Právník a ne zloděj (sv. Ivo)

Na Karlově mostě má sochu. Na jeho hrobě v Tréguieru ve Francii je vytesán nápis "Sanctus Ivo erat Brito/Advocatus et non latro/Res miranda populo " -  tedy: "Svatý Ivo byl Bretoněc/právník a ne zloděj/pro lidi skvělá věc".

Pro most objednala jeho sochu u Matyáše Bernarda Brauna Právnická fakulta Univerzity Karlovy v roce 1711 a také ji financovala.

Od roku 1908 je ale na mostě už jen kopie, originál najdete v Lapidáriu Národního muzea. Socha je totiž stejně tak umělecky hodnotná a krásná jako sv. Luitgarda. Sousoší svatého Iva, patrona právníků,  ke kterému vzhlížejí prosebně stařec a vdova s dětmi za přítomnosti Spravedlnosti s mečem s klasicky zavázanýma očima, je tak trošku ve stínu její slávy. A to je na Karlově mostě naprostou jedničkou! Prostě je první ze všech soch - kdekoliv ji budete v literatuře hledat, je pod číslem 1.

Ivo Hélory, patron Bretaně, soudců, advokátů, notářů, farářů, soustružníků, chudých a sirotků se narodil 17. října roku 1253 v aristokratické, vévodské rodině. Od čtrnácti let studoval Ivo na Sorbonně občanské právo. Poté v Orléansu právo církevní a podrobně se zabýval Písmem. Následovala kariéra oficiála v arciděkanstvích a biskupstvích. Měl asi velké slovo, jelikož jednou dokonce zadržel daň králi, kterou pokládal za nepoctivou a neoprávněnou. Ve funkci vydžel 14 let a  pak své lukrativní místo opustil, prý proto, že ho práce už netěšila a nenaplňovala. Do smrti pak žil velmi asketickým životem a pečoval o chudé. Dostával je z bezvýchodných právních situací a nezištně jim pomáhal. Však se mu také dostalo přízviska "advokát chudých".

Ivo Hélory zemřel 19. května roku 1303. Za svatého byl prohlášen velmi brzy, už roku 1347. Od té doby je pomocníkem při právních problémech a nespravedlnosti. Podle jeho příkladu  vznikala a v mnoha zemích (Francie, Belgie, Itálie i Brazílie) dodnes fungují tzv. Ivova bratrstva, která se zabývají právní ochranou potřebných. Nezištnou.

Svatý Ivo je  také patronem řady francouzských právních fakult. Zobrazují ho většinou jako soudce v baretu a se svitkem, kolem něj bývají chudí prosící o pomoc. V ruce někdy mívá provaz nebo důtky jako připomínku asketického a kajícného života.

Bylo by fajn, kdyby všichni právníci věděli o nápise na jeho hrobě. Že být Advocatus et non latro (=advokát a ne zloděj) je - a vždy bude - Res miranda populo (= skvělá věc pro lidi)...!

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer); www.muzeum karlovamostu.cz

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html