... jsem kroužila několik dní. S nadšením Jindřicha Wankela jsem chodila i proplouvala jeskyněmi a vyvracela hlavu na dně naší nejslavnější propasti...
Konečně jsem se dostala do rodného kraje hrdiny svého dětství - Kopčema. Nadšení pro Lovce mamutů a vlastně všechny Štorchovy knihy jsme se ségrou zdědily po tátovi. Spisovatel Eduard Štorch totiž našeho tátu skoro rok učil...
Ve svém pokročilém věku jsem byla v Moravském krasu poprvé. A zírala jsem, to vám řeknu...
No a když na Macochu, tak ze Skalního mlýna pěšky nebo vláčkem...
A šup do Punkevních jeskyní! Nutno obrnit organismus, jelikož když je venku 28 stupňů a vstoupíte do 7-8, je to perda...
No teda...!
A teď se seznamte s Romeem a Julií. Taky spolu nikdy nebudou. Nezplodí stalagnátek.... Ani za 600 let ne, neboť tak by bylo, kdyby to šlo. Švarnému Stalagmitovi a sličné Stalaktit už dávno chybí voda....
V předpoledním oparu na dně Macochy
Hele, Punkva a lodičky! Z bezpečnostních důvodů se během plavby fotit nesmi, tak jsem se nalodila a kochala se bez rozptylování...
Na jejím břehu mě zaujal půvabný kakost červenohnědý. Taky jsme spolu měli premiéru....
Následuje zajímavý úlovek z návštěvy WC. Trocha empatie by neškodila... :-)
Na horní vyhlidku nad Macochou lanovkou. Nevíte, kam koukat dřív...
Nahoře...
Pohledy vůkol i idolů. Některé detailové.
A zase dolů...
... čeká nás Dům přírody, kde konečně najdu svého Kopčema. O tom ale až příště...
