Kosárka jsem neznala, dík za tvoje krásné blogy!

Já taky dík, chlupatice!

nejhorší na tom je, jak nemáme šanci vidět, v co by se vypracoval , změnil, že by byl třeba i špička , která by dávno přebila akademismus, který tu u nás byl, ač svět Francie už v jeho ,,kdyby,, čtyřiceti padesáti šedesáti dýchal impresí a věcmi poimpresí... ne, blbost... nejhorší je, že prostě mladej kluk umřel.... a za to vysvětlení té krásné smutné holky na Mánesově plátně moc děkuju, Šárko.

Přesně tak, Radko. Když takhle maloval a ani mu nebylo třicet... No a ještě k tomu takový osud. Ráda jsem Tě zas viděla, Radko!

Šárko, byl to krutý osud těch dvou mladých lidí. A. Kosárek byl úžasný krajinář, a je obrovská škoda, že odešel předčasně.

Tobě díky za opět krásně zpracováný článek, a připomenutí tohoto krajinářského mistra, kterého můžeme obdivovat v NG.

Já děkuji Vám, Marie, že jste mi pořád věrná. Děláte mi radost...

Takový smutný blog. ...

To teda jo... Zdravím, Tomáši a děkuju za návštěvu. Už jsi byl v Lokti?