Vzala si vlastního strýce a dokonce i bratrance

Ne každého zvlášť. Oba najednou v jedné osobě. Ti Habsburkové už to vážně přeháněli. A byli doslova nepoučitelní...

Španělský král i Habsburk Filip IV. totiž dokázal provdat svou nejmilejší dceru Margaritu za mladšího bratra její matky, tedy své manželky Marie Anny Habsburské. 

A to se jim mezitim narodil infant s velkou hlavou, který se naučil chodit až v šesti letech a měl tak znetvořený obličej, že se nemohl ani pořádně najíst a napít. Proč? Protože sedm z jeho osmi praprarodičů z obou stran pocházelo z jedné ženy - kastilské královny Jany Šílené. A nešlo jen o ni. V rodokmenu byli i další společní příbuzní. Připomínám, že do popisovaného spolku patřil i náš císař Rudolf II. No a zmíněný španělský Filip IV. a jeho manželka byli také bratranec a sestřenice. Proto jim všechny děti umíraly hned po narození. Zůstala jen Margarita a zmíněný následník Carlos, později řečený Zakletý (Hechizado), který se přes množství svých postižení a debilitu dostal na španělský trůn jako Karel II. Dokonce už ve čtyřech letech, když jeho korunovaný  otec náhle zemřel.

K Filipovi IV. si neodpustím jeden drb. Ze dvou manželství se mu narodilo celkem 12 dětí. Většinou ale pomřely, jak už jsem uvedla. Pročež si to asi král kompenzoval jinde, protože měl osm levobočků, z nichž každý měl privilegium své vlastni matky. Povětšinou šlo o herečky a dvorní dámy. Všichni nemanželští potomci (mimo jedné dcery) se dožili dospělosti a někteří i vlastního stáří. Diametrální rozdíl, když se podíváme na legitimního Carlose, který se sotva uměl podepsat. Nejdřív za něj kralovala matka jako regentka (nejen proto, že byl dítě) a pak "nenápadně" dvě panovačné manželky. Ano, dokonce ho oženili. Dlouho to ale nevydrželo. Carlos II. zemřel v 38 letech. Děti naštěstí neměl. A tak s ním vymřela dynastie...

Margarita štěstí měla. Že se roku 1651 narodila zdravá. Byla také docela hezká, a možná i proto se stala nejoblíbenějším modelem dvorního malíře Diega Velázqueze. Portrétoval ji mockrát. Znáte jeho nejslavnější obraz „Las Meninas“ (kdyby ne, tak je vpravo), kde se autor zvěčnil taky? Margarita je na něm hlavní hvězdou - holčička uprostřed. A kdo je tahle barokní panenka? Pozdější římská císařovna, ale také česká a uherská královna Markéta Marie Terezie Habsburská. 

Už jako batole ji zasnoubili Leopoldovi, jelikož byl synem římského císaře Ferdinada III. S následnictvím se u něj původně moc nepočítalo, měl totiž staršího bratra. Jenže ten náhle zemřel na neštovice a z Leopolda byl nejdřív král uherský (1655), pak český (1656) a nakonec i císař římský (1658). A Margaritini rodiče usoudili, že by mohl být v záloze i na španělský trůn, kdyby se náhodou něco stalo s permanentně nemocným a těžce postiženým Carlosem. Jako manžel infantky Margarity a bratr její matky královny. A protože bylo příbuzenství propletené úplně příšerně, nebyl Leopold jen Margaritiným strýcem, ale také jejím bratrancem. Vzali v roce 1666, když bylo Margaritě - Markétě pouhých patnáct let. Svatební akci dotáhla do konce Margaritina matka, jelikož otec byl už rok po smrti. Čímž se Marie Anna Habsburská, t. č. regentka, stala tchyní vlastního bratra. Slušné panoptikum...

Kupodivu bylo nové příbuzenské manželství velice šťastné. O jedenáct let starší Leopold miloval umění. Skládal hudbu (údajně velice dobrou), budoval ve Vídni barokní město s honosnými paláci, kostely, morovými sloupy a sochami. Podporoval zakládání univerzit, knihoven a vědeckých společností. Leopold měl také obrovskou slabost pro barokní divadlo. A taky byl velice jazykově nadaný. Nejraději mluvil italsky, ale uměl i latinsky a samozřejmě německy a španělsky.

Také královna a císařovna Markéta milovala hudbu a divadlo. Ke svým sedmnáctým narozeninám dostala naprosto velkolepé dílo - operu „Il Pomo d´Oro“ (Zlaté jablko), kterou zkomponoval Pietro Antonio Cesti na její žádost. Premiéra ve Vídni v červenci roku 1668 je dodnes považována za vrchol barokní opery.

Bohužel nebylo Margaritě dopřáno dlouhého žití. Zemřela roku 1673, když jí bylo jen 21 let. Zase při porodu, jak to u princezen, královen a císařoven bývalo víc než časté. Z jejích čtyř dětí, které umíraly většinou do roka (první syn dostal jméno Ferdinand Václav), přežila do dospělosti pouze dcera Marie Antonie, jejíž dědičné nároky na trůn později rozpoutaly „válku o dědictví španělské", i když ona sama už byla několik let mrtvá. I takové paradoxy občas přinášela vysoká politika...

Jako česká královna a římská císařovna se Markéta/Margarita tedy nedožila mohutných selských povstání, která propukla v Čechách roku 1680, ani následné petice sedláků, kterou předali jejímu manželovi. A tak nemohla být u sepsání prvního robotního patentu pro Čechy (omezení roboty na tři dny v týdnu), který Leopold I. vydal téhož roku. 

Nestihla to ani druhá císařova manželka Klaudie Felicitas Tyroská (další setřenice), která zemřela v roce 1676, aniž by dala císaři kýženého mužského dědice.

Až třetí Leopoldova žena Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská porodila dvě další korunované hlavy: Josefa I. a Karla VI., tedy otce přeslavné císařovny Marie Terezie…

Fakta:  Wikipedia espaňola