Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jmenovala se Mencía Calderón...

4. 09. 2017 23:50:00
... a žila v šestnáctém století. Nedochoval se žádný její portrét a nemá ani pomník. A ten by si vážně zasloužila!

Ale psalo se o ní v několika knihách a stala se hlavní hrdinkou španělského historického televizního seriálu. Aspoň to. Tahleta doňa Mencía byla totiž neuvěřitelně statečná a silná ženská. A pěkně umanutá k tomu. Rozhodla se "dovézt" do právě dobývané Jižní Ameriky tolik potřebné vznešené dámy na úrovni. Jako nevěsty. Aby s nimi mohli conquistadoři založit rodiny a tím i novou, místní šlechtu...

Všechno začalo roku 1535, kdy si dvacetiletá šlechtična Mencía vzala vdovce Juana Calderóna. Taktéž s modrou krví. A vyvdala s ním syna Diega. V oné době Španělsko intenzivně dobývalo Střední i Jižní Ameriku. Nejezdili tam jen vojáci, ale také kolonisté. Čeho se nedostávalo, byly kolonistky. A tak, když byl Juan Calderón jmenován adelantadem pro oblast Rio de Plata, dostala Mencía nápad.

Zde je nutná malá vysvětlující vsuvka ohledně vojenské hodnosti "adelantado". Slovy klasika - je to takový malý překladatelský oříšek. Abychom se nezdržovali - česky je to něco jako "předsunutý dobyvačný vyslanec". A můžem zase zpět k akční doně Mencíe. Tehdy vymyslela onen vývoz nevěst. Jenže, když byly přípravy na dalekou cestu v plném proudu, roku 1549 Mencía naprosto nečekaně ovdověla. Novým adelantadem se stal mladý Diego, tedy Mencíin nevlastní syn. A v přípravách se pokračovalo, na smutek nebyl čas.

Výprava složená asi ze sta rodin a tří set svobodných mužů a žen, vyplula z přístavu Sanlucar de Barrameda 10. ledna roku 1550. Samozřejmě, že mezi nimi bylo i četné služebnictvo. Mencía cestovala se svými třemi dcerami - Maríou, Mencíou a Franciskou a "velela" skupině šedesáti vdavekchtivých dívek a žen, které jí jejich rodiny svěřily do opatery. Celkem třem lodím velel jako šéfkapitán Juan Salazar, který osobně před lety dobýval Paraguay a roku 1537 založil dnešní hlavní město Asunción.

Cesta probíhala zpočátku klidně. Po krátkém mezipřistání na Kapverdách, pokračovala výprava napříč oceánem k pobřeží Brazílie. Lehké to nebylo. Lidé trpěli mořskou nemocí a později i kurdějemi. A bohužel také umirali. I Mencíe zemřela nejmladší dcera Francisca. Mnozí z těch, kteří se uzdravili, přišli o zuby. Výprava zvládla dokonce útoky pirátů, ale tropická bouře ji rozdělila. Jedna z lodí, na které shodou okolností plul i adelantado don Diego, se ztratila. A když se konečně v prosinci roku 1550 objevila země, tak obě zbylá plavidla ztroskotala na zrádných mělčinách. Skoro všichni se ale zachránili a podařilo se přenést i zásoby. Jenže šlo o ostrov Santa Catarina blízko pobřeží jižní Brazílie. Tady se poprvé většina kolonistů setkala s poměrně nepřívětívými domorodci, kteří výpravu mírně zredukovali.

Mencía a její skupina žen všemu čelily velmi statečně. Nebyly mužům jen klasickou podporou, jak velely zaběhnuté tradice, ale občas musely i bránit tábor se zbraní v ruce. Pomáhaly také při obnově lodi, jelikož ze dvou nefunkčních se stavěla jedna, která by byla schopna další cesty. Také samozřejmě vznikaly nové vztahy, a v rodinách se rodily děti. A dokonce vznešená svatba se slavila! Nejstarší dcera Mencíi, María, se roku 1551 provdala za kapitána jedné ze ztracených lodí, Hernanda de Trejo. A mezi tím vším se pořád obtížně doplňovaly zásoby, odrážely se útoky indiánů a hlavně se čekalo na loď adelantada Diega. Všichni doufali. Nemohli ale tušit, že bouře zahnala dona Diega až do Karibiku. Z pobřeží dnešní Venezuely se dostal do Peru a poté vnitrozemím do bolivijského Potosí, kde se usadil. Do Asunciónu už nedošel...

A Mencía? Usoudila, že někdo velet musí a že je záhodno, aby to zůstalo v rodině. Takže se prohlásila adelantadou. Načež rozhodla, že jediná možnost, jak ukončit strádání, je hnout se dál. Rekonstrukce lodi dopadla dobře, a tak se v červnu 1553 kolonisté dostali k ostrovu San Vicente. Jenže ten už byl obsazený Portugalci. Což byl průšvih, protože mezi Španělskem a Portugalskem nikdy nebyly ideální vztahy. A teď si k tomu všemu ještě společně a rozdílně porcovali jižní Ameriku, aby z ní udělali Latinskou. Pročež guvernér Sousa hned doňu Mencíu a celou její výpravu internoval a nepustil dva roky z ostrova. Některé dívky ztratily nervy a provdaly se za Portugalce, neboť i zde byl velký zájem o "zušlechtění krve". Mencía se nevzdávala a španělského krále bombardovala dopisy, aby diplomaticky vyjednal se svým portugalským protějškem jejich propuštění. To víte, pošta tehdy plula dlouho. Nakonec se to ale povedlo. Všichni konečně odpluli k jihu a brzy se vylodili na pobřeží kontinentu.

