Máte raději gervais nebo žervé? (sv. Gervác a Protáz)

Byla jsem nakupovat. Požádala jsem prodavačku o žervé v kelímku. Tvrdila, že žádné v kelímku nemají. Já ho ale viděla přímo před sebou pod skleněným pultem. I ona ho musela vidět. Přesto jsem jí ho ukázala. A dostala jsem vynadáno.

"To ale není žervé! To je GERVAJS!" Vmetla mi popudlivě do tváře stylem mluv, jak píšeš.

Na tuhle historku jsem si vzpomněla, když jsem listovala svou moudrou knihou a hledala svatého pro dnešní den.

Byl tam. Gervác. Česky. Latinsky Gervacius, francouzsky Gervais. Nebýt něj, asi bychom žervé neznali pod tímto jménem. První ho totiž začal vyrábět a prodávat jistý Charles Gervais v Normandii. Před mnoha a mnoha lety.

Dosti potravinářské osvěty, jelikož Gervác nemá dnes svátek sám.

Měl totiž bratra Protáze (Protasius). Dvojče. Pocházeli z křesťanské rodiny. Matku Valérii jim už umučili doma v Miláně, otce Vitalise zase v Ravenně.

Zde opět nutná odbočka. Tentokrát do filmů pro pamětníky. Jeden z mých nejoblíbenějších je Roztomilý člověk s Oldřichem Novým. Jak se v něm vydává za hudebního skladatele Maxe Brauna a nad svatebním ložem visí kruhy. A otec nevěsty, co si kvůli Nataše Gollové nechá oholit mohutný knír, se tam jmenuje Vitališ. Léta jsem hloubala, kde scénárista k tomu jménu přišel. Už vím. Podle sv. Vitalise, Mučedníka milánského.

Sorry. Dnes mám asociační den ...  rychle zpět k našim chlapcům, synům Vitališe.

Císař Dioklecián (už zase!!!!) tehdy pořádal jakousi vojenskou výpravu. Když vojevůdce Astasius přitáhl do Milána, povolal si místní pohanské kněze. Chtěl vědět, zda jsou mu bohové nakloněni. Jenže - kněží mu hned napráskali, že s nimi bohové vůbec nekomunikují. Prý za to můžou Gervác a Protáz, co vyznávají Krista.

A tak si Astasius bratry zavolal na koberec. A tvrdě žádal, aby obětovali bohu války Martovi. Samozřejmě narazil. První mluvil Gervác. Obeznámil přítomné s tím, že modly jsou jen modly a vítězství že je možné dosáhnout jen s pomocí Boha Všemohoucího. Astasiovi se takové řeči nelíbily a navíc ho značně  rozezlily. Takže nechal Gerváce utlouct holemi.

A hned se obrátil na Protáze. Doufal, že změní názor, poté co viděl, co mu provedli s bráchou. Kdepak. Astasiovi se dostalo přednášky č. 2 a politování, že zjevně neví, co činí. Aby vojevůdce blouda přesvědčil, že ví, došlo zase na hole. Protáz ale asi vydržel víc než jeho bratr, jelikož ho nakonec museli stít.

Mrtvoly Gerváce a Protáze prý v noci potajmu odnesl a pohřbil jistý křesťan jménem Filip a zanechal o celé akci svědectví. To po letech objevil spolu s hroby biskup Ambrož, také pozdější svatý. A nechal ostatky 19. června roku 386 přenést do nově postavené baziliky.  Jsou tam dodnes a bazilika už nese jméno sv. Ambrože. Od roku 1874 jsou  Gervác a Protáz dokonce k vidění v prosklené stříbrné schráně. Tedy to, co z nich zbylo. Dostalo se jim té cti, protože jsou velmi váženými patrony Milána.

I ve Francii tahle mučednická dvojčata milují. Mají v Paříži kostel, dokonce přímo na náměstí sv. Gervaise. A nejeden Francouz se jmenuje Gervais. Jménem nebo příjmením.

A proto u nás známe žervé i gervais ...

Glosa: na obrázku v přehledu blogů není kokon bource morušového. To jen Gervác a Protáz pohřbívají umučeného otce Vitališe (z manuskriptu ze 14. století - internet)

Literatura : Rok se svatými (Schindler, Schauer);

Všichni moji svatí na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/76155/O-svatych-trochu-jinak.html

ti speciální z Karlova mostu na :

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64999/Svati-na-Karlove-moste.html

a ještě orlojoví:

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/r/64997/O-apostolech-z-prazskeho-orloje.html