krááása!

Šári, ale Ty jsi se vůbec nezměnila! Akorát Ti zčervenaly vlasy..

Skvělej blog!

a děkuju

Krásný blog i Ty jsi stále krásně svá

Jitko, moc dík....

Z dálky velká karma a

Děkuju, o to víc si jí vážím!

Mě snad ještě bude mrzet, že těch dvacet let po zmeškám...

Kláro, máte před sebou ještě tolik roků...

parádní fotky i popis

Děkuju, tyjo, zrovna jsme si psala vzájemně! Máš vzkaz u sebe!

Vyzní to divně, prapodivně. Teď v dubnu zemřela spolužačka. Na pohřeb jsem jela se smutkem, ale těšila jsem se na setkání se spolužačkami a spolužáky. Jsme ročník 1943, setkáváme se pravidelně a rádi. V první třídě nás bylo 49, šestnáct už chybí.

Chápu... Úžasné, že se vídáte...

ty jsi už na té fotečce v úvodu děvčátko zvídavé od pohledu... a pozitivní a nadšené:) hezké, a je fajn, že vám to vyšlo:)

Děkuju, Radko...

Paní Šárko moc děkuji za to, že jste se podělila o to, jakou jste si udělai radost coby bývalí spolužáci. Také jsem měla sraz po 50ti letech ze základy a bylo to moc pěkné až dojemné. Nějak jsme našli k sobě daleko lepší cestu než ve škole, holt tam nebyl tak čas. Od té doby se scházíme každé 2roky abychom se užili. Celkem 6 už jich odešlo do nebe a možná nám to hezké setkání dopřávají. Vždycky na ně vzpomínáme i na učitele. Přeji vám ještě hodně setkávání se svými milými spolužáky.

Moc děkuju...

Přímo souzním. V sobotu jsem setkání po padesáti absolvoval. Jenže jsem byl ten za katedrou...

No teda... Gratuluju!