejlepších královen. Lehké to určitě neměla. Ovdověla velmi mladá a těhotná. Když se narodil vytoužený následník, stala se Marie Kristina regentkou. Byla to politicky velmi divoká doba, kdy se i válčilo. Právě za panování Marie Kristiny prohrálo Španělsko válku s USA a ztratilo Kubu. A teď už na závěr téhle tchynní vsuvky jedna hezká perlička. Když se v roce 1889 v Madridu zkoušely balóny pro vojenské účely, Marie Kristina byla u toho. A projevila přání si to zkusit. Její vrchní dvorní dáma šílela strachy a odmítla do balónu, který byl připoután k zemi, vkročit. Tak tam vlezla královna sama s vojenským pobočníkem. A vznesla se do výšky 350 metrů. Byla prostě srdnatá...
Svého syna Alfonse XIII. údajně vychovala dobře, jen prý trošku víc liberálně, než bylo ve Španelsku zvykem. Král byl velký bonviván, měl rád zábavy, sportoval a miloval divadlo. Hlavně herečky, se kterými vyvedl i pár nemanželských dětí. On byl vlastně všeobecně fanda do erotiky, což se tak nějak vždycky vědělo. Ale až nedávno se zjistilo, že král dokonce produkoval několik pornofilmů, když se s nimi ve Španělsku ve dvacátých letech minulého století začínalo. Samozřejmě to dělal na tajňačku, přes prostředníka...
Co se politiky týče, bývá vláda Alfonse XIII. hodnocena dobře. Občas ale docházelo k politickým úletům. První světové válce se Španělsko tak trochu vyhnulo. Alfons XIII. využil neutrality a hodně se angažoval v pomoci válečným zajatcům. Také velmi prožíval tragický osud ruské carské rodiny a vypracoval rozsáhlý strategický plán, jak příbuzné své manželky Eny (ruská carevna byla její sestřenice) dostat do Madridu. Bolševici mu ale udělali krutou čáru přes rozpočet. Krále a královnu vyvraždení carské rodiny velmi zasáhlo.
Doba dvacátých let minulého století byla ve Španělsku značně neklidná. Zemi sužovaly velké sociální rozdíly. Stávky, nepokoje a atentáty byly na denním pořádku. Systém byl prolezlý korupcí a pokusy o jakous takous reformu selhávaly. Po porážce španělské armády v Maroku se roku 1923 všechno zhroutilo. Správou Španělska byl pověřen generál Primo de Rivera a tím de facto začala vojenská diktatura, která trvala sedm let. Král tehdy udělal zásadní chybu. Veřil, že Primo de Rivera je řešení a ten ho měl tak říkajíc na háku. A tak se dostal do jeho vleku.
Co se týče královského rodinného života, nastínila jsem ho minule. Děti se rodily jedno za druhým. Z královského i vedlejších loží. Ena prakticky o všem věděla, ale dělat nemohla nic. A tak její vztah s Alfonsem přešel až do bodu mrazu. A její boje s tchyní ze Židlochovic? Skončily v roce 1929, když Marie Kristina zemřela na selhání srdce.
Pak roku 1931 zvítězili ve volbách republikáni a byla vyhlášena tzv. Druhá republika. Král raději hned odjel s celou rodinou do exilu. Bez formální abdikace. Nejdříve všichni zamířili do Paříže, pak do Říma. Tam se jejich manželská cesta rozdělila. Rozhodli se žít odděleně. Ena vrátila do Londýna a Alfons zůstal v Itálii. Oba si žili svůj život. A Španělsko bez nich taky. Doba to ale byla neradostná, jelikož tam vypukla občanská válka. Nakonec zvítězil Franco a na světě byla nová vojenská diktatura. Když zanedlouho poté začala 2. světová válka, vyzval anglický král Jiří VI. svou tetu Enu, aby zemi opustila. Přestěhovala se tedy do Lausanne ve Švýcarsku. Prostě pořád měla manžela, co se i v exilu prohlašoval za falangistu a vehementně se snažil o navrácení královské moci. A jeho jednání nebyla vždycky košer...
