O bílém koni a svatomartinské huse
Řeč je o dvou hlavních atributech dnešního oslavence sv. Martina. Třetím je plášť, ale ten se kulinářsky upravit nedá. A bílého koně, na kterém Martin letos nepřijel, v tomto směru raději řešit nebudu. Že abych někoho nezděsila…
Kdo vůbec tenhle sličný jezdec byl? Původně římský voják a pak poustevník, co to dotáhl až na biskupa v Tours!
Martin se narodil v Panonii ve městě Savaria (dnes Szombathely v Maďarsku). I jeho otec byl voják, takže synek dostal jméno po bohu války Martovi. Život měla rodina toulavý, tenkrát prostě římské legie táhly Evropou sem a tam.
Takže mládí prožil Martin v Pavii. Na dnešním severoitalském území se také setkal s křesťanstvím, které ho fascinovalo. Prý hltal hlavně vyprávěnky o egyptských a syrských zbožných poustevnících. Rodiče jeho vášeň nesdíleli a o synkově budoucnosti rozhodli jednoznačně. V patnácti - šup do armády.
I když se to Martinovi vůbec nelíbilo, byl poslušný a ve vojsku držel hubu i krok. A taky sbíral frčky. Stal se důstojníkem a později dokonce císařským gardistou. Až se roku 334 octl v Galii, v Amiensu.
Na křesťanství ale Martin nezapomněl. Tradice říká, že byl skromný, choval se hezky k podřízeným a hlavně k otrokům. Jeho soucit s bližními ho proslavil ještě víc než jeho bílý kůň. Když se totiž podle legendy jednou vracel do tábora, poprosil ho polonahý žebrák o almužnu. Martin u sebe neměl nic, čím by ho obdaroval. A pak ho něco napadlo - sundal svůj důstojnický plášť, mečem ho přeťal a půlku podal ubohému muži, aby se alespoň trochu zahřál. A na druhý den ve snu uviděl a také uslyšel Ježíše, jak říká andělům, že do pláště jej oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu…
Takové znamení se nedalo přehlédnout. Následoval křest, odchod z armády a studia u biskupa Hilaria v Poitiers. Poté, co přijal Martin nižší svěcení, vrátil se do rodné Panonie a snažil se místní pohanské obyvatelstvo obrátit na víru. Ale místní situace se jeho přičiněním tak rozdivočela, že musel uprchnout do Itálie. A tam si konečně splnil své dávné přání - stal se poustevníkem. Po nějaké době se Martin přemístil zase do Galie, kde nějakou dobu žil sám v rozjímání a modlitbách. Později ho biskup Hilarius vysvětil na kněze. Říká se, že už tehdy Martin ohromoval zázraky - nejslavnější je oživení dvou mrtvých.
A pak jenoho dne v Tours zemřel biskup. Všichni chtěli na jeho místo Martina, ale on byl skromný a měl dojem, že je taková funkce až moc. A tak, když pro něj přišli, pokoušel se ukrýt v husinci. Jenže, jak mezi husy skočil, ty se rozkejhaly a schovku prozradily. A lidé měli biskupa a sv. Martin další atribut. A my, na paměť této události, husy trestáme za jejich práskačství na pekáči. Každoročně.
V Tours, už jako biskup, žil Martin tak, jak byl doposud zvyklý. Odmítl honosné sídlo a pobýval s mnichy před branami města v jakési chatrči. Tehdejší klér byl dost bohatý a zvyklý na luxus, neboť si ho šlechta hleděla. Proto bylo skoro skandální, že takový hodnostář na významném postu, chodí oblečený jako špinavý trhan a vůbec se chová divně. Někteří se Martinovi posmívali a měli ho za blázna, ale jiní, hlavně prostí a chudí lidé, ho milovali.
Martin byl celý život zaníceným bojovníkem proti pohanským zvykům. Mnozí ho považovali až za fanatika. Neboť systematicky ničil modly a rituální posvátná místa. Dokonce se pustil i do megalitů v Bretani, které jsou dnes chráněnou historickou památkou. Nu, aspoň něco tam zůstalo, jak vidno…
Takovéhle akce se Galům moc nelíbily, takže Martinovi často šlo i o život. Ale prý ho chránily ty jeho zázraky. Ale nedělal to jen pro sebe - pověsti vyprávějí, jak uzdravoval nemocné, křísil mrtvé a odvracel pohromy válečné i přírodní. Jeho misijní cesty křižovaly snad celou Galii. Dodnes je po sv. Martinovi ve Francii pojmenována řada měst, vesnic i kostelů. Všude zanechal stopy.
Martin zemřel jako osmdesátiletý stařec přirozenou smrtí v roce 397 na jedné ze svých výprav. Jeho tělo převezli do Tours, kde ho pohřbili s velkou pompou, právě 11. listopadu. Nejdříve do krypty, nad níž postavili kapli a později i baziliku. Místo posledního odpočinku sv. Martina se stalo významným poutním místem. Jenže - svět v dalších stoletích vřel, a tak místo poničili nejdříve hugenoté a pak i francouzská revoluce. Současná bazilika je z roku 1900.
Sv. Martin byl vždycky hodně populární. Je patronem vojáků, jezdců, koní, podkovářů vinařů, cestujících, žebráků a dokonce i abstinentů. A také mého šéfa, který nosí jeho jméno. A tak vinšuju všechno nejlepší nejen jemu, ale i ostatním dnešním oslavencům!
