Dáma se vším všudy

A k tomu ještě akční. Také umělkyně, spisovatelka, manželka a žena s dobrým srdcem. Dokonce pomohla i Leoši Janáčkovi.

Zrovna ve čtvrtek měla výročí - narodila se totiž 8. září roku 1881 v Unhošti. Tehdy se ještě jmenovala Marie Hurychová a byla dcerou známého pražského advokáta, který byl velmi společenský. A jelikož miloval vše kolem kultury a národního českého života, vychoval tak i svou dceru. Šlo to dobře, protože Marie dostala do vínku mnoho talentů. Měla nejen dar slova, ale také zlato v hrdle. A tak vystudovala hru na klavír a Pivodovu operní školu v Praze, kde byla žačkou Karla Kovařovice, tehdejšího šéfa opery Národního divadla.

Marie měla tak krásný hlas a byla tak dobrá, že už od sedmnácti let koncertovala ve Vídni, v Mnichově a ve Varšavě. Už tehdy začala používat umělecký pseudonym Marie Calma, pod kterým se později proslavila jako spisovatelka. Její pěvecká kariéra se natolik slibně rozvíjela, že jí mnichovská opera nabídla stálé angažmá. Jenže rodiče byli proti. Až takovou "hérečku" z dcery mít nechtěli. A Marie poslechla...

Najednou měla daleko víc času na své psaní, se kterým začala už jako dítě. Dařilo se jí, a tak začala přispívat do Lumíra, Národních listů, Zlaté Prahy a dalších českých časopisů a novin. Psala fejetony, básně, povídky a také společenské romány na pokračování. A pro děti pohádky. Hodně vycházela z lidových tradic a hlavně uměla pozorovat svět kolem sebe. Proto byly její společenské romány ve své době tak čtené.

Ani na hudbu Marie nezapomněla. Pořád koncertovala. Ráda zpívala skladby českých autorů a úpravy lidových písní. Právě ona velmi proslavila písňové cykly Vítězslava Nováka a Ladislava Vycpálka. 

A pak v létě roku 1908 přijela Marie s otcem do Luhačovic. Do lázní, které se právě praly o své místo na slunci mezi českymi klasickými lázněmi, kde se mluvilo spíš německy. A Luhačovice vzkvétaly hlavně díky řediteli dr. Františkovi Veselému, který sem přivedl českou, moravskou i slovenskou uměleckou elitu. 

Na slavnostním večírku právníků zpívala Marie árie z Bizetovy Carmen. Okouzlila nejen své posluchače, ale také charismatického pana ředitele. Jiskra zřejmě přeskočila vzájemně, protože své zářijové 27. narozeniny slavila Marie ve vile Lipová,  kde Veselý bydlel. Mezi mnoha hosty byl i skladatel Leoš Janáček, který byl zrovna v Luhačovicích na léčení. 

Na pianině ležel nerozřezaný klavírní výtah 'Jeji pastorkyně' - vzpomínala později Marie Calma -  ... Janáček rozřezal několik listů a sedl k pianinu. "Prý pěkně zpíváte, tak ukažte, co umíte!" Byl překvapen, že dovedu zazpívat Jenůfu  i Kostelničku z listu. A mně bylo, jako kdyby Jenůfu pro mně komponoval. Tak mi byla hned napoprvé známá a blízká...

Už v říjnu se Marie a doktor Veselý vzali. Luhačovice dostaly skvělou první dámu - až renesančního typu. Marie se totiž hned zapojila na všech frontách. Nebyla manželovi jen zázemím, ale hlavně skvělou spolupracovnicí. Její umělecké kontakty nesmírně pomohly ke zviditelnění a proslavení lázní. Od roku 1908 bylo v provozu Lázeňské divadlo, kde se střídali umělci na nejvyšší úrovni. Marie se také stala redaktorkou nových Luhačovických lázeňských listů.

Následující sezóna roku 1909 byla veleúspěšná. Mimo jiné se otvíral nový lázeňský dům. A jelikož zrovna uplynulo dvacet pět let od smrti Bedřicha Smetany, navrhla Marie, aby budova dostala jméno po něm. Už i proto, že v Luhačovicích počátkem roku zemřela Smetanova druhá žena Bettyna. Také zde pořád bydlela skladatelova dcera Zdenka Hajdušková, jejíž muž byl lesmistrem na luhačovickém panství. A tak Marie připravila a také zrealizovala velkolepý smetanovský hudební festival a následně inaugurační slavnost Při otevření lázeňského Domu B. Smetany odhalila bustu skladatele jeho vnučka.

Ač lázně vytrvale vzkvétaly, přišly i zlé doby - zášť a nepochopení. A taky asi závist. Správní rada se postavila proti úspěšnému řediteli a spory se vyhrotily. Po mnoha nepříjemnostech se nakonec dr. Veselý rozhodl opustit potupné bitevní pole z vlastní vůle. I když se mu moc těžko odcházelo od nedokončeného díla. Stejně tak Marie -  s milovanými Luhačovicemi se nerada loučila...

Poté žili manželé několik let v Brně. Doktor Veselý pokračoval ve své lékařské praxi a Marie koncertovala, psala a začala překládat z polštiny. Pak přišla 1. světová válka a dr. Veselý musel narukovat. Působil v Srbsku, kde byl i zraněn. Vrátil se domů, aby se doléčil v Praze. Tehdy bydleli manželé v Karlíně. V roce 1915 přijal doktor Veselý místo vedoucího lékaře v lázních Bohdaneč. A stejně jako v Luhačovicích,  i tady vybudovali s Marií malé kulturní a české centrum.

Pořád se přátelili s Janáčkem, a tak věděli, jak moc touží po uvedení Její pastorkyně v Praze. Premiéra v Brně  mu nestačila. A tak se Marie pustila do frontálního boje za operu, která se Praze zdála moc "moderní". Marie neúnavně hledala cestičky, až se jí nakonec povedlo části Její pastorkyně předzpívat řediteli Národního divadla Schmoranzovi a Karlu Kovařovicovi. Oba je natolik strhla svým nadšením a pěveckým výkonem, že přislíbili uvedení opery na jaře roku 1916. Doktor Veselý se dokonce zaručil svým majetkem na šest vyprodaných představení - pro případ finančního průšvihu. A Marie prý doufala, že by mohla dostat roli Jenůfy...

Jenže Janáček byl zrovna velice okouzlen pěvkyní Kamilou Ungrovou, takže roli dostala ona. Musel být v dost velkém ajfru, protože nakonec Veselé ani nepozval na premiéru. Pak se to snažil napravit při osobní návštěvě v Bohdanči, kam ale přijel v doprovodu své nové "slabosti", kterou byla zpěvačka Gabriela Horvathová, představitelka Kostelničky. Vše dopadlo tak nějak trapně a dlouholeté přátelství skončilo. Když se konečně Marii vyplnilo toužebné přání a jednou jedinkrát hostovala v Národním v roli Jenůfy, Janáček se ani nepřišel podívat.

Chodníček do Karlína k Veselým zarostl Janáčkovi od těch dob, co cestu v Národním měl dokořán.“ -napsala Marie...

Po vzniku Československa působil doktor Veselý několik let v lázních na Slovensku. V roce 1921 se po dlouhých letech manželé Veselí odhodlali navštívit Luhačovice. Hořkost už trochu pominula. Doktor Veselý dokonce přijal místo lázeňského lékaře ve vile Slavie. Jenže jeho od války podlomené zdraví se pořád zhoršovalo. Osud umí být někdy krutý. Když konečně vedení lázní došlo, jakou kapacitu mají zase ve městě, bylo už pozdě. Doktor Veselý zemřel 6. ledna roku 1923 - přesně v den konání schůze dozorčí rady, která měla rozhodnout o jeho povýšení...

Po jeho smrti Marie napsala: Byl to člověk velkého formátu, fantazie a odvahy k pravdě. Proto byl nepohodlný mnoha lidem. Jeho životním úkolem bylo rozdávat - úrodu si ale přisvojili jiní.

Další život v osamění nebyl pro Marii jednoduchý. Přesto přežila svého manžela o vice než čtyřicet let. Roky se aktivně věnovala jeho odkazu. Jenom díky ní mají Luhačovice sochu člověka, který se nejvíc zasloužil o jejich slávu.  A nejen to. I když Marie žila v Luhačovicích jen tři lázeňské sezóny,  nikdy na ně nezapomněla. Stále je propagovala svými studiemi a články.

Neúnavně pracovala a psala i ve stáří. Když ale onemocněla, dožívala ve svém karlínském bytě úplně sama a zapomenutá.  Marie Calma Veselá zemřela 7. dubna roku 1966. Neobyčejná žena, která se v životě nikdy nenudila...

Fakta: spolekcalma.cz