Kumánka v Čechách

Byla sice už jen poloviční nájezdnicí, ale divokou krev měla. Jako třetí manželku v pořadí si ji vybral Záviš z Falkenštejna. Tak trochu už věděl, do čeho jde, jelikož šlo o sestřenici jeho nebožky ženy, královny vdovy Kunhuty.

Kumáni, Polovci (viz Polovecké tance z opery Kníže Igor) nebo někdy i Kipčakové byli turkický nomádský kmen z oblastí v povodí Volhy a severních břehů Černého moře. Když na ně koncem třicátých let 13. století zatlačili Mongolové, pohnuli se směrem k Uhrám. Tam z toho nastalo poněkud zděšení. A tak se král Béla IV. strategicky dohodl s kumánským chánem Kötenem. Za příslib neútočení a přijetí kříže poskytl pohanským  nájezdníkům azyl v oblasti mezi Dunajem a Tisou. A aby pakt zpečetili, zasnoubili oba pohlaváři své děti. Kralevice Štěpána a chánovu dceru, později zvanou Alžběta Kumánská. Oba ještě v dětském věku.

Jenže Mongolové se už tlačili i do Evropy a z druhé světové strany se periodicky válčilo s naším Přemyslem Otakarem II.. Bylo takzvaně husto. Uherská šlechta byla obezřetná a paktu s Polovci moc nevěřila. Nájezdník jako nájezdník. A tak chána Kötena raději nechala zamordovat. Zasnoubení ale zůstalo v platnosti a svatba se nakonec konala v roce 1253. Ženichovi bylo dvanáct let, nevěstě jen o něco málo víc. Už se ale vdávala jako křesťanka. To bylo tehdy nejdůležitější. A jelikož se žádný její portrét nedochoval, pouze zobrazení postavy na mincích, nabízím vlevo ukázku, jak asi vypadaly kumánské ženy v plné polní.

Když Béla IV. v roce 1270 zemřel, usedl na trůn Štěpán, toho jména pátý, i se svou kumánskou ženou. Nekraloval dlouho, protože zemřel za dva roky. Měl ale šest dětí. A tak královna Alžběta Kumánská panovala jako regentka za svého syna až do jeho dospělosti. Mladý král Ladislav/László (vpravo) dostal už jako dítě přízvisko Kumán, jelikož tíhl ke společnosti svých kočovných předků a příbuzných. Pobýval s polodivokými Kumány v jejich táborech, oblékal se jako oni (dokonce i u  dvora) a měl desítky konkubín. Manželku Isabelu z významné francouzské dynastie Anjou zavřel do kláštera, aby ji neměl na očích. Tenhle život uherská šlechta nevydýchala. Pohanských Polovců se pořád bála (pokřtít se většinou nedali, a pokud ano, tak jen na oko) a excentrický král je provokoval. Takže ho zavraždili roku 1290 a na trůn dosadili jeho strýce Ondřeje. Ale to už časově trochu předbíhám následující děj.

Přesto ale dodávám, že kolem roku 1290  zemřela i Alžběta Kumánská. Jelikož jde o pramáti všech významných evropských rodů. Jedna z jejích dcer - Marie (vlevo) - se totiž provdala za neapolského krále Karla II. z Anjou a měla mraky dětí. Mimo jiné Karla I. Martela. A hodně dcer, které se povdávaly na nejvyšší evropské posty. A tak teď víme, že nejslavnější francouzští králové byli původu nájezdnického.

Další dcera výše zmíněné pramáti,  Alžběta Kumánka, se narodila kolem roku 1255. Už jako pětiletou ji šoupli k dominikánkám na Zaječím ostrově (dnes Markétin ostrov/Margit sziget v Budapešti), kde šéfovala její teta Markéta Uherská, pozdější svatá. Ostrov dostal později jméno po ní. Když Markéta zemřela na tyfus v roce 1271, převzala velení v konventu Alžběta Kumánka. Asi ji to moc nebavilo, protože brzy pláchla ke své sestře Kateřině do Srbska. Tam se zapletla s bratrem svého knížecího švagra Milutinem, pozdějším srbským králem Štěpánem Urošem II. (vpravo). Snad se i vzali a měli dceru Zoricu (jde pouze o dohady!) a nějakou dobu spolu žili v poklidu. Jenže královští příbuzní si na jeptišku-hříšnici brzo došlápli. Milutin podlehl tlaku a raději se s Alžbětou rozvedl. Načež byla uprchlice navrácena zpět do Budína. Prý bez dcery a zase do kláštera. Funkce abatyše jí ale kupodivu zůstala. Možná proto, že jejím hlavním úkolem bylo hlídat odstavenou královnu Isabelu z Anjou, kterou tam nechal zavřít její divoký manžel Ladislav Kumán. Tohle všechno se dělo před rokem 1282.

No a z konventu Alžbětu Kumánku po nějakém čase vytáhl náš Záviš. Nebyla to žádná charita. Byl jen dobře informován. Možná od své manželky Kunhuty, která zemřela roku 1285. Byla totiž Alžbětina sestřenice. Kolem Ladislava Kumána už tehdy panovala mírně výbušná atmosféra a Záviš věděl, že v případě smrti neoblíbeného uherského krále, by měly děti jeho sester nárok na následnictví. A tak požádal ve vší slušnosti o Alžbětinu ruku a Ladislav Kumán mu svou sestru dal. Vzali se v květnu roku 1288 a už v prosinci téhož roku se jim na Svojanově narodil syn. Upletli si ho před svatbou nebo byl nedonošený?

Zmíněná svatební rošáda zřejmě byla poslední kapkou v nabouraném vztahu krále Václava II. k původně milovanému otčímovi. Když Záviš svého korunovaného pastorka pozval na Svojanov na křtiny, Václav si vymínil, aby nejdřív Záviš přijel do Prahy a na Svojanov ho doprovodil osobně. Pak na pražském dvoře padla klec. Záviše zajali a uvěznili. Alžběta se synem raději hned utekla ke své královské sestře Marii do Neapole. Její pobyt u tamního dvora je doložen ještě v roce 1300. Pak se stopa ztrácí…

Provokativní životní pouť krásného a mocichtivého Záviše skončila 24. srpna roku 1290 pod hradem Hluboká. Jeho hlava nepadla pod žádným prknem, jak často tvrdí česká lidová tvořivost, ale sťali ho sekyrou se širokým ostřím, zvanou plkno.

Kumánsko-uherské plány mu prostě nějak nevyšly…

Zdroje některých informací (mimo vlastní hlavu):  Wikipedia; zamek-ceskykrumlov.cz; e-stredovek.cz; obrázky - internet