Česká tradice sv. Martina vždycky milovala, a tak i dnes pečeme jeho rohlíčky, pijeme jeho víno a hodujeme u stolu, kde hlavní roli hraje pečená husa. Nejkrásnější atribut, o jakém jsem kdy psala…
Námět : Rok se svatými (Schindler a Schauber), obrázky-internet
Šárka Bayerová
O šikovné milence Toničce
Tak jsem trošku francouzského krále v minulém článku přechválila. Šlo o jeho druhou milenku Antoinette, tedy Toničku. Na rozdíl od své předchůdkyně od Karla VII. zřejmě žádný oficiální glejt nedostala.
Šárka Bayerová
První oficiální milenka
Královská, co na svou lásku dostala glejt. Kde jinde, než ve Francii. A tak se v první polovině patnáctého stoleti otevřela cesta mnoha dalším...
Šárka Bayerová
Nudíte se? Kupte si novou postel! Nebo klidně dvě!
Kam se hrabe medvídek mýval... Když máte dostatečnou trpělivost a dočkáte se dodávky, pak vás čeká ta pravá zábava!
Šárka Bayerová
Svatá princezna (dokončení)
Ella, vnučka královny Viktorie. Ruská velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna. Když ovdověla, všechno se změnilo...
Šárka Bayerová
Svatá princezna (2. část)
Ještě doma v Hesensku jí říkali Ella. Provdala se do ruské carské rodiny a stala se velkokněžnou Jelizavetou Fjodorovnou.
Šárka Bayerová
Svatá princezna (1. část)
Se strašným osudem. Vnučka královny Viktorie, provdaná za ruského velkoknížete. Žila v bouřlivé době, která ji smetla...
Šárka Bayerová
Někteří psi na tom nejsou zase tak zle...
...jak naznačuje nedávný rozdurděný článek jednoho ko!egy blogera. Reaguje na reklamu na psí žrádlo a na údajný fakt, že psi sami doma hodiny "trpí"...
Šárka Bayerová
Tak si tak říkám...
... že možná zrovna snídáte. A že by vás třeba zajímalo, co se občas objeví na stole u někoho jiného...
Šárka Bayerová
Kterak u nás schováváme Ježíška
Už je to drahně let, co jsem žila v Mexiku. Od té doby říkám, že polovinou srdce jsem Mexičanka. A tak jsem si sem přivezla nejen nádherné vzpomínky, ale i tradice...
Šárka Bayerová
Jak jsem se vyabstinovala aneb S novým rokem nejdál dojdeš...
... aneb jsem tu zas. Tak se ukaž, recidivo! Třeba a konečně budeš jednou pozitivní. Asi se mi stýskalo...
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - konečně finále!
Tak to máme letos za sebou. Dokonce přišla i Madonna. Zřejmě už víte, že příští rok pojedeme do Amsterdamu. Média se dokonale postarala.
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - Tel Aviv - (2. semifinále)
Začínám si myslet, že u zpěvaček je vstupenkou na eurosongové klání rádoby roztomilé kňourání nebo naopak řev divé ženy. U umělců opačného pohlaví jednoznačně vítězí schopnost nasadit hlas ublíženého kastráta.
Šárka Bayerová
Shalom, Eurovision Song Contest 2019! (1. semifinále!)
Shalom, Tel Aviv! Rok se s rokem sešel a po loňském vítězství zpěvačky Netty jsme s Eurosongem od včerejška v Izraeli.
Šárka Bayerová
Padesát let? To nám to ale uteklo...
Když mi přišla pozvánka, oči četly, ale mozek se vzpouzel. Padesát let od skončení devítiletky? Já se picnu...
Šárka Bayerová
Jak jsem nevyhořela
Trochu vošajslich titulek v době, kdy u nás kdeco hoří a za humny taky. Dokonce i Notre-Dame. Ale jinak to nejde. Já se totiž stěhovala...
Šárka Bayerová
Fronta na Alžbětu
...se stála v Literární kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze. Když tu slovenská Brňačka -a místní blogerka - Alžběta Vlčková podepisovala svou knihu "Sfumato"...
Šárka Bayerová
Mám dvě otázky, pane premiére
A fakt sorry jako, zas se budou týkat vašich dětí, resp. jen jednoho z nich. Prostě mě to zajímá....
Šárka Bayerová
Kritika České televize?
Je to svízelné něco vytvořit a všem se zalíbit. Nebo aspoň někomu. Když je kritik všudypřítomný.....
Šárka Bayerová
Ostrava!!!
Sto roků v šachtě jsem nežila, a tak jsem taky nemlčela. Nakonec s mlčením mám odjakživa problémy. Natož pak na scuku blogerů v kraji razovitem...
Šárka Bayerová
Stoletá vzpomínka
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anička 22. března roku 1918 psát deník.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 547
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1510x
( aladul333@gmail.com )
Seznam rubrik
- Kde se vzalo slovo...?
- O ženách, které se nedaly
- Vzpomínky na historii
- Pikanterie z historie i světa
- Fotoblogy
- O psech
- O lidech
- O psech a lidech
- O zvířatech a lidech
- O svatých trochu jinak
- Svatí na Karlově mostě
- O apoštolech na orloji
- Osobní
- O exotickém vaření (zvesela)
- Historky všeho druhu
- Komentované události, glosy
- Povídky
- O mé rodině a jiné květeně