Kajetán na mostě

Krásné jméno. Zásadně evokuje Josefa Kajetána Tyla. Však se cesty českého divadelníka s jeho patronem v Praze docela zajímavě propojily. Zřejmě mu sv. Kajetán tak trochu pomáhal.

sv. KAJETÁN NA KARLOVĚ MOSTĚ (abcsvatych.com)

Sochu sv. Kajetána na Karlově mostě má na svědomí její donátor František hrabě z Lissau, který ji objednal pro malostranský řád theatinů. A Ferdinand Maxmilián Brokoff se při její realizaci vyznamenal. Jako první v Čechách (1709) reagoval na moderní vídeňský trend morových sloupů. Použitím obláčků, které obkružují vysoký jehlan sochy. A na špičku šoupnul hlavní Kajetánův atribut - hořící srdce.

Svatý Kajetán se narodil v italské Vicenze v hraběcí rodině v roce 1480. Jako vznešený synek z dobré rodiny měl všechny předpoklady pro studia. Takže zvládl v Padově obojí právo - civilní i kanonické. A pak dostal skvělé místo v diplomatických službách. U papeže ve Vatikánu.

Vždycky ale toužil pomáhat lidem. Takže, když mu zemřela ve Vicenze matka, vrátil se domů a založil nemocnici pro nevyléčitelně nemocné. Ale spíš než fyzický stav trpících mu ležela v hlavě jejich duše. Pročež hloubal o novém řádu, který by propojil mnišký život s aktivní službou bližním. Vzdal se lukrativního místa ve Vatikánu a realizoval svou myšlenku. Založil řád, který měl žít v klášteře, ale nehromadit žádný majetek. Naplánoval, že jeho příslušníci budou žít jen z náhodných darů, tedy podle něj jen z boží prozřetelnosti. A jak přišli k tomu zvláštnímu jménu? Představený nového mnišského uskupení, biskup Caraffa (budoucí papež Pavel IV.) žil ve městě Chieti (v latině Theate). A tak se řádu začalo nejprve říkat theatini a později také kajetáni. Po zakladateli.

Kajetán ale žil v bouřlivé politické době. Když vojska císaře Karla V. vyplenila Řím, museli theatini nejdříve utéct do Benátek. Pak se Kajetán po vlastní ose dostal do Neapole, kde v roce 1533 založil klášter. A tehdy začal produkovat i zázraky. Například, když měl jeden z jeho spolubratrů v noze gangrénu, lékaři rozhodli o amputaci. Kajetán se celou noc modlil u lůžka nemocného, nohu políbil a přežehnal křížem. A ráno nebylo po gangréně ani památky.

Kajetán zemřel 7. srpna roku 1547 v Neapoli. A tak se stal se i jejím patronem. Chrání hlavně proti moru. Znázorňují ho vždy jako theatina, tedy v černém taláru. V ruce držívá okřídlené nebo hořící srdce, bývají u něj lilie, ptáci, klasy, rohy hojnosti a hlavně kniha s řeholí. Také kříž theatinů - na stříbrném  nebo zeleném trojvrší ve zlatém poli. Občas Kajetán nese na ruce i Ježíška.

Řád theatinů přišel do Prahy v roce 1666. Nejdříve sídlil na Hradčanech, ale pak jim hrabě Martinic koupil dům na Malé Straně v dnešní Nerudově ulici. A hraběnka Šternberková zřídila řádu, který se v Praze staral hlavně o charitu v nemocnicích a školní mládež, kapli. Bývalo tam dost narváno, tak byl brzy postaven kostel podle projektu J.B. Matheye. Průčelí je dílem J. B. Santiniho. Dnes ho známe pod názvem kostel Panny Marie Ustavičné Pomoci a sv. Kajetána.

Když v roce 1783 začal řádit Josef II. s rušením klášterů, postihlo to i theatiny. Jejich sídlo přešlo do soukromého vlastnictví a stal se z něj obytný dům.

A jsme u Josefa Kajetána Tyla. Majitel domu, český vlastenec Jan Dobromil Arbeiter umožnil nadšené vlastenecké skupině kolem Tyla hrát v bývalém refektáři české divadlo. A tak se svatý Kajetán tak trošku podílel na našem národním obrození.

Jak léta ubíhala, v roce 1869 získali kostel i se sousedním klášterem redemptoristé, které zase v roce 1950 vyhnali komunisté. Kostel ale zůstal zachován pro náboženské účely. Dnes ho opět spravují redemptoristé, tedy Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele.

Až zas jednou půjdete po Karlově mostě, mrkněte na sv. Kajetána. Mor nám naštěstí nehrozí, ale když měl Kajetán slabost zrovna pro české divadlo, nemusel by nám sem ze staré známosti pustit ani tu hnusnou ebolu. Hýčkejme si ho ...!

Literatura : Rok se svatými (Schindler a Schauer); muzeumkarlovamostu.cz; praguewelcome.cz