Pět hvězdiček nad Vltavou i v Mexiku

"Ty kluku jeden, kde ses tady vzal v takové dálavě ..." uslyšela jsem najednou hlas své kamarádky Věry. Psal se říjen roku 1988 a my byly na dovolené v městečku Cholula, na dohled od Popocatepetlu.

Už historické záběry: zasypaná pyramida s kostelíkem, já a Johánek z Pomuku - vše v Mexiku (1988)

Obě jsme v Mexiku tehdy žily a pracovaly. Toho památného dne jsme se vydaly prozkoumat barokní kostelík na kopci nad Cholulou, který údajně založil sám Hernán Cortéz. Ovšem předtím nechal Indiány zasypat pyramidu s největším půdorysem v Mexiku. Aby jim ukázal, kdo je teď v aztécké říši pánem. Ubozí domorodci z ní tak vytvořili umělý kopec, podobný menšímu Řípu. Kolik košů hlíny museli nanosit a kolik životů to stálo ? Snad na to ani nemyslet ...

No a na té zamaskované pyramidě stál ten kostelík. A tam jsem uslyšela Věru. Podívala jsem se i já, kam kouká se slzou v oku. Na sochu s nápisem San Juan Nepomuceno. Ejhle, krajan! Náš Johánek z Pomuku ...

Pak jsem ho v té daleké cizině našla ještě mockrát. A hodně Mexičanů už teď ode mne ví, že to není žádný Ital, jak se domnívali, ale Čech jak poleno. I když byl se vší pravděpodobností potomkem německých kolonistů...

I my ho známe a cizinci už také. Pročež vytrvale leští výjev z jeho umučení na Karlově mostě. Z Jana Nepomuckého se stala celebrita. Však na jeho pověsti hodně zapracovalo už baroko a především smutně proslulá doba temna. Lepší story nemohli jezuité najít ...

Legenda o žárlivém králi a neprozrazeném zpovědním tajemství královny je profláknutá a hlavně nepravdivá. Jak to bylo doopravdy? Proč Nepomucký, když byl z Pomuku?

Sám Jan se podepisoval Johannes filius olim. Welfini de Pomuk. Prostě se ves původně jmenovala Pomuk a později byla přejmenována na Nepomuk. A Welfin se jmenoval jeho otec.

Takže -  Jan se narodil v Pomuku, v osadě, která patřila k cisterciáckému klášteru pod Zelenou Horou. Někdy mezi léty 1340-1350. Studoval nejdříve na univerzitě v Praze, pak církevní právo v Padově. Roku 1389 byl jmenován generálním vikářem, tedy zástupcem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Zároveň byl i farářem v kostele sv. Havla. A zpovědníkem královny Žofie. Tím opravdu byl.

Bohužel se ale  nechtěně zapletl do sporu mezi církevní a královskou mocí.  Král Václav IV. se neustále snažil ovlivňovat volbu nových biskupů i dalších církevních hodnostářů. A to se Janovi z Jenštejna pochopitelně nelíbilo.  Když mělo roku 1393 dojít k volbě nového kladrubského opata, dostal Václav IV. zálusk na pěkné klášterní statky a chtěl si na post dosadit někoho svého. Arcibiskup tušil, co by mohlo přijít.  Pročež urychleně nechal zvolit novým opatem jistého Odolena.  A tuhle volbu Jan Nepomucký jako generální vikář signoval. Když se Václav IV., proslulý svými záchvaty neovladatelného vzteku, dozvěděl, že byl vyšachován, vzal ho amok. Nařídil zatknout všechny, co se kolem volby motali.

Jelikož se arcibiskupovi Janovi z Jenštejna  podařilo z Prahy uprchnout, svezlo se královo běsnění hlavně na Jana Nepomuckého a jistého Mikuláše Puchníka. Nejdříve byli oba vyslýchání na Hradě, poté vězněni a mučeni  ve staroměstské rychtě. Král byl údajně přítomen a exekuci přihlížel v silně podroušeném stavu. A pořád se mu to zdálo málo. A tak Jana věšeli za svázané ruce za zády a vytahovali ke stropu. Následně mu pálili bok a použili i palečnice. Králi to nestačilo a dal rozkaz umučit oba zadržené k smrti. Pak mu asi došlo, že je to opravdu už přes čáru a chtěl po vězních, aby podepsali, že o mučení pomlčí. Mikuláš přežil a propustili ho. Johánek se z bezvědomí už neprobral a na následky krutého týrání zemřel. Psal se 20. březen roku 1393.

A tak král Václav IV. přikázal, aby mrtvolu generálního vikáře svázali a pod pláštíkem noci ji shodili z Kamenného mostu do Vltavy. Tak se stalo.

Když Vltava tělo mučedníka vyplavila, našli  je rybáři zhruba v místech dnešního Dvořákova nábřeží. Tělesné ostatky Johánka z Pomuku od nálezců převzali cyriaci - Křižovníci s červeným srdcem, kteří měli nedaleko klášter. Mučedníka poté pochovali v kostele sv. Kříže Většího.

Podle legendy bylo místo nálezu těla označeno pěti novými hvězdami, které se tehdy objevily nad Vltavou. Každá symbolizuje jedno písmeno latinského slova "tacet" (=mlčí). Ale možná i "tacui" (=mlčel jsem).  Další odkaz na báchorku o zpovědním tajemství královny Žofie a žárlivém Václavovi IV. Prostě se jen našla bulvárnější historka pro prostý lid. Tehdy totiž politika ještě tolik netáhla ...

A tyhle hvězdičky jsou Johánkovým hlavním atributem. Mívá je kolem svého biretu, dalšího poznávacího znaku. Také ho vídáme s křížem, palmovou ratolestí a v rochetě. Pro Karlův most nám ho tak vysochal Jan Brokoff už roku 1683.

Na kanonizaci si Jan Nepomucký musel docela počkat. Došlo k ní v roce 1729 a jedním ze čtyř uznaných zázraků bylo zachování jeho jazyka. Jak ale později moderní věda dokázala, jednalo se pouze o seschlou mozkovou tkáň. Jako atribut jazyk Johánkovi zůstal. A ze tkáně, co byla původně považována za jazyk, je tedy ostatek. Od roku 1736 je k vidění ve stříbrném mauzoleu ve Svatovítské katedrále, kam bylo do sarkofágu přeneseno i světcovo tělo.

A komuže Johánek z Pomuku patronuje? Hlavně Zemi České a je dokonce jedním z osmi patronů Benátek, tudíž i gondoliérů. Stará se také o voraře, vodáky, mlynáře, mosty, duchovní a chrání zpovědní tajemství. Je ochráncem proti povodni a veškerému nebezpečí z vody pocházejícímu. Dokonce pomáhá i při vodnatelnosti! Svátek má každoročně 16. května. V Praze ho už pár let slavíme barokními svatojanskými Navalis na Vltavě.

A jak tohle povídání ukončit? Co takhle Česká modlitba od Karla Havlíčka Borovského? K ní už opravdu není co dodat ...

Svatý Jene z Nepomuku!
drž nad námi svoji ruku,
ať nám Bůh dá co dal Tobě:
by náš jazyk neshnil v hrobě.
  

Dotazová glosa: Nevíte náhodou někdo, proč turisté na reliéfu u sochy Jana Nepomuckého leští svými dotyky i toho psa?  :-) 

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer)

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html