A právě tam roku 1555 založili novou španělskou osadu jménem San Francisco de Mbiaza. Na chvíli se zastavili. Znovu budovali přístřešky, sháněli zásoby a hlavně se museli opevnit. Místní domorodci z nich totiž vůbec nadšení nebyli a dávali to vehementně najevo. Zase jich bylo míň... Ale i radostné věci se děly. Mencía se stala babičkou. Jeji dcera María porodila chlapečka, ze kterého se za čtyřicet let stal nejen nejvýše postavený biskup Peruánského místokrálovství, ale také v roce 1613 zakladatel univerzity v argentinské Córdobě.

Když jednou na pevnost San Francisco de Mbiaza dokonce zaútočili francouzští piráti a málem ji dobyli, padlo rozhodnutí, že nejbezpečnější bude vyrazit do Asunciónu. A tak zůstala osada opuštěná a později zanikla. Když na podzim roku 1555 začala cesta pralesem, řekami a horami, všem došlo, že bude ještě hůř. Přesto, že je vedli indiáni, přišla oslabená výprava o další členy. Pak konečně v květnu následujícího roku dosáhli Mencía, její dcery a zeťové, kapitán Salazar a zbylí kolonisté, svého cíle. Cesta jim trvala šest let. Dorazilo jich asi padesát a polovina z nich byly ženy. A guvernér je přivítal s otevřenou náručí a přidělil jim majetky. Konečně byli v novém domově...

A Mencía? Neví se přesný rok, kdy v Asunciónu zemřela, protože se nezachovala její závěť. Ví se ale, že se dožila požehnaného věku. A taky se říká a ví, že bez ní by ženy nedošly v takovém počtu, protože právě ona - Mencía - byla duchem a hnacím motorem celé výpravy...

Zdroj ilustračních fotografií: globomedia.es; es.slideshare

Fakta: mujeresenlahistoria.com; wikipedia esp.

Autor: Šárka Bayerová | pondělí 4.9.2017 23:50 | karma článku: 24.63 | přečteno: 879x

Další články blogera

Šárka Bayerová

Nápad, který přišel za svinského počasí

A dostala ho zase ženská. I když byl tenhle převratný zlepšovák vlastně jen pro muže.Tenkrát. Šlo totiž o trable v dopravě...

20.11.2017 v 12:53 | Karma článku: 21.39 | Přečteno: 652 | Diskuse

Šárka Bayerová

Americká princezna

Byla krásná, bohatá, vzdělaná, a na svou dobu hodně nespoutaná. A taky porodila jednoho z nejvýznamnějších mužů světa.

6.11.2017 v 9:06 | Karma článku: 31.08 | Přečteno: 1414 | Diskuse

Šárka Bayerová

A už mě ty volby nebavěj

Nakonec si to můžu dovolit. Mám odvoleno a nezbývá než doufat. A to já umím. Takže se mi nechce číst úvahy ani prognózy co, kdy, kam, kolik a kudy jinak. Natož je psát...

21.10.2017 v 11:42 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 910 | Diskuse

Šárka Bayerová

Vynalezla prsenku

Veškeré půvabné variace se tu hodí. Nejen ona titulková z "básníků". Taky třeba kozenka. Nebo ta mého táty, který na nás - svůj "harém" složený z mámy, ségry a mně - zase s oblibou volával - Holky, máte náprsenky, už můžem jít?

5.10.2017 v 22:01 | Karma článku: 25.04 | Přečteno: 1241 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Zapletal

Máš problém? Dotace to vyřeší

Trápí vás znečištěné ovzduší? Obáváte se imigrantů? Nemáte práci? Dostáváte vysoké účty za elektřinu? Není problém. Existuje všemocný lék. Jmenuje se dotace.

23.11.2017 v 7:22 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 204 | Diskuse

Martina Franzová

Jak jsem potkala ruského agenta

Ve své bezmezné naivitě a nadšení z návštěvy překrásného Sankt. Petěrburgu jsem ve slabé chvilce pozvala jednoho z jeho obyvatel na návštěvu k nám do Prahy. Šest dnů jsem si hřála hada na prsou a teď abych podávala BIS hlášení...

23.11.2017 v 7:12 | Karma článku: 15.74 | Přečteno: 327 | Diskuse

Pavel Ďuran

Jana Nečasová (Nagyová) je vinna!

Soud pro Prahu 1 včera opět (tentokrát jinou soudkyní) rozhodl: Jana Nečasová (dříve Nagyová) je vinna. Dostala dva roky s tříletou podmínkou. To za zneužití vojenského zpravodajství. A – samozřejmě – verdikt není pravomocný.

23.11.2017 v 6:27 | Karma článku: 25.62 | Přečteno: 783 | Diskuse

Pavel Jurutka

O principech a komunistech pod pirátskou vlajkou

Tenhle rok divný. Tenhle rok není fajn. Odešel Leonard Cohen, odešel Wabi Daněk. A odešel další kus svobody. Totalita rozkopla dveře svojí neomalenou nabubřelou nohou a hned tak se nehne. Ta noha je Babišova.

22.11.2017 v 22:14 | Karma článku: 29.20 | Přečteno: 1040 | Diskuse

Hatem Berrezouga

An Open Letter to Al-Jazeera from a Muslim living in Prague.

The Crazy and Shameful Reality of Islam and Muslim Leaders in the Czech Republic. Dear Al-Jazeera, Dear Mr. Heijmans, As a Muslim, I am outraged by the lies and the bias both Muslim community leaders, Raed Shaikh and Vladimir Sanka

22.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 622 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.