Pražské hampejzy a jejich harapanny
Bývalo to výnosné řemeslo. Ale jen pro ty, kteří nevěstince provozovali. Historické prameny ze čtrnáctého století uvádějí, že majiteli hampejzů bývali často preláti. Například jistý Ludvík Kojata si zařídil dům kurevný přímo ve svém baráku poblíž kostela sv. Apolináře. A jeden farář od sv. Jiljí měl zase pod palcem hampejz v Podskalí pod Vyšehradem. Zisky z prostituce ale plynuly i jinam. Městům. Takové podnikání jim velmi vyhovovalo, protože díky tučným poplatkům se plnily i jejich pokladnice.
A harapanny samé? Do zmíněného řemesla je většinou přivedla chudoba a zoufalství. Pak dostaly i jakýsi cejch - na veřejnosti musely nosit žlutý šlojíř, aby si je náhodou někdo nespletl s počestnými měštkami. Pražským nevěstkám se ale také dostalo malých privilegií - o vánocích směly chodit koledovat. Dokud jim to v roce 1390 rada Starého Města pražského nezatrhla.
Středověký svět prostituce měl také své vnitřní nepsané regule. Hampejzy povětšinou vedly ženy (mimo těch prelátů), které moc dobře uměly své „podřízené“ ovládnout. Půjčovaly jim peníze na tak vysoký úrok, že ubohé mandeleny nemohly nikdy svůj dluh splatit. Pak se musely zavázat, že stydkou chalupu (to jsou názvy, co?) nikdy neopustí. Nebylo úniku, protože majitelky nevěstinců měly povětšinou podplacené městské úředníky (hlavně sexuálním servisem gratis), takže jim radnice šla na ruku. Pročež se třeba mohlo stát, že na Novém Městě pražském byla v roce 1398 jistá harapanna jménem Dorota popravena. Měla velké dluhy a pokusila se z domu kurevného uprchnout…
Nevěstky se samozřejmě často vyskytovaly i v lázních a hlavně v hostincích. Nejubožejší ale byly ty, co se prodávaly na ulici. Zákazníky si povětšinou vodily za hradby k Vltavě, kde poskytovaly své služby mezi haldami dřeva, které tam vršili voraři. Proto se jim říkalo „haldecké“. O stupínek výš nad nimi byly tzv. „věnečnice“, které pod záminkou podomního prodeje květinových věnečků docházely za zákazníky přímo k nim domů.
Pro obchod ve velkém byly ale stěžejní už zmíněně hampejzy. V druhé polovině čtrnáctého století měla Praha dva "nejvykřičenější“ - Benátky a Krakov. Ten druhý byl pro zákazníky k dosažení v také vykřičené stejnojmenné čtvrti u hradeb Nového Města pražského. Tradice se v místě asi drží, jelikož jde o dnešní oblast kolem Krakovské ulice.
Jméno Benátky dostal rozlehlý dvorec na staroměstském předměstí u tehdejší Benátské ulice (v rámci dnešních ulic jde o oblast mezi Konviktskou, Bartolomějskou a Na Perštýně). Šlo o shluk malých domků, kde harapanny provozovaly své řemeslo. Také proto byla mezi tehdejšími počestnými ženami jedna z nejhorších nadávek: „…jsi horší než TA z domku!“
Z dobových dokladů je známo, že roku 1359 - tedy za panování Karla IV. - prodala jistá Keruše Hoffartová, zřejmě majitelka hampejzu nebo „jen“ kuplířka, parcelu v Benátské ulici městskému katovi. Ten si tu postavil dům a v okolí začal podnikat v nejstarším řemesle světa. A prodejné ženy se sem začaly stahovat. Tak se Benátky staly centrem pražské prostituce. A prosluly natolik, že si jich začali všímat nejen mravokárci, ale i někteří kněží, kteří určitým způsobem předběhli Mistra Jana Husa.
