Co má společného panický pel a bernardýn? (sv. Bernard)

Tak to si počtete. Zase jedna "zajímavá" figura mezi svatými z Karlova mostu. Jeho život byl naplněn samými překvapeními. Hlavně pro nás. Však obrázek uvnitř už mnohé napovídá...

Bernard se narodil na zámku Fontaines u Dijonu v roce 1090. Šlechtický synek měl ještě čtyři bratry. Traduje se, že když s ním byla matka v jiném stavu, zdál se jí sen, že porodí bílého psíka s rezavou skvrnou. Její zpovědník jí sen vyložil jednoznačně - narodí se jí syn, který bude dům boží střežit jako pes a ňafáním odhánět všechny nepřátele.

A tak byl Bernard už od útlého dětství vychováván v bázni boží. Navíc si vytvořil láskyplný vztah k Panně Marii, která se mu údajně jako roběti zjevila s Ježíškem na rukou. No a když Bernardovi už jako mladíkovi zemřela matka, doslova se upnul k té nebeské. O tom bude ještě řeč.

Bernard studoval v klášterní škole a byl velice ctnostný. Prý doslova urputně bránil svou panickou čistotu. Šlo to s ním až tak daleko, že když na něj jednou zase přišlo tělesné volání, skočil po hlavě do zamrzajícího rybníka. Prý to zabralo. Pak ho jednou na cestách s přáteli sváděla roztoužená majitelka hostince. Urputně se jí bránil a hulákal : "Loupežníci !!!!!" Což posléze kámošům vysvětlil tím, že ona dáma jej skutečně chtěla oloupit. O jeho panický pel...

Jak vidno, neměl to v životě lehké. A tak se uchýlil se svými rodnými bratry a zhruba 30 druhy na rodinný statek v Chatillon, kde všichni začali žít jako mniši. Pak komunita přešla do kláštera v Citeaux, který patřil poměrně novému řádu cisterciáků.

Zhruba po jedenácti letech dostal Bernard důvěru, aby založil nový klášter v Clairvaux. A tak se stalo. Ze zarostlého údolí plného močálů mniši vybudovali opravdové "jasné údolí" (v latině se údolí jmenovalo Clara Vallis). S novým cisterciáckým klášterem vznikla i nová, daleko přísnější pravidla. A v pětadvaceti letech už tu Bernard šéfoval jako opat. Za pár roků potom ho dokonce církevní sněm pověřil, aby sepsal řeholní pravidla templářů - tak byl uznávaný.

Když zanedlouho došlo k církevnímu rozkolu (1130), trochu se to kolem Bernarda mlelo. Za patnáct let se ale stal papežem jeho žák - pod jménem Evžen III. Ten se se svým mentorem často radil, pročež naplánovali i křížovou výpravu. A Bernard osobně objížděl Německo, Burgundsko a přilehlé okolí, aby přesvědčil lid o nutné obraně Božího hrobu. Nějak to ale nevyšlo. Hlavně kvůli byzantskému císaři, který pochopitelně neměl zájem, aby se mu územím přehnaly hordy křižáků...

Mezitím Bernard sepisoval traktáry, měl mraky vidění, rovnal spory v církvi a kázal. Hlavně o Panně Marii. Velmi tak ovlivnil mariánskou úctu ve středověku. V této souvislosti dostal i přízvisko doctor mellifluus, což zní docela hrozně, ale znamená to medotekoucí. Tak sladké prý byly pocity při poslechu jeho promluv.

K tomuto období se váže jedna originální legenda. A je teda fakt hustá ..! Když se prý jednou Bernard celý den modlil před oltářem Panny Marie, únavou a vyčerpáním ztratil vědomí. Panna Maria ho probrala a osvěžila přesným výstřikem svého mateřského mléka přímo do jeho úst. Tento výjev se ve výtvarném umění nazývá Lactatio Bernardi a vyřádilo se na něm několik malířů. Například anonymní umělci ve středověkých rukopisech, dále pak Filippino Lippi, Murillo nebo onen Alonso Cano, jehož dílko tu vidíte.

Bernard byl na sklonku života velmi vyčerpaný a často nemocný. Zemřel ve svém klášteře a mezi svými mnichy 20. srpna roku 1153. Za svatého byl prohlášen roku 1174.

Hlavními atributy světce s medovým jazykem jsou včely, úl, kniha, bílý psík (občas s tou skvrnkou), Panna Maria (občas s obnaženým prsem a proudem mléka), roucho opata cisterciáků, drak (=pokušení) a lebka. Je patronem včelařů, voskařů a Gibraltaru.

A jak je to s tím bernardýnem? Dobromyslné plemeno typu Bohouš bylo vyšlechtěno ve Švýcarsku, zřejmě pro účely tahu. Psy pak chovali mniši v Hospicu sv. Bernarda od roku 1660. To je fakt. Legenda ale říká, že s nimi zachraňovali lidi z lavin. Však všichni známe roztomilá zobrazení bernardýnů se soudkem rumu pod krkem. Nebylo to tak - psi spíše pomáhali s vozíky a se saněmi. Ale nebýt sv. Bernarda, jmenovali by se určitě jinak a taky by se tak neproslavili...

Glosa: sv. Bernarda máme od roku 1709 i na Karlově mostě. Autorem je Matěj Václav Jäckel. Na sousoší je sv. Bernard se svou favoritkou Pannou Marií.

LITERATURA : Rok se svatými (Schindler a Schauber)