A jak to bylo s jejich královskými dětmi? I tady to Ena měla docela náročné a někdy dost smutné. Nejstarší Alfonso, následník trůnu, měl hemofilii. Jeho otce to velmi trápilo a pořád Eně vyčítal, že jde o vinu jejího rodu. Infant Alfonso měl neustálé zdravotní problémy. Zrovna když všichni utíkali do exilu, museli ho nést, protože nemohl chodit. Bylo mu tehdy 24 let. Když se pak léčil na švýcarské klinice, zamiloval se do plebejské Kubánky. Rodiče šíleli, ale Alfonso trval na svém. Proto se v roce 1933 zřekl svých nástupnických práv. Přišel o všechny své tituly a dostal nový a jediný - vévoda z Covadongy. Svou Kubánku Edelmiru si vzal, ale pak s ní roku 1937 rozvedl. Do dvou měsíců oženil znovu a zase s Kubánkou. Jenže - jeho život za moc nestál. Polovinu ho prostonal. Už pár let před koncem manželství s Edelmirou byl po těžké urologické operaci impotentní. Jednoho dne roku 1938 nasedl v Miami do auta, a když vyjížděl na silnici, jen tak naťukl telefonní budku. Prakticky ani nešlo o nehodu, ale Alfonso si nárazem na volant způsobil tak těžké vnitřní zranění , že krátce nato zemřel. Bylo mu 31 let.
Hluchoněmý infant Jaime se po dohodě s otcem vzdal svých nástupnických práv, která na něj přešla z Alfonsa. Král se domníval, že by vládu se svým hendikepem nezvládl. Jaime dostal titul věvody ze Segovie. V roce 1935 uzavřel morganatický sňatek s francouzskou šlechtičnou Viktorií de Dampierre. Zajímavé je, že francouzští legitimisté si Jaimeho v roce 1941 vybrali jako legitimního následníka francouzského trůnu. Chtěli Bourbona. Kdyby to náhodou vyšlo, měl vládnout pod jménem Jindřich VI. Francouzský a Navarrský. Jaimeho starší syn Alfonso se roku 1972 oženil s jistou Carmen Martínez-Bordiú y Franco, což nebyl nikdo jiný než Frankova jediná vnučka. A tak se Frankovy ambice a vojenská krev dostaly do královské rodiny. A syn Alfonse a Carmen se stále prezentuje jako nasledník francouzského trůnu.
Infantky Beatriz a Maria Cristina se provdaly do vznešené Itálie. První se stala kněžnou Civitella-Cesi, druhá vévodkyní Marone-Cinzano. Obě se dožily požehnaného věku. Beatriz zemřela roku 2002 a Maria Cristina v roce 1996.
Nejmladší syn Gonzalo měl smutný osud. S hemofilií se dožil jen dvaceti let. V roce 1934, když byl se sestrami a otcem na prázdninách v Rakousku, byli na projížďce autem. Beatriz se musela prudce vyhnout cyklistovi a vůz narazil do zídky. Nikomu se nic nestalo, ale u Gonzala se za několik hodin projevily následky těžkého vnitřního krvácení. Už ho nešlo zachránit...
Infant Juan se v roce 1935 oženil se svou sestřenicí Maríou de las Mercedes de Borbón y Orléans. A právě při příležitosti křtu jejich prvorozeného syna Juana Carlose se Ena po dlouhé době sešla s manželem v Římě. Psal se rok 1938. Královi Alfonsovi XIII. už zbývaly jen tři roky života. Stejně jako jeho matka měl anginu pectoris. V té době Ena zajížděla do Říma častěji. Měsíc před svou smrtí předal Alfonso XIII. Juanovi nástupnická práva na španělský trůn. A ten je po mnoha letech po dohodě s Frankem převedl na svého syna Juana Carlose, kterého si Franco vybral jako svého nástupce. Juan Carlos I. byl korunován španělským králem 27. listopadu 1975. Vládl do roku 2014.
Královna Viktorie Eugenie, které všichni říkali Ena, se do Španělska vrátila až v roce 1968. A jen na chvíli. Aby mohla nést ke křtu svého pravnuka Felipeho. Současného španělského krále Filipa VI., který se bez velkých problémů později oženil s televizní reportérkou Letizií. Doba se prostě mění. A troška zdravé plebejské krve nikdy nezaškodí...
Necelý rok po návštěvě Madridu, dne 15. dubna roku 1969, Ena v Lausanne zemřela. Matka, která pohřbila tři syny a manželka, kterou zradil královský manžel. Bylo jí 81 let. Dnes už je pochována v královské hrobce v Escorialu, stejně jako její manžel a synové, které přežila...
