O tramvaji, která zešílela

Nedávno jsem jela dvanáctkou v noci domů. Z Malostranské. Jak už je mým ustáleným zvykem, četla jsem si. Tma vůkol, já v jiném světě.

Najednou jsem uslyšela hlášení, že jsem na Hradčanské. Vystřelila jsem ze sedadla jak pérák, abych si vzápětí uvědomila, že už nesedím ve staré dvanáctce, na kterou jsem byla léta naučená.  JSI V INOVOVANÉ LINCE, UŽ SI NA TO KONEČNĚ ZVYKNI!  zavelela jsem svému já a dosedla zpět. Přesto pořád nechápu, proč musím cestou do Libně absolvovat takovou vyhlídkovou jízdu.

O víkendu jsme se vydali dvanáctkou (opět – asi je to má osudová tramvaj) na výlet do Prokopského údolí. Na Spartě mne pobavilo hlášení, že stanice Hradčanská je ve stanici Špejchar v ulici Chotkovy sady, nebo tak nějak. Bylo to tak zmatené, že ani nejsem schopná to reprodukovat. Pražák takové sdělení jakž takž pochopí, ale jak se v tom má zorientovat ubohý přespolní, neřku-li cizinec?

Co je to ale proti tramvaji č. 24 či 14? Už jste některou jeli? Vřele doporučuji. Dobrá schíza. Když máte štěstí, nastoupíte do čtrnáctky a vystoupíte ze čtyřiadvacítky. Nebo naopak! V Holešovicích na Orteňáku vám totiž oznámí, že číslo linky se mění na 14 nebo 24, podle toho, jakým jedete směrem.  Uši to slyší, mozek tomu nevěří.

Jako dítě jsem milovala Pohádku o staré tramvaji. Dopravní podnik hlavního města Prahy mi napsal další skazku. Uhodnete název?