Zoufalá zpráva o stavu mých orchidejí

Už mám další.  Mini phalenopsis Fatmu.   Nejsem pod vlivem hidžábu české učitelky, jsem jen nepoučitelná. O Velikonocích jsem jí neodolala během návštěvy skleníku Fata Morgana. Tak proto.

Fatma

Možná jsem jednala i v lehkém pominutí smyslů, neboť trojský horský výstup ke zmíněné části botanické zahrady je značně vyčerpávající. Kdo tam nebyl, nepochopí. Taková malá křížová cesta. Na Bílou sobotu jsme nemohli vymyslet lepší program.

Po jazyku na vestě následovaly teplotní šoky ve skleníku.  V tropické džungli z nás lilo a mžily se nám brýle. Naštěstí vzápětí uschly u kaktusů.

Příroda má magickou moc. Tropy obzvláště. Fata Morgana u mne navodila lehce bezstarostný až povznesený stav, který nemohl skončit jinak, než koupí dalšího exempláře do mého panoptika.  Nedbala jsem ani hřímání své sestry, že mi tenhle phaleňák stejně zase chcípne.  Ano, tak pohrdavě titulovala ono kouzelné mini stvoření.

Počátkem týdne se zdálo vše v pořádku.  Bergüzar a Miriam stále kvetly a mezi nimi byla na čestném místě Fatma. Obezřetně jsem rosila (i když se to možná nemá) a zkoumala kořeny, zda jsou dostatečně stříbrné, jelikož jsem denně prahla po zalévání.

Včera zežloutlo Bergüzar slibně nalité poupě.

Dnes jsem musela uštípnout další.

Miriam nudně kvete už skoro dva měsíce a co do poupat stagnuje. Taktéž Klotylda, která je stále na hanbě.

Quo usque tandem, Fatma ?