Uměla se prosadit

Když roku 1509  korunovali jejího sotva tříletého bratra Ludvíka ve svatovítské katedrále českým králem, rozbrečela se. Bylo jí to líto a chtěla taky. 

A tak tatínek Vladislav Jagellonský vzal korunu ze synovy hlavy a vložil ji i na hlavu své šestileté dcerky Anny. V té chvíli ani netušil, jak prorocký byl…

Obě děti už dávno neměly maminku. Královna Anna z Foix zemřela tři týdny po Ludvíkově narození. A Ludvík byl velmi slabé miminko, takže se se muselo počítat se vším. Rozehrála se složitá politická a sňatková šaráda. Obě české a uherské královské děti byly zaslíbeny mocným Habsburkům.  Plánovaným ženichem a nevěstou měly být děti španělské královny Juany/Jany Kastilské, zvané Šílená a jejího manžela Filipa Habsburského. Přezdívalo se mu Sličný , ale ještě „krásnějším“ byl fakt, že šlo o syna římského císaře Maxmiliána I.. 

Ale malý Ludvík Jagellonský se ze všeho vykřesal. Nejdřív ho korunovali králem uherským, pak i českým. Žili se sestrou  Annou na budínském dvoře a jejich tatínek čekal, až trochu vyrostou, aby se mohly naplnit plány prozíravého císařského dědečka jejich potenciálních budoucích partnerů.  Jaké plány? Usadit Habsburky na dalších evropských trůnech. Povedlo se, jak víme z historie. Nás tahleta povedená sňatková taškařice dostala do habsburského područí na téměř 400 let …

V roce 1515 se ve Vídni mezi Jagellonci a Habsburky podepsaly svatební smlouvy. Devítiletého Ludvíka oženili s desetiletou Marií Habsburskou. No a sám císař Maxmilián I. si v zastoupení některého ze svých vnuků vzal dvanáctiletou Annu. Hodlal si totiž ještě rozmyslet, za kterého z chlapců ji provdá. Anna i papá Vladislav Jagellonský doufali, že los padne na nejstaršího Karla, neboť byl následník.

Zanedlouho ale začalo padat něco jiného.  Korunované hlavy, a jako mouchy. Rázem bylo všechno jinak. Začalo to roku 1516 smrtí Vladislava Jagellonského. Českým a uherským králem se stal desetiletý Ludvík.  Hned po Vladislavovi zemřel španělský král Ferdinand Aragonský, taktéž dědeček (z matčiny strany) možných ženichů. Doposud vládl za svou údajně šílenou dceru Janu, kterou nechal zavřít na hradě v Tordesillas. Takže se králem stal šestnáctiletý Karel, neboť i jeho mocenským choutkám zavřená maminka vyhovovala. Najednou pro něj byla naše Anna Jagellonská málo. Takže ji Maxmilián promptně provdal za mladšího Ferdinanda. A brzo na to umřel taky. Maxmilián. Čímž se ze španělského krále Karla rázem stal i římský císař Karel V..

Anna prý byla zpočátku velmi zklamaná, že ji Karel, resp. jeho dědeček, nechtěl. O to příjemnější bylo, že manželství s Ferdinandem bylo šťastné. A to se u princů a princezen stávalo málokdy. Vzali se v Linci roku 1521, když bylo oběma osmnáct let. Prý se velmi milovali a chovali se k sobě moc hezky. Nějakou dobu neměli děti. Hodně spolu cestovali - Anna prý skvěle jezdila na koni. Píše se o ní, že měla milou povahu, proslula svou láskou k vyšívání - prý z jejích rukou vycházely samé skvosty, neboť vyšívala hlavně zlatem. Byla velkou zastánkyní humanismu. 

V roce 1526 čekali Ferdinand a Anna své první dítě. Zlomový rok v jejich životě. Dcera Alžběta (budoucí polská královna) se narodila 9. července. A 29. srpna proběhla bitva u Moháče. Annin bratr Ludvík se při ústupu z prohrané bitvy s Turky utopil v bahně. Po jeho smrti se ukázalo, jak prozíravé byly (z hlediska Habsburků) plány dědečka Maxmiliána. Ferdinand byl zvolen českým králem. Toho jména byl první. A byl taky první v nepřetržitém sledu Habsburků, kteří se tu usadili a vládli nám až do roku 1918.

A Anna? Ta se nebývale rozrodila. Od roku 1526 šlo jedno dítě za druhým. Každý rok. Po Alžbětě přišel Maxmilián (II. - budoucí císař), pak Anna, Ferdinand, Marie, Magdaléna, Kateřina, Eleonora, Markéta, Jan, Barbora, Karel, Uršula, Helena a … Johana. Právě po jejím narození (1547) zemřela Anna na horečku omladnic. K tomu se ale ještě dostaneme…

Dětí bylo celkem 15 a mimo dvou se všechny dožily minimálně dospělosti. Mezitím byl Ferdinand zvolen i králem římskoněmeckým (1531). Píše se o něm, že byl  vděčný a šťastný, že má velkou, krásnou a fungující rodinu. Jelikož něco takového v dětství vůbec nezažil (viz proklik u Jany Šílené) . Proto asi také v dobrém rozpoloženi naplánoval a postupně realizoval (1538-1565) jednu z nejkrásnějších staveb v Praze. Renesanční Letohrádek královny Anny. Dárek z lásky. Hezké, ne? 

Když Anna Jagellonská zemřela tři dny po porodu dcery Johany (27.1. 1547), byl král  Ferdinand I. bez sebe žalem. Nechal svou manželku pohřbít ve Svatovítské katedrále. Přežil ji a truchlil pro ni sedmnáct let. Prý se už nikdy žádné ženy ani nedotkl.  Ale politickou kariéru budoval dál, jelikož se v roce 1556 stal římským císařem. Brácha Karel V. tehdy abdikoval a přepinkl na něj vládu..

Když v roce 1564 Ferdinand ve Vídni zemřel, byl podle své poslední vůle převezen do Prahy, aby mohl být pochován vedle své milované manželky.

Tak. A teď mi celé vyprávění vyznělo jak ufňukaná červená knihovna. Pozor na to, Ferdinand I. Habsburský nebyl žádný lidumil, ani milovník Čech. Spíš naopak. Byl zastáncem absolutismu a podle toho to tady taky vypadalo. Neklidná doba s mnoha povstánimi i válkami. Na druhou stranu ale Ferdinandovi vděčíme za spoustu pražské krásy, protože založil m.j. královské zahrady a zmíněný letohrádek. Údajně nejčistší renesanční stavbu na sever od Alp. A taky po obrovském požáru, který roku 1541 přeskočil z Malé Strany až na Hrad, nechal opravit velmi poničenou Svatovítskou katedrálu.

Jenže - všeobecně  se vždycky vědělo, že to bylo na přání jeho hodné ženy Anny…

Fakta - zdroj: kralovskedilo.ktf.cuni.cz