A kazatel Jan Milíč z Kroměříže se do Benátek vrhl po hlavě. Horlil a upozorňoval na místní smilstvo tak dlouho, dokud nezískal podporu císaře Karla IV. a jeho manželky Alžběty Pomořanské. V roce 1372 nechal Benátky částečně zbořit a na jejich místě začal budovat tzv. Nový Jeruzalém. Nápravné místo pro padlé ženy s kaplí sv. Máří Magdalény, sv. Afry a sv. Marie Egyptské. Byl v tom záměr, neboť všechny tři svaté měly s prostitucí své zkušenosti. Podle tehdejšího výkladu. Jelikož Máří Magdaléna byla v tomto směru církví už dávno rehabilitována. Pro zajímavost sem přidávám proklik na všechny tři zmíněné svaté, jelikož jejich životní příběhy jsou více než zajímavé. Obzvlášť sv. Marie Egyptské.
No, a u kaple nechal Milíč postavit útulek pro nevěstky, které se daly na pokání. A nebylo jich málo, jelikož charismatický kněz měl opravdu dar slova. A navíc kázal česky! Následně reformátor rozšířil Nový Jeruzalém přikoupením dalších dvaceti sedmi (!) domků, kde se bývalé helmbrechtice věnovaly řádné práci. Byl nad nimi přísný dohled, ale jejich pobyt zde byl naprosto dobrovolný.
Zmíněnou akci „obrácení“ pro nás zachytil ve své Slovanské epopeji malíř Alfons Mucha. Velkolepé plátno se jmenuje „Klášter z nevěstince“. Výjev podal malíř dramaticky i symbolicky - skupina padlých žen, kterým Milíč káže, odkládá honosné šperky, strhává si šaty a mění je za bílá roucha řádových sester. V popředí obrazu sedí dívka se zavázanými ústy jako zpodobnění nápravy a pokání. A budování něčeho nového a převratného zase naznačuje nesmírnou lidskou obětavost a opravdovou pomoc trpícím.
Své skoro životní dílo Jan Milíč z Kroměříže nedokončil. V Novém Jeruzalémě ještě stihl založit kazatelskou školu i s ubytovnou. A pak, v roce 1374, si ho zavolal papež kvůli jeho kázáním na kobereček do Avignonu. Brzy poté tam Milíč zemřel…
No a po něm přišlo na řadu období Mistra Jana Husa. Ani ten nedal nevěstkám pokoj. Ve svých kázáních je nazýval „kněžskými ženami“ (právě pro jejich propojení s preláty) a byl velmi adresný:
„Arcinemravné s nimi vstupovat v pohlavní svazek jest… Kdo svůj úd v nich smáčet bude, tím svůj souhlas s papežem vyjeví!“
Až tak to bylo tehdy ostré! V bouřlivém husitském roce 1419 došlo ve svatém reformním nadšení i k hromadnému boření hampejzů a vyhánění nevěstek z Prahy. Pro trestání cizoložství, smilstva, obžerství a jiných nemravností byl dokonce zřízen zvláštní úřad.
Jenže pak husité svůj boj prohráli a jak známo, císař Zikmund byl v tomhle ohledu úplně jiný. Slovy klasika řečeno, byl na prostitutky prostě fanda. Přesto se ale pražské obce o něco pokusily ještě roku 1435. Čyři pražské artikuly podmiňovaly přijetí císaře Zikmunda za českého krále slibem, že nedopustí návrat nevěstek do města.
Že se moc nezměnilo a že sexuální řemeslo je opravdu věčné, dokazuje zpráva vyslance mantovského vévody o sto let později. V roce 1531 totiž referoval svému pánovi, že „…síla kuběn je v Praze náramná…“
Šárka Bayerová
O šikovné milence Toničce
Tak jsem trošku francouzského krále v minulém článku přechválila. Šlo o jeho druhou milenku Antoinette, tedy Toničku. Na rozdíl od své předchůdkyně od Karla VII. zřejmě žádný oficiální glejt nedostala.
Šárka Bayerová
První oficiální milenka
Královská, co na svou lásku dostala glejt. Kde jinde, než ve Francii. A tak se v první polovině patnáctého stoleti otevřela cesta mnoha dalším...
Šárka Bayerová
Nudíte se? Kupte si novou postel! Nebo klidně dvě!
Kam se hrabe medvídek mýval... Když máte dostatečnou trpělivost a dočkáte se dodávky, pak vás čeká ta pravá zábava!
Šárka Bayerová
Svatá princezna (dokončení)
Ella, vnučka královny Viktorie. Ruská velkokněžna Jelizaveta Fjodorovna. Když ovdověla, všechno se změnilo...
Šárka Bayerová
Svatá princezna (2. část)
Ještě doma v Hesensku jí říkali Ella. Provdala se do ruské carské rodiny a stala se velkokněžnou Jelizavetou Fjodorovnou.
Šárka Bayerová
Svatá princezna (1. část)
Se strašným osudem. Vnučka královny Viktorie, provdaná za ruského velkoknížete. Žila v bouřlivé době, která ji smetla...
Šárka Bayerová
Někteří psi na tom nejsou zase tak zle...
...jak naznačuje nedávný rozdurděný článek jednoho ko!egy blogera. Reaguje na reklamu na psí žrádlo a na údajný fakt, že psi sami doma hodiny "trpí"...
Šárka Bayerová
Tak si tak říkám...
... že možná zrovna snídáte. A že by vás třeba zajímalo, co se občas objeví na stole u někoho jiného...
Šárka Bayerová
Kterak u nás schováváme Ježíška
Už je to drahně let, co jsem žila v Mexiku. Od té doby říkám, že polovinou srdce jsem Mexičanka. A tak jsem si sem přivezla nejen nádherné vzpomínky, ale i tradice...
Šárka Bayerová
Jak jsem se vyabstinovala aneb S novým rokem nejdál dojdeš...
... aneb jsem tu zas. Tak se ukaž, recidivo! Třeba a konečně budeš jednou pozitivní. Asi se mi stýskalo...
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - konečně finále!
Tak to máme letos za sebou. Dokonce přišla i Madonna. Zřejmě už víte, že příští rok pojedeme do Amsterdamu. Média se dokonale postarala.
Šárka Bayerová
Shalom Eurovision Song Contest 2019 - Tel Aviv - (2. semifinále)
Začínám si myslet, že u zpěvaček je vstupenkou na eurosongové klání rádoby roztomilé kňourání nebo naopak řev divé ženy. U umělců opačného pohlaví jednoznačně vítězí schopnost nasadit hlas ublíženého kastráta.
Šárka Bayerová
Shalom, Eurovision Song Contest 2019! (1. semifinále!)
Shalom, Tel Aviv! Rok se s rokem sešel a po loňském vítězství zpěvačky Netty jsme s Eurosongem od včerejška v Izraeli.
Šárka Bayerová
Padesát let? To nám to ale uteklo...
Když mi přišla pozvánka, oči četly, ale mozek se vzpouzel. Padesát let od skončení devítiletky? Já se picnu...
Šárka Bayerová
Jak jsem nevyhořela
Trochu vošajslich titulek v době, kdy u nás kdeco hoří a za humny taky. Dokonce i Notre-Dame. Ale jinak to nejde. Já se totiž stěhovala...
Šárka Bayerová
Fronta na Alžbětu
...se stála v Literární kavárně Academia na Václavském náměstí v Praze. Když tu slovenská Brňačka -a místní blogerka - Alžběta Vlčková podepisovala svou knihu "Sfumato"...
Šárka Bayerová
Mám dvě otázky, pane premiére
A fakt sorry jako, zas se budou týkat vašich dětí, resp. jen jednoho z nich. Prostě mě to zajímá....
Šárka Bayerová
Kritika České televize?
Je to svízelné něco vytvořit a všem se zalíbit. Nebo aspoň někomu. Když je kritik všudypřítomný.....
Šárka Bayerová
Ostrava!!!
Sto roků v šachtě jsem nežila, a tak jsem taky nemlčela. Nakonec s mlčením mám odjakživa problémy. Natož pak na scuku blogerů v kraji razovitem...
Šárka Bayerová
Stoletá vzpomínka
Aniž by tušila budoucí významné datum, začala si moje prateta Anička 22. března roku 1918 psát deník.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 547
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1510x
( aladul333@gmail.com )
Seznam rubrik
- Kde se vzalo slovo...?
- O ženách, které se nedaly
- Vzpomínky na historii
- Pikanterie z historie i světa
- Fotoblogy
- O psech
- O lidech
- O psech a lidech
- O zvířatech a lidech
- O svatých trochu jinak
- Svatí na Karlově mostě
- O apoštolech na orloji
- Osobní
- O exotickém vaření (zvesela)
- Historky všeho druhu
- Komentované události, glosy
- Povídky
- O mé rodině a jiné květeně