Nudíte se? Kupte si novou postel! Nebo klidně dvě!

Kam se hrabe medvídek mýval... Když máte dostatečnou trpělivost a dočkáte se dodávky, pak vás čeká ta pravá zábava!

Pravda, jen u některých firem. Teda snad. My asi neměli štěstí na tu pravou...

Jak známo, populární švédský nábytek je fajn, ale jen když ho smontujete a necháte stát. Rozmontování, stěhování a další sestavení mu nesvědčí. Obzvláště v případě postele s úložným prostorem. A já se stěhovala. Takže mé milované lůžko v šik zelené barvě - ke kterému jsem v novém bytě vyladila dyzajnově i lustr! - kleklo (doslova) po třech měsících. Začalo hledání. Dlouhé a důkladné. Když to na mne přijde, lepšího investigativce nade mne není...

Zvítězila firma moravská, s kamennou prodejnou, na internetu působící důvěryhodně. Hlavně postele měli pěkný...  A slibovali harmonii!  I v názvu... A tak jsem vybrala a  zakoupila. Zelenou verzi mé favoritky neměli, takže jsem k lustru barevně ladila čílka. Že nevíte, co je čílko? Klid, já to donedávna taky nevěděla. Jde o o předek postelového šuplíku. A já vybrala nadstandard - barevnou verzi, namísto fádní hnědé. S příplatkem, samozřejmě...

Vše popsané se odehrálo v září. Postel dorazila v termínu a já byla na sebe superpyšná, jak se mi logisticky dařilo. Zajištění skvělého řemeslníka, který ráno domlátil již rozmlácenou postel, odvezl ji na sběrný dvůr. Aby se odtamtud vrátil těsně poté, co nová postel dorazila z valašských nábytkových luhů a hájů. Takže odborník mohl hned začít sestavovat. Sestavil a ve finále konstatoval, že  asi něco chybí a že něco určitě přebývá. Na dva postelové šuplíky byla tři čílka. Jedno barevné, dvě hnědá. Ta já ale nechtěla, neb jsem si zaplatila ona dvě dyzajnová k lustru. A tak, ač se dodavatelský řidič před odjezdem zapřísahal, že předal všechny balíky, automaticky telefonicky jsem šla po něm. Nebral mi to. Rozzuřená jsem volala do firmy. Po šíleném kolečku  - číslo objednávky - to já nevim - to logistika - logistika ne, to sklad -  jsem obdržela info, že jsme lidi, tedy omylní a že výroba nevyrobila, tedy neposlala. Pročež firma logicky čílko nenaložila taky. Na můj dotaz, proč tedy postel poslali, když je nekompletní, slečna kouzelným východním dialektem opáčila, že mi na to neumí odpovědět. A pak slíbila, že výrobu zajistí a že do týdne čílko bude. FAKT! Řemeslník, toho času bez práce, koukal jak na ténise a uši měl jak karfióly. Aby mne uklidnil, nabídl, źe přimontuje čílka hnědá. Ta já ale nechtěla! I když mi je firma darovala gratis, což byla další z jejích nosných informací. Jenže já furt toužila po svých barevných připlacených! Tak jsem nakonec týden spala na posteli s jedním barevným šuplíkem. Vše dobře dopadlo. Kýžené čílko dorazilo a přišel i hodný pan řemeslník. Na druhou montáž mi dal slevu. Takže jsem vlastně ušetřila a ještě mi dvě čílka zbyla...

No a co čert nechtěl, do tří měsíců si musela novou postel koupit i ségra. Je taky investigativka a nerozhoduje se zbrkle. Její vytoužený model měli k dodání jen u výše zmíněné firmy. Obě jsme kaskadérky a v Pionýru nás naučili věřit nejen v lepší zítřky, ale i v  čestné charaktery poučené ze svých chyb. Vložily jsme tedy ve firmu důvěru a objednaly zas. V listopadu. Pak přišly vánoce a dodávka se trochu zdržela. Chápala jsem... Ještě....

Pak to přišlo. Zase jsem naorganizovala destrukci starého lože a odvoz na sběrný dvůr. I s matrací. Klaplo to. Ségra se těšila, jak se konečně v klidu vyspí bez okopávání,  jelikož jsem ji na jednu noc musela vzít k sobě do postele s čílky. Pak přijelo auto, vyložil se náklad rozložený do krabic a .... MATRACE NIKDE!!!!! Zaplacená! Tvrdě jsem ji na šoférovi vyžadovala, i když ji mé oči v nákladovém prostoru neviděly. Ale mozek tomu nevěřil....Nebyla ani na faktuře. Vyděšený řidič se spasil útěkem za volant a odjel téměř po dvou kolech. Začínala jsem se podobat fúrii... 

Nažhavila jsem drát doběla. Slušná, i když na pokraji hysterie, jsem absolvovala obvyklé identifikační kolečko. Po svém supnplauderaji na téma: už je to podruhý - to snad není možný - nebylo čilko, teď není matrace - co to tam máte za nepořádek - chci mluvit s vaším vedením - chci finanční kompenzaci - jsem se od asertivní slečny dozvěděla, že jsme lidi, tedy omylní, a že se přece stane... Nebyla to tatáž dívčina jako minule! Asi tedy firemní slogan... Začala jsem ječet (stále slušně), že tohle by se stávat nemělo, že jsem zákazník a že bych především čekala omluvu, k níž dosud nedošlo. Tak  pak došlo. A taky ke slibu, že matrace bude v pondělí. Byl čtvrtek. Chtěla jsem dodání o víkendu. Bohužel...

Ségra fakt oplakala a vyčetla mi, že jsem byla hlavní propagátorkou vyhozeni staré matrace. Že by to prý situaci bylo vyřešilo... Ale protože vždycky najde řešení, naplánovala si, že až bude lože zítra vcelku, poklade rošt polštáři a bude spát jak princezna na hrášku.

V pátek dorazil pán na montáž. Tentokrát náš milovaný hodinový manžel. Znalý minulé problematiky, i když osobně přítomen nebyl. Fakt o absenci matrace jej skosil už ve dveřích. Když se vzpamatoval, jal se rozbalovat krabice. A učinil nečekaný objev: ROŠT NIKDE!!!! Bál se mi to říct... 

Jenže já se dostala do fáze ledového klidu. Tak to se mnou vypadá, když se vyzuřím do nepříčetnosti. Zavolala jsem do firmy a mluvila tiše, pomalu a s důrazem. Sdělila jsem číslo objednávky a jméno. Otázala jsem se, zda jsme včera mluvily spolu. Pracovnice zakuňkala, že s kolegyní a ráda mne předala. Už mě tam znali. Mluvila jsem jak přihroublý Jan Zlatoústý, jelikož jsem pracovnici řekla, že včera jsem se ještě domnívala, že tam mají jen nepořádek, ale dnes už vidím, že tam mají BORDEL!!! A chtěla jsem nadřízeného. A finanční kompenzaci. Slečna se omlouvala donekonečna a chlácholila, že vedení už informováno bylo a že mi bude volat. Já konstatovala, že po dnešku asi budou mít fakt radost. Vinni totiž byli opět skladníci. Dyk jsme lidi, žejo...

Za hodinu volala paní ředitelka. Omluvy nebraly konce. Byla fakt milá... ale kdo to má vydržet? Ve skladu osobně byla, všechny zhvízdala a k roštu, který si osobně dopravila do kanclu, nám přibalila hodnotný kompenzační dárek. Kvalitni! Poděkovala jsem po ujišťování, že budu opravdu spokojená. Víte co, já už měla dost... 

Hodinový manžel mezitím domontoval a obdivoval s jakým klidem, jsem vše vyřídila. Konstatoval, že na mém místě by na ně řval jak protrženej. Humor ale neztratil, jelikož ségře poradil, že si může ustlat v jednom šuplíku a přikrýt se přebývajícími dvěma čílky, neboť i ona si objednala barevný nadstandard. Firma není žádná šetřilka, odesílá i zboží navíc...

Pokud jste napjati, jak to dopadlo, tak dobře. Přišla matrace, rošt i dárek. K tomu musím něco vysvětlit - jestli máme něčeho hodně, jsou to osušky a ručníky. Hádejte, co v balíku